Jak jste se k pomoci srnčatům dostali?

Kristýna: Před několika lety jsem viděla video jednoho pána od Písku, odkud pocházím. Měl v péči srnce s posečeným během. To bylo můj první kontakt s touto problematikou. Ten rok jsme začali aktivně v našem okolí na Táborsku a Mladovožicku pomáhat, také díky facebookovým stránkám a dobrým lidem. Například Simoně Šitnerové, která mi poradila, jak se zapojit a poslala manuály. Filip pilotuje dron a já zabezpečuji srnčata.

Můžete svoji činnost přiblížit?

Filip: Minulou sezonu se nám podařilo propojit se s úžasnými dobrovolníky. Navzájem si vypomáháme na různých místech, kde se seče zrovna konají. Začali jsme spolupracovat s ochotnými myslivci, oslovovat zemědělská družstva a zachránili jsme loni kolem stovky srnčat.

Jaké máte plány na tento rok?

Kristýna: Náš hlavní cíl je vybrat peníze na dron s termokamerou, který je nezbytný k úspěšným záchranám. Letošek nám ukázal, že právě dron je nezbytný a je jich v terénu nedostatek. Budeme pokračovat v záchranách a osvětě.

Filip: Pomoci nám lidé můžou v terénu vyhledáváním a vynášením srnčat, osvětou – šířit dál to, co se každý rok na loukách a polích děje. Také finančně, abychom mohli pořídit zmíněný dron s termovizí. Momentálně nám běží schválená sbírka na znesnaze21.cz, kam mohou lidé přispět. Dar je daňově uznatelný a je možné přispět i na transparentní bankovní účet 2703293590/2010.

A co zemědělci a myslivci – pokud mají zájem o spolupráci, mají se už hlásit?

Filip: Určitě budeme rádi. Na spolupráci se můžeme domluvit předběžně už teď.

 Jak provádíte osvětu?

Kristýna: Snažíme se seznamovat lidi s touto problematikou, aby vůbec věděli, co se každoročně na polích a loukách odehrává. Byli jsme pozváni na dny otevřených dveří Zemědělského družstva Klučenice, abychom tuto činnost za pomoci dronu předvedli. Byli tam i žáci škol, to vnímám jako velký přínos – seznamovat s tímto problémem děti už od co nejmladšího věku. Také jsem připravily se Simonou Šitnerovou a Vendulou Bettákovou prezentaci pro studenty zemědělské školy v Táboře.

Zkuste popsat takový typický záchranářský den v sezoně…

Kristýna: Obvykle večer před sečí nám zemědělci nebo myslivci dají vědět, kde se bude sekat, nebo nám naše koordinátorka ze Senoseče Tábor vypíše lokality. Poté se s dobrovolníky domlouváme, kdo kam pojede. Nejdůležitější je sehnat piloty dronu. Podle pilota se pak domluví dobrovolníci, kde, kdo a v kolik se sejdou. A ráno třeba už v půl páté se setkáváme na poli, s ještě trochu zmačkanými obličeji a vymódění v holínkách, nepromokavých návlecích s rukavicemi a připravenými bedýnkami a kesery. Pilot začne prolétávat nad pozemkem, označí místa, kde vidí schované mládě, nebo nám nad něj naletí a my vyrazíme do terénu. Když dojdeme k místu, srnečka přes rukavice voňavé od trávy opatrně vkládáme do připravené, trávou vystlané bedýnky, a odnášíme do bezpečí mimo sečenou plochu. Zabezpečíme a označíme. Odcházíme po zabezpečení všech živých tvorů a většinou pak odjíždíme do svého zaměstnání. Po dosekání se pak někdo vydá na místo a zachráněné prcky vypustí zpět na svobodu za jejich mámou, která o nich většinou velice dobře ví.

Žaneta Pixová