Proč se vaše organizace jmenuje právě Rafael?
Rafael je archanděl a ochránce všech lékařů a léčitelů a já jsem vlastně také taková léčitelka psích duší.

Představme si vaše svěřence. Jaké pejsky do azylu přijímáte?
Nejsme klasický útulek, bereme pouze týrané pejsky. Řešíme takové ty nejhorší případy, co se týče zdravotního a psychického stavu. Pak jsou také ti dědoušci, kteří celý život trpěli a zůstali u mě na dožití a já je doprovázím na ten druhý břeh, za duhový most, držím je v náručí a to už je to jediné, co pro ně můžu udělat. Bereme pouze pejsky z České republiky, buď mě osloví veterinární správa s tím, že odebírají pejska nebo útulky a spolky, se kterými pracuji. Pokud jsou to nějaké závažnější případy, tak si ty pejsky beru do péče.

Kolik pejsků už jste za dobu existence vaší organizace zachránila?
Je to kolem devadesáti. Ono se to zdá jako malé číslo, ale ten pejsek k nám přijíždí v opravdu zoufalém stavu a léčba trvá i několik měsíců, pak se pro něj hledá domov. Tam pak není místo, aby se brali další a další psi. Je to práce na plný úvazek a čtyřiadvacet hodin denně.

Jaký případ týraného pejska byl pro vás osobně tím nejhorším?
Jsou to dva případy, je to Adélka a Jenny. Já začnou tou Jenny. Ta k nám přišla tak podvyživená, že na sobě neměla gram tuku a mezi nožičkama jí rostl obrovský nádor jako holubí vejce. Navíc měla na třech místech proraženou lebku. To bylo hodně špatné, ale dala se dohromady a našla úžasnou rodinu a jezdí sem za mnou. Druhý případ, to byla Adélka a ta přišla ve vysokém věku v zoufalém stavu, bylo jí 14 nebo možná i 15 let. Po třech měsících nezvládla ten svůj stav a zemřela.

S pejsky trávíte spoustu času, jsou v podstatě jako vaše rodina. Jak snášíte okamžiky, kdy některý z vašich svěřenců „odejde“?
Pro mě je vždycky nejtěžší zvednout telefon a zavolat veterináře, že přichází ten jejich čas, už to poznám na očích toho psa. Když jsem začínala, tak jsem slíbila všem psům, kteří tady budou, že je už nikdy nenechám trpět a nesnažím se za každou cenu tady toho pejska držet i přes bolesti. Pak několik dní chodím a brečím, pořád tady toho pejska vidím, ale musím se srovnat, protože vím, že ten pejsek odcházel s pocitem, že byl alespoň chvilku milovaný.

Zlepšuje se podle vás zodpovědnost českých pejskařů a jak jsme na tom s přístupem k výchově psů? Myslíte si, že nedostatek zkušeností majitelé často řeší spíše hrubostí a agresí?
Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale někteří lidé by měli mít i psychologické testy, než si pořídí psa, například plemena typu bull a jiná třeba větší plemena, která potřebují pevnou ruku. Pak nezvládnou výchovu, něco se stane, ten pes pokouše dítě a pak skončí uvázaný v lese nebo zastřelený. Někteří lidé naprosto neumí vychovat psa, berou ho jen jako módní doplněk a řekla bych, že je to čím dál horší.

Výdaje na operace pejsků, jejich léčení, stravu a další potřeby určitě nejsou malé. Jak sháníte finance na provoz organizace?
Jednoduché to není, ale já mám kolem sebe moc hodné a dobré lidi, kteří mi trvalým příkazem posílají peníze. Nebo přispívají formou dárcovských sms zpráv. Kolikrát se mi i ozvou nějaké firmy a dají mi jednorázově větší peníze, které můžu investovat. Teď jsme dělali nové větší výběhy nebo střechu.

O týraných psech, které jste měla ve své péči, vznikla nedávno dokonce kniha. Můžete nám ji představit?
Jmenuje se Příběhy statečných a pojednává za těch pět let o pejscích, kterým jsem pomohla. Jsou tam osudy, odchody do nových domovů, ale i smutné okamžiky, kdy pejsek umírá. Veškerý výtěžek půjde na nadační fond Otevřené srdce psům a až se vyberou peníze, tak je budu posílat útulkům na operace a jiné. Druhý cíl knihy je otevřít srdce lidem, kteří nepoznali lásku psa. Ukázat, jak strašně moc dokáže milovat starý pes, který celý život trpěl a tohle kdyby lidé pochopili a dávali domovy i takovým psům, tak takhle knížka má smysl. Kniha se dá objednat pouze přes naše stránky Rafaela a stojí 390 korun.