Zamyšlení k nedělní kávě: Nostalgia - Jižní Čechy Teď!




Zamyšlení k nedělní kávě: Nostalgia - Jižní Čechy Teď!
2. 7. 2017 6:54

Zamyšlení k nedělní kávě: Nostalgia

Mám teď takové životní období, kdy vzpomínám na hezké věci z minulosti. A jedna z nich jsou prázdniny v jižních Čechách. Celé dětství a mládí a dospívání – jsem trávil léto na chalupě na Táborsku. U moře jsem byl do osmnácti dvakrát. Do ciziny se nejezdívalo.




 

Lidi chalupařili v sedmdesátých letech. I naši. Pro lidi z panelákových sídlišť, to bylo obrovské lákadlo, mít něco svého. S vlastní studnou, s vlastníma stromama, s malou zahrádkou. Dneska mladí lidé těžko mají jako tužbu pořídit si polorozpadlou chalupu v Nasavrkách, opravovat ji a jezdit tam pomalu každý pátek. Proč? Možností, jak trávit čas – jsou spousty. Dá se levně cestovat pomalu na druhý konec světa. Pracuje se intenzivněji, lidi si chtějí přes víkend odpočinout a nikoli natírat plot. Když si připlatíte pár pětek, koupíte si stejně dobrou marmeládu, jakou jste před tím zdlouhavě vyráběli. Pleli jste záhon, sklízeli rybíz, sháněli a vyvařovali sklenice, kupovali pektin, míchali. Hodiny práce pro jednu skleničku.

Dokonce jsme dlouho, než se narodil brácha, neměli auto (většina lidí v našem domě ho neměla) a jezdili na chalupu 40 minut autobusem po Praze na vlak, 2,5 hodiny vlakem (do Benešova jela elektrická lokomotiva, pak se přepřahalo – dál dráty nebyly a jelo se parní mašinkou – akorát končily svojí dějinnou úlohu) a pak hodinku přes kopec od vlaku na chalupu. Když se nahoře otevřel pohled na krásný kraj polí, lesů a luk – směrem k Mladé Vožici a dole byla vesnička s naší chalupou – cítil jsem to jako domov, „rodný kraj“.

Prázdniny. Vedro. Cestou k rybníku, pochodujeme pěšinkou žitným polem. Půl kilometru. Pro kluka jako když jste v džungli – je to o metr vyšší než vy – pak vás to najednou vyplivlo v parčíku u rybníka.
Ráno jezdí pošťák na obstarožním kole a vozí noviny a poštu, má kožené brašny. Telefon je jenom jeden v obci, volá se jednou za prázdniny.

Ve všech okolních vesnicích jsou ještě malinké školičky, pak je všechny zavřou a zbyde jedna ve střediskové obci.
Ve čtvrtek přijíždí pojízdná prodejna – hlavní událost, kde vyběhnou ze všech třiceti chalup všichni obyvatelé. Prodavač troubí, když přijíždí a maminka nás posílá (jsme na kraji vesnice), abychom hlídkovali, až pojede a šli jí říct.

Jsme ve vesnici jediní lufťáci. Ve všech ostatních domech mají slepice, prasata, kozy, včely, holubi, husy… Spoustu potravin kupujeme od místních, chodí se na maliny a borůvky a na houby. Dělá se v létě dříví na zimu.

První výpravy klukovské. Za rybník, kus za les, na další kopec – svět ještě pokračuje i dál. Jako školák jsem spoustu času pročetl o prázdninách, zvlášť když lilo. Televize na chalupě není. Svojí lásku ke kolu mám z jižních Čech. Dodnes věřím, že kraj severně od Tábora je nejlepší místo na planetě pro silniční kolo. S bráchou jsme měli podrobnou mapu (z pochodu Praha – Prčice) a vyznačovali jsme tam každou silnici, kterou jsme projeli. Každý rok jsme se pouštěli dál a dál. Rodiče byli často nervózní, když jsme se dlouho nevraceli. Možná tehdy jsem byl v životě nejšťastnější.
Ale nejvíc mám v paměti ten klid, když se vešlo do stínu našeho dvorku. Pocit domova, rodiny.
„Jen ten, kdo měl šťastné dětství – vyznává tradice. Ten druhý zuřivě útočí na svět.“ G.K. Chesterton
Děkuju svým rodičům a jižním Čechám – proto jsem tak konzervativní.

Václav Klaus ml.

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.