Jak byste zhodnotil rok 2020?

Byl úplně jiný, než roky předtím. Zažili jsme zcela novou situaci. Já říkám, že to je válečný stav, ve kterém jsou padlí a ranění. A situace se mění jako na bojišti každým okamžikem. Jsme sice postaveni před novou věc, ale muzeum tím není výjimečné, týká se to všech oborů lidské činnosti. A spousta lidí je na tom ještě hůř, než muzeum. Měli jsme během minulého roku třikrát zavřeno – začalo to už situací na jaře, kdy bylo zavřeno od 17. března do 12. května. Pak jsme museli zavřít od 13. října do 2. prosince a pak od 17. prosince do konce roku. Když jsem to spočítal, měli jsme mít v roce 2020 otevřeno pro veřejnost 233 dní, ale z toho jsme museli zavřít na 77 dní. Je to tedy něco přes tři měsíce a z toho plynou další záležitosti. Měli jsme naplánováno 27 výstav, ale z nich mohli návštěvníci vidět jen 15. Měli jsme připraveno také 26 přednášek, ale konalo se jich jen deset. Zrušeno bylo vítání ptačího zpěvu i muzejní noc a mineralogická burza. V Heydukově památníku proběhlo dvakrát Velké čtení spisovatelů jižních Čech, proběhlo jedno Literární odpoledne o Boženě Němcové. Z přírodovědných akcí se uskutečnila sčítací akce Acrocephalus na Řežabinci, Světový festival ptactva a akce nazvaná S muzeem v přírodě. Na naší návštěvnosti se podepsala i absence přednášek, které jako muzejníci děláme na školách, v obcích a různých organizací. Za kolegy nemůžu mluvit, ale já jsem stihl jen 12 přednášek, kterých se zúčastnilo 428 lidí. Běžně mám za rok kolem 40 přednášek s účastí až 2000 lidí. Celkově bylo v roce 2020 v muzeu 14 591 návštěvníků, včetně našich poboček u Heyduků, v Protivíně a na Řežabinci. V předcházejících letech to byl ale více než dvojnásobek – například v roce 2019 jsme evidovali 32 989 lidí.

Dopady na kulturní činnost jsou jasné, ale poznamenala pandemie nějak i badatelskou práci?

Mohu uvést příklad, kdy jsme měli mít v Protivíně výstavu Lazaret na zámku. Výstava se ale musela zrušit, protože byl zavřen archiv, kde bylo ještě potřeba dohledat nějaké věci. Museli jsme tedy výstavu odložit na letošní rok. Nevím, jak to dopadne, protože archivy jsou pořád zavřené. Ale kolegové si nějak poradí. Z velké části jsme v minulém roce pracovali z domova. Máme nový evidenční program na sbírkové předměty, na kterém se dá pracovat i doma. Odborná a badatelská činnost byla tedy postižena jen minimálně, naopak na ní možná bylo více času.

Jak se smiřujete s tím, když musíte zrušit výstavy, na kterých předtím odvedete obrovský kus práce?

Mohu to popsat na dvou výstavách, které jsme měli hned na začátku minulého roku. Byla to výstava k Sudoměři a také psací stoly slavných osobností. Jedna výstava byla pracnější než druhá. Například za výstavou psacích stolů byla neskutečná práce. Bylo to i fyzicky složité, objeli jsme jako stěhováci půl republiky a přivezli jsme 30 stolů. Stoly jsou většinou těžké, stěhovali jsme je často z vysokých pater, kdy nebylo možné použít výtah. Když se výstava otevřela, za 14 dní se musela zase zavřít. Naštěstí se nám ji podařilo prodloužit – všichni kolegové, ředitelé muzeí, organizace nebo i lidé z Pražského hradu souhlasili s delší výpůjčkou. Například stůl bývalého prezidenta Václava Havla jsme si půjčili z kanceláře jednoho vysokého hradního úředníka, který musel pracovat na jiném stole. Všichni do jednoho byli ochotni zápůjčku prodloužit, takže jsme stihli ještě v květnu a červnu výstavu otevřít. Ale pravda je, že tolik lidí už nepřišlo, chodili sporadicky, zpočátku spíš jednotlivci. Měli obavy a vůbec se jim nedivím.

K výstavě k bitvě u Sudoměře jsme měli připraveno spoustu pedagogických programů pro žáky, ale školy nám úplně vypadly. Jen ze škol nám do muzea chodí pět nebo šest tisíc dětí ročně. Na prosinec jsme měli zase naplánovanou výstavu Šumavské Vánoce. Stála by nás přes 100 tisíc korun. Vánoční výstavy bývají hojně navštěvované, věnujeme jim velkou pozornost, protože mezi svátky lidé mají volno, chodí po městě a navštěvují i muzeum. Nevěděli jsme ale, jestli vůbec bude otevřeno, takže jsme raději neriskovali a výstavu jsme zrušili. Teď je situace podobná. V březnu budeme otevírat, máme připravenou velkou zajímavou výstavu, od dubna jsme měli mít také velmi náročnou výstavu za několik stovek tisíc korun. Teď stojíme před rozhodnutím, jestli se do ní máme pustit a nakoupit materiál. Co když to všechno připravíme a pak se tu na to budeme dívat sami? Ale musíme to udělat, protože nakonec může být otevřeno.

Museli jsme zrušit i některé prezentace našeho muzea v zahraničí. Jednak jsme v březnu nejeli na prezentaci do Pasova, v červnu jsme měli muzeum prezentovat zase v Jekatěrinburgu, což je až na Sibiři za Uralem.

A jak vlastně taková prezentace probíhá?

Jsou to prezentace Jihočeského kraje, v rámci které můžeme mít vlastní stánek a představovat naše muzeum.

Dnes už se tedy vládní opatřeni nemění ze dne na den, ale stejně, jak složité je něco dlouho dopředu plánovat?

Jak už jsem říkal, jsme ve válce. Situace se mění každým dnem. Opravdu lituji všechny podnikatele, protože to mají hodně těžké. Je to obrovský problém. Z této situace jsem trochu otrávený. Jsem bez chuti něco nového vymýšlet a plánovat. Vnitřně najíždím na úsporný program, protože mě vyčerpává tvořit něco, o čem jsem přesvědčen, že nakonec nebude. Ale my jsme jen součástí toho děsivého soukolí, ne výjimkou.

Jak jste řešili přeorganizování práce například u lidí, kteří mají na starost výstavy a kulturní akce?

Někteří zaměstnanci pracovali pro odborné pracovníky a třeba pro ně převáděli analogové karty do nového evidenčního systému. Jiní zaměstnanci mohou být využiti například v archeologickém oddělení, kde je potřeba omývat nalezené střepy. Nálezů máme spoustu, archeologové pořád nosí krabice střepů, které se musejí očistit, roztřídit a případně slepit. Takže je pořád co dělat.

Řada organizací využívá lockdown k úpravám a rekonstrukcím. Vy jste se letos pustili do vylepšení výstavních prostor v Protivíně…

Každý rok využíváme toto období po Novém roce k pracím, které bychom jinak dělat nemohli, takže to nesouvisí úplně s pandemií. Během roku máme zavřeno jen v pondělí, takže se toho moc nestihne. Vloni jsme například dva měsíce využili k osazení nového osvětlení k Malých výstavních síních, vyměnili jsme tam i výstavní panely na stěnách. Podobná situace je teď v Protivíně, kde se zavírá už koncem října, takže je přestávka delší. Uzavření muzea v lednu a v únoru využíváme také k práci na novém osvětlení v chodbě knihovny, podobně jsme vloni v památníku Adolfa Heyduka mohli udělat kamerový systém.

Co nového ještě připravujete?

Například pracujeme na nové jednotné podobě tiskovin Prácheňského muzea a na nových webových stránkách. Už máme vybrané grafické studio, které to bude dělat. Oslovili jsme jich šest. Pro naší prezentaci využíváme i Facebook, kde máme přes tisíc fanoušků. Využíváme i Instagram, kde je přes 200 sledujících.

Na sociálních sítích běžela před koncem roku také zajímavá hra s hledáním pokladu. Překvapilo vás, jaký o ni byl zájem a že vítěz byl znám poměrně brzy už po zveřejnění několika prvních indicií?

Velmi nás to překvapilo a určitě zase něco připravíme.

Jak to vypadá s plánem na nové muzejní depozitáře v budově bývalé Obchodní akademie?

V průběhu loňského roku byla připravena projektová dokumentace na rozšíření depozitářů, které by měly být v půdách bývalé Obchodní akademie. Byli bychom velmi rádi, kdyby práce zase pokročily, protože depozitáře máme přeplněné. Prostory budou stále v majetku města a na depozitáře budou pronajaté.