Bohužel, i nynější zpráva pokračuje v dezinformační kampani, neboť mluví o pomníku romského holokaustu. Historici přitom jasně řekli, že nešlo o holokaust, tábor vznikl pro lidi, kterým se nechtělo pracovat, o to už z předválečného rozhodnutí československé vlády. I když se později změnil z kárného na sběrný, počet internovaných Romů se pohyboval od 5 do 25 procent a obyvatelé byli úřady označováni za asociály. Že tam byly nelidské podmínky, o tom není sporu. Čí pomník to má ale tedy v Letech být? Proč média i další instituce neustále realitu zaměňují za romský holokaust?

V mailu mi právě přistála pozvánka na koncert amerického orchestru 10. května v Obrazárně v Želči. Neúnavný organizátor a velký nadšenec Pavel Šmidrkal zakončil pozvání slovy: „Nezapomenutelný projev mladých hudebních talentů bude v květnových dnech také poděkováním dávným americkým vojákům, kteří této zemi vrátili dech svobody a radost ze života.“ Obratem jsem se dotázala, jestli Želeč osvobodila americká armáda… A jestli nezapomínáme na skutečné zdejší osvoboditele. Nelze přehlédnout, že města, která mají „americký důvod“, bouřlivě slaví, zatímco ta ostatní na jihu Čech, kam dojeli rudoarmějci – a že jich padly miliony, skoro stydlivě mlčí nebo jen pietně položí věnec. Nic bouřlivého se nekoná.

Větší akce je snad jen dnes v Lejčkově u Chýnova, pietní akt se vzpomínkami pamětníků na německé vraždění v závěru války, který pořádá Klub českého pohraničí Táborsko spolu s obcemi. A bude 8. května v Bernarticích. Pavel Šmidrkal mi ovšem obratem odepsal, že v Obrazárně v Želči ve svém slově na rudoarmějce samozřejmě nezapomene. Komu čest, tomu čest.

Není dne, abychom si nevyslechli, že jsme tu oběťmi ruské dezinformační války. Osobně ale pochybuji, že by se mnou mohl někdo manipulovat. Moje 60 leté zkušenosti jsem zažila na vlastní kůži a nikdo mi je nevezme. Spíš mě zneklidňuje, co jsme to my, Češi, za holubičí povahy a kam vítr, tam plášť. Po celý letošní rok se připomíná 50. výročí okupace Československa, akcí je mnoho, radnice a kraje vypisují granty pro toho, kdo k tomuto výročí něco zorganizuje a připraví. Je to jistě v pořádku. Historie se nemá zapomínat. Jen jsem zvědavá, jestli příští rok, kdy se bude v březnu připomínat 80. výročí německé okupace Československa, budeme taky tak aktivní. Nebo stavět na oči lídrovi Evropské unie jeho neblahou historii už nebude politicky korektní a budeme mnohem umírněnější?

Je to jako s tou prasečí hlavou. Někdo za nás rozhoduje, že o něčem je dobré křičet a o jiném je dobře mlčet. Minimálně v žinantní čas.