Vy jste věděl, že Lumír Slabý sbírku chystá?

Přátelé věděli, že ji píše. Malíř Teodor Buzu už po dohodě s Lumírem připravoval i dohodnuté ilustrace. Fyzicky ale sbírku našel Lumírův švagr po Lumírově smrti v jeho bytě na jedné flešce. Sbírka už byla úplně zkompletovaná, připravená i s tiráží. Byly tam připravené i dvě varianty názvu, pro jeden z nich se rozhodneme. Z tiráže bylo jasné, že Lumír měl v úmyslu tisknout knížečku opět v soběslavské tiskárně Vlasty Slabého. Myslím, že to bude šestá sbírka jeho veršů. On každou sbírku vydal vlastním nákladem, zaplatil a pak ji rozdal přátelům.

Kolik vydání takové knížečky veršů stojí?

Měl v tiráži napsáno, že sbírka bude mít náklad 1500 kusů a v jeho pozůstalosti se našla i kalkulace od tiskárny na 66 tisíc korun. Když jsme po Lumírově smrti zveřejnili, že pořádáme veřejnou sbírku na tuto částku, ozvala se celá řada lidí, že by tu sbírku vytiskli i levněji, ale chci respektovat, že v soběslavské tiskárně Lumír tiskl i dříve, byl tam spokojený a tím, že tuto tiskárnu napsal do tiráže, bylo to určitě jeho přání.

Lidé se začali na sbírku skládat už na mejdanu na Střelnici po pohřbu. Kolik se vybralo?

Mejdan jsme dávali dohromady s Oksanou Osadčou a Petrou Pavlíkovou. Spousta lidí tam hrála, recitovala, promítal se dokument Jolany Rumanové o Lumírovi a vybíral se dobrovolný příspěvek za polévky, které uvařil táborský spolek Polévka, která pomáhá, a taky restaurace Havana. Tam když se dozvěděli o našem úmyslu, sami nabídli, že uvaří hovězí vývar s játrovou rýží, na který k nim Lumír chodil a dají nám ho zadarmo. Měli jsme si jen donést nádoby. Podobně i holky z polévkového spolku. Na Střelnici se vybralo 29 500 korun a to na vydání knížky nestačilo. Proto jsme se rozhodli, že zřídíme transparentní účet, kam by se dalo přispívat. Zřízení účtu mi nabídli Lumírovi bývalí kolegové z Komerční banky, bylo by kolem toho ale dost administrativy, tak jsem nakonec uvítal, když se ozval Petr Vavruška ze sdružení Fest 2004 s tím, že jsou právnická osoba a mají jeden nevyužívaný účet, který by mohli smluvně zapůjčit. Tím jsem si ušetřil dost papírování, ale i tak musel sbírku povolit krajský úřad a městský úřad povolil umístění pokladniček. Ty jsme dali na místa, kam Lumír chodil, jako třeba do Havany, do bazénu, do diskotéky Apollo, kde rád tančil, do Dobré čajovny, do knihovny, do Café Jednota nebo do Kávové zastávky na Budějovické. Chtěli jsme taky udělat dražbu předmětů z Lumírovy pozůstalosti. Zbyla po něm kytara, housle, spousta předmětů, které přivezl ze svých cest po světě. Ale to zatím nešlo, protože vše musí projít dědickým řízením.

Máte už tedy peníze na vydání sbírky?

V tuto chvíli je na účtu 2200454794/2010 kolem 127 000 korun, takže na vydání sbírky už máme. Navíc v době, kdy jsme ještě nevěděli, že se sejde tolik peněz, mi na radnici poradili, aby se dal do zastupitelstva návrh převést na mne kulturní grant, který už měl Lumír jako příspěvek na sbírku básní od města schválený. Zastupitelé souhlasili, grant představuje 17 500 korun. I sbírku v pokladničkách už pomalu uzavřeme, tam budou nějaké další peníze, které ještě nemáme sečtené.

Tím je jasné, že sbírka vyjde…

Myslím, že tahle sbírka asi hodně lidí překvapí. Jsou tam i dost jiné verše, než na jaké jsou od Lumíra zvyklí. Samozřejmě tam nechybí básničky o holkách, ale jsou tam i některé existenciální úvahy. Lumír mi v nemocnici do poslední chvíle tvrdil, že nezná svoji diagnózu. U něj doma se ale našlo hodně léků a i ty texty naznačují, že o své nemoci musel vědět. Do poslední chvíle, než ho z bazénu odvezli do nemocnice, jsme ale na něm nikdo nic nepoznali. Tak si to asi přál.

Co uděláte s penězi, které po vydání sbírky zbydou?

Napadlo nás ještě vyrobit pamětní desku. Chceme ji umístit na zídce dole na konci Vančurovy ulice směrem k Jordánu, kam se Lumír chodil koupat. Spolu s Teodorem Buzu jsme konzultovali několik verzí textu, který by na desce měl být. Shodli jsme se na Lumírově podobizně, kterou Teodor nakreslil. K samotné realizaci dostáváme řadu návrhů. Například studenti nám navrhli, že by desku vyrobili z plastu, ale nakonec jsme se rozhodli pro kov. Chceme nápis i podobiznu vytvořit nějakou moderní technologií, protože Lumír byl moderní a zůstával pořád mladý. Máme už vytipované firmy, od kterých si vyžádáme cenové návrhy a podle nich pak bude nebo nebude pokračovat sbírka na účtu. A kdyby náhodou nějaké peníze zbyly, navýšíme náklad připravované knihy a vydáme víc než 1500 kusů. Lumír své knížečky vždycky rozdával s přáním, že poezie se má šířit. A i my je proto chceme rozdávat a ne prodávat.

To vypadá, že se přátelé těmito aktivitami tak nějak pořád udržují s Lumírem Slabým v kontaktu…

Asi je to tak. Protože kdyby náhodou ještě zbývalo, tak studenti výtvarného umění by vytvořili plastiku – ručník, popsaný Lumírovými básničkami, který bychom umístili na Sokolskou plovárnu. A pokud by i pak něco zbylo, věnovali bychom peníze nějaké organizaci pro onkologicky nemocné pacienty. Kdo nikdy neměl člověka s onkologickým onemocněním na blízku, vůbec nemá tušení, kolik to rodiny stojí peněz.

Sbírku básní uvedete nějak oficiálně na svět?

Tak o tom stále ještě diskutujeme, kdy a jak to udělat. Ale určitě dáme vědět.