Katolická církev byla za Rakouska – Uherska v myslích většiny Čechů spjata s nenáviděným mocnářstvím. Šířilo se heslo Po Vídni padne Řím. V duchu reformních tradic husitství a hledání pravé víry nově vznikla Církev československá, která byla založena 8. ledna 1920. Katolíci tehdy opouštěli svoji církev v hojném počtu. Uvádí se, že do roku 1921 vystoupilo z římskokatolické církve na 1 400 000 věřících.

Jako první opustil Řím farář

V Chotovinách mela začala 4. dubna 1921, kdy farář Alois Janeš oznámil při bohoslužbě z kazatelny, že opouští Řím a konvertuje do nové Církve československé. To strhlo lavinu událostí, které rozdělily náboženskou obec na dva znepřátelené tábory a postavily proti sobě nejen sousedy, ale i celé rodiny na mnoho let.

Důležitým centrem náboženského života byl v obci kostel sv. Petra a Pavla. Katolická obec přišla o svůj svatostánek na celé tři roky a bohoslužby se konaly na chodbě zámku. Katolíci totiž nechtěl přistoupit na spoluužívání kostela. Rada starších Církve československé zase nerespektovala příkaz biskupské konzistoře v Českých Budějovicích, aby vrátila klíče od kostela.

Hlavní agitaci pro novou církev prováděli učitelé a zvláště pak řídící Weizettel. Měli na osadníky velký vliv už z principu své autority v obci. Dále také ve svém hostinci starosta a hostinský Jan Slunečko (zemřel 1925), holič Hájek, u něhož byla „odpadní kancelář“, a také dva listonoši, kteří chodili po vsích, horovali pro Církev československou a štvali proti „Římu“.

Rok 1948 zastavil život U Slunečků

„Na dědečka si nepamatuji, ale vím, ža jako malá jsem chodívala do československého kostela na bohoslužby s maminkou. Ta krásně zpívala. Vím, že ještě po válce se u nás v hospodě scházeli sedláci a dohadovali si koupě a prodeje i třeba výpomoci,“ připomněla si Marie Pavlovská, vnučka hostinského a starosty Slunečka narozená v roce 1946. Je také členkou Československé církve husitské, ale prý jen z tradice. Nijak aktivní ve sboru není. U Slunečků se život zastavil po roce 1948. Tatínka Jaroslava na pět let zavřeli a museli se vystěhovat k Mladé Boleslavi. Dostali soudním příkazem, že v okrese se nesmí objevit. Ve vyhlášeném hostinci hospodařilo družstvo a podle toho to tak vypadalo. „Přesto jsme do Chotovin načerno občas přijížděli a tatínek nikdy neopomněl přispět zdejšímu sboru. I když peněz nebylo,“ vzpomíná paní Marie. Po restituci se do rodného domu vrátila a bydlí zde dodnes. Nějaký rok provozovala i vyhlášený hostinec U Slunečků, ale nyní ho dala vzhledem ke svému věku do pronájmu.

Vzal na manželku nůž

Prvorepublikové nepokoje se odrazily i v osobním životě Chotovinských. Farní kronika vypráví, že v jedné rodině vytáhl manžel na manželku dokonce nůž, když nechtěla přestoupit k nové církvi. Tříletý spor o kostel po mnoha peripetiích, stížnostech z obou stran, soudních sporech i vzájemném slovním i fyzickém napadání skončil v roce 1924. Stalo se tak rozhodnutím Okresní politické správy v Táboře, která určila, že se kostel v Chotovinách vrací římskokatolické církvi. Nepomohlo ani odvolání Církve československé.

Vlastní sbor

V témže roce ale získali členové nové církve v Chotovinách svou vlastní motlitebnu – Husův sbor. Pozemek na jeho stavbu daroval právě Jan Slunečko. Komplex modlitebny se zvonicí, farního domu a společenského objektu byl otevřen slavnostně v Chotovinách 28. října 1924. Zajímavé je, že stavbu financoval subvencemi stát a hlavním důvodem zřejmě bylo, aby se konečně ukončila pro něj nepříjemná válka o zdejší kostel a přestaly náboženské nepokoje. Svou roli bezpochyby sehrály i sympatie prezidenta Masaryka k nově vzniklé církvi.

Rozdělení chotovinské náboženské obce na dva tábory však vytvářelo rivalitu i v dalších letech. Katolíci považovali novou církev za sektu a svůj kostel po třech letech za znesvěcený.

Jak to vidí místní duchovní?

Církev československá husitská (slovo husitská přibylo v názvu až v 70. letech minulého století) je mezi obyvateli Chotovin poměrně silně zastoupena. S lidmi z okolních obcí, například z Jedlan, Sudoměřic, Moravče, Rzavé a dalších se k ní hlásí na 350 věřících. Ne všichni samozřejmě jsou nábožensky aktivní. „Určitý odstup je mezi věřícími obou církví cítit dodnes, nejedná se o nic dramatického, ale nějak významně se nestýkáme,“ hodnotí současnou atmosféru v Chotovinách a okolí dnešní farář Církve československé husitské Oldřich Horek. „Odstup sice existuje, ale existuje i spolupráce. Měli jsme třeba v římskokatolickém kostele pohřeb a nebyl to vůbec žádný problém. Stejně bychom jim vyhověli i my,“ uvádí farář Horek. Jak ale dodává, třecí plochy se mezi lidmi postupem času obrušují. Je to dáno podle něj i tím, že věřících obou církví ubývá a dalším generacím už historie říká jen málo.