Chutné ovoce bylo u cest v ohrožení

„Zachování biodiverzity v přírodě, to znamená rozmanitost živočišných a rostlinných druhů, je možná pro životní prostředí ještě důležitější téma než globální oteplování. Pokud zmizí v přírodě nějaký druh z živočišné nebo rostlinné říše, je pro nás nenávratně ztracený. Proto se Zdeňkem Buzkem spolupracujeme na projektu záchrany starých ovocných druhů na Táborsku,“ uvedl přednášku Vladimír Říha. V souvislosti s chorobami stromů pak odborník na životní prostředí připomněl, že existují nejen škodlivé ale i potřebné bakterie: „Pokud se to s hygienou příliš přehání, oslabí se potřebné bakterie a škodlivé bakterie se naopak posílí. Z toho pak mohou vznikat u lidí různé alergie.“ Zdeněk Buzek s úsměvem dodal: „Čistota půl zdraví a špína celé.“

Pomolog Zdeněk Buzek se skvěle orientuje ve starých odrůdách, o kterých dokáže poutavě vyprávět. „Dříve byly jednotlivé odrůdy pěstované za určitým účelem podle způsobu dalšího použití. Také se ovocné stromy sázely podél cest a silnic. Nemohly se tam ale sázet ty velice chutné, protože pak je samozřejmě nenechavci sklidili pro sebe. V alejích byla spousta rozličných druhů, třeba jabloní. Pak se zhruba po druhé světové válce povolilo pouze 20 druhů a pestrost už nebyla jako dříve,“ uvedl Zdeněk Buzek.

Jablko jménem Jaroslav Němec

Staré stromy a odrůdy zůstaly v různých zámeckých parcích a statcích, ve školních zahradách a statcích a také v soukromých zahradách. „Pokud je ovocný strom v dobré kondici, může se dožít 200 let i více. Je znám strom ve stáří kolem 400 let. A jsou na to důkazy v podobě fotografií z určitého roku, kde je dotyčná jabloň již vzrostlým dospělým stromem,“ pokračoval Zdeněk Buzek, který o sobě říká, že o novějších odrůdách takový přehled nemá. „Zaznamenávání starých odrůd se provádí podle celostátní metodiky. Uvádíme předepsané údaje, například kde se dotyčný strom nachází a kdo jej objevil,“ doplnil Vladimír Říha.

Zdeněk Buzek přinesl na ukázku také svůj poslední objev staré odrůdy. Ukázal rozdíl v plodech, když je strom napadený plazmózou. Tato choroba se projevuje tím, že plody jsou menší a mají naopak delší stopku. V Německu vypěstovali podnože, které působí tak, že strom plazmózou nemůže být napadený, protože choroba na něj nemůže.
Mezi mnoha odrůdami jablek uvedl Zdeněk Buzek odrůdu Jaroslav Němec, kterou vyšlechtil J. E. Proche ve Sloupně u Nového Bydžova. Odrůda je velmi dobré chuti a je vhodná i do vyšších poloh. Jméno dostala po nejmladším synu Boženy Němcové, který byl pomologem a také učitelem v Rusku, konkrétně na dnešní Ukrajině. Jeho starší bratr Karel působil na tehdejší Královské české zemské hospodářské akademii v Táboře, předchůdkyni současné zemědělské školy, kde roku 1870 nastoupil jako zahradník a učitel zahradnictví. Právě on se významně podílel na vzniku táborské botanické zahrady.

Územní sdružení Českého zahrádkářského svazu uspořádalo na výstavě Dary naší země soutěž o nejkrásnější jablko. A jaká jablka se líbila nejvíce? V soutěži návštěvníků o nejkrásnější jablko zvítězila odrůda Bohemie, dále odrůda Orion a jablko No Name.

Místo brambor bývaly přílohou hrušky

Zdeněk Buzek se podělil o pár zajímavostí o starých odrůdách. Ale i o těch nových.

Jak jste se dostal k pěstování a k záchraně starých ovocných druhů?

Je to koníček z mládí. Můj dědeček měl staré odrůdy na zahradě, sázel je už od roku 1927. Prvotní můj cíl byl zachovat staré odrůdy na jeho zahradě. Pak se to trochu rozrostlo.

Jaké mají staré odrůdy využití?

Stará odrůda se chová tak, že je napůl divoká. Nemá tak uniformně dané vlastnosti jako novější odrůdy. Často třeba má mohutnější vzrůst, delší dlouhověkost. Dále má ovoce nevyrovnané plody, každý je jinak velký. Rozdíl je v senzorických vlastnostech nebo vybarvení. Staré odrůdy byly vždy k něčemu určené. Některá se hodí na sušení, jiná na moštování. Je i skupina hospodářských jablek. Například hrušky se využívaly netradičně – na pečení, na vaření, byly moštové hrušky, to dnes není vůbec. Nebo existovaly odrůdy hrušek, které se používaly na krmení včel. Hrušky se rozkrájely na malé kousky a včely si vysály šťávu. Medové hrušky jsou malinké. Pak jsou hrušky vařivky, které se za syrova se nedají jíst, ale po uvaření jsou výborné. Dokud nebyly brambory, používaly se hrušky jako příloha.

Když Kolumbus objevil Ameriku?

Ne, to bylo déle. Ještě v 18. století se brambory moc nepoužívaly. Rozšířily se až za osvícenství, Do té doby se používaly k jídlu jako příloha hrušky.

Používala se jako příloha i jablka?

Hrušky měly výhodu v tom, že jsou takové vydatnější. Jablka se jako příloha nepoužívala, protože jablek moc nesníte, hrušek sníte víc. Pak se hrušky používaly také ke slazení. Strouhaly se a používaly jako pracharanda. Dokud byl cukr drahý, sloužily hrušky jako levné sladidlo pro běžný lid.

Jaké mají výhody novější odrůdy?

Pro zahrádkáře mají například výhodu v tom, že nemají tak bujný vzrůst a plodí již na jednoletém dřevě. Například jabloně se pěstují tak, aby byly v nízkém vzrůstu a brzo plodily. Pak je tam vyrovnanost plodů z hlediska velikosti, jejich lepší vybarvení. Nové odrůdy mají jiný podíl kyselosti vůči cukru, jsou velmi sladké. Málo se ví, že ovoce se dříve hodně zcizovalo. O stolním ovoci, které mělo vlastnosti podobné dnešním odrůdám, psal například Kamenický: Takové ovoce je více k vzteku, protože každý vám je zcizovati bude a jejich krásu vám nikdo nezaplatí.

Máte nějaké staré odrůdy zvláště oblíbené?

To se tak nedá říct. České růžové letní je velmi kvalitní odrůda. Parména šarlatová je nádherné jablíčko vzhledově i chuťově. Taková jablka se nedala uhlídat před nenechavci. Dřív sedláci pěstovali spíše hospodářské odrůdy, které byly výnosné a daly se dobře skladovat. Dávaly se do krechtu jako brambory, sypaly se slámou a zeminou. Pak vydržely až do jara. Bylo to dané podmínkami, které měl tehdy hospodář k dispozici. Preferoval odrůdy, které daly hodně jablek. Zákazník si ovoce zpracoval do štrůdlů, na mošty nebo usušil. Vizuální hodnota ovoce byla až na druhém místě, důležitější bylo, aby ovoce dlouho vydrželo. Dneska máme moderní skladování, kde se udržuje stálá teplota, tak si můžeme dovolit pěstovat citlivější ovoce, které je chuťově velmi zajímavé.