Představení začalo v sobotu 6. května po setmění, aby se na budovu bernartické knihovny, kde doktorka Kálalová – Di Lottiová pobývala velkou část svého života, daly promítat fotografie. Atmosféru dokreslovaly i další efekty, o které se starala Andrea Králová. Živou hudbou se na pódiu přidával Jan Matásek.

Příběh přibližoval život doktorky Kálalové, který byl nesmírně bohatý na zajímavé události, i velmi smutné. Popisoval její odchod do Bagdádu, kde se jí pacientky nejdříve obávaly, ale nakonec byly vděčné za pomoc a vážily si jí. Vážná nemoc, ale i nepochopení institucí ji nakonec přiměly vrátit se s rodinou do rodných Bernartic. Nechyběla ani emotivní připomínka dne, kdy na konci války ustupující němečtí vojáci postříleli celou její rodinu a zůstala sama.

Večer v zahradě za bernartickou knihovnou měl i skoro mystickou tečku. Při závěrečné části představení na nedaleké silnici praskla projíždějícímu nákladnímu automobilu pneumatika. Přesně před knihovnou, přesně v moment, kdy diváci byli v největším napětí se ozvala ohlušující rána. V tu chvíli mnozí byli nakloněni věřit tomu, že to není náhoda, ale nějaké znamení ze záhrobí. 

Vznikne film? 

O tom, jak představení scénického čtení s promítáním vzniklo, produkční Kateřina Oujezdská: „Oslovila mě kamarádka Andrea Králová, která dnes zajišťuje projekci. Příběh Vlasty Kálalové mě velmi zaujal. Já jsem pak oslovila Janu Plodkovou a Romana Zacha. S naší další kamarádkou Lenkou Jungmannovou jsme si přáli, aby se o doktorce více vědělo. Mně je nejbližší film a přála bych si, aby vzniklo filmové zpracování. Myslím si, že lidí, kteří píší o doktorce filmový scénář, je více. My se nyní chystáme o doktorce dělat film trochu jiného formátu. Podrobnosti jsou zatím tajné. I proto vzniklo představení s Janou Plodkovou a Romanem Zachem. Rádi bychom víc dostali příběh doktorky Kálalové do povědomí a získali finanční prostředky na případné natáčení. Nejdříve jsme představení odehráli několikrát v Praze v Ateliéru 22. Zjistili jsme, že má u diváků odezvu, tak jsme se vydali i sem a dnes poprvé hrajeme venku,“ uvedla produkční.

O svých rolích se v budově knihovny rozpovídali i Jana Plodková s Romanem Zachem. „Já hraji, respektive čtu přímo život Vlasty Kálalové. Pro mě je to velké potěšení, protože celý ten příběh, který se mi dostal do ruky, mě nadchl. Bylo až neuvěřitelné sledovat příběh této silné ženy, která byla na tu dobu velmi ambiciózní. Slovo ambiciózní používám v dobrém slova smyslu. Takhle zdravou ambici člověk jen tak nevidí. Je s podivem, že až mnohem později vyplulo na povrch, co dokázala,“ zmínila Jana Plodková. „Tím, že jsme spíše z filmového světa, tak jsme přemýšlely, že bychom natočili film. Jelikož se ale hodně z děje odehrává v Orientu, bylo by to velmi nákladné. Na to nemáme prostředky a bylo by těžké v české produkci na to peníze sehnat. Řekly jsme si tedy, že zkusíme formu scénického čtení a uvidíme, jak to bude rezonovat. Nakonec se ukázalo, že ten příběh je velmi silný a nosný, a že rezonuje neustále. Musím říct, že i v Praze, kde třeba neznají příběh doktorky, reagují velmi pozitivně. Myslím si, že celkově si lidé prochází po představení jistou katarzičkou,“ uzavřela Jana Plodková.

Víc už v Milevských novinách.