Dana Tomášková miluje svůj krojíček a ráda zpívá u harmonik

Dana Tomášková vyrůstala v Bavorovských Svobodných Horách. „Do školy jsem chodila v Bavorově, ale pak tatínek přestupoval za prací do zemědělského družstva v Přešťovicích, tak jsme se přestěhovali. Po základní škole jsem se šla do Českých Budějovic učit pro Restaurace a jídelny kuchařkou. Nastoupila jsem do bufetu Koflík ve Strakonicích, ale vzápětí jsem se vdala. I manžel pracoval u Restaurací a jídelen, seznámili jsme se u muziky v Radomyšli. Napřed jsme dostali ve Strakonicích byt od Restaurací, pak manžel stavěl svépomocí družstevní byt v ulici Na Stráži. Tam jsme se v roce 1983 přestěhovali. Máme tři syny – Karel se narodil v roce 1980, ten dnes žije u Příbrami, David, který se narodil v roce 1985, bydlí v Březnici, a nejmladší Petr, narozený v roce 1987, žije ve Strakonicích. „Čekala jsem na holčičku, se kterou bych si vyhrála, ale přišli tři kluci. Teď konečně si syn Karel pořídil ve 42 letech dvojčata, Karolínku a Sárinku. Tak mám na důchod hned dvě holčičky, je jim dva a půl roku. A k tomu má David čtyřletého kloučka, jen Petr je ještě svobodný,“ říká paní Dana, že si babičkovské role užívá.
„Když jsem byla na mateřské, tak se Koflík ve Strakonicích zavřel. Nastoupila jsem tedy do závodní kuchyně ve Fezku. Dostala jsem tam pro Káju jesličky a výhodou bylo, že jsem dělala jen na ranní směnu. Nakonec jsem kvůli dětem šla pracovat do školství, abych měla prázdniny. Vařila jsem napřed ve školní jídelně na Ostrově, kde jídelna patřila pod školu Revoluční a pak jsem přešla do školy na Jezárkách. Tam jsem zůstala až do důchodu. Abych byla upřímná, jsem ráda, že už dnes nemusím ve školní jídelně vařit. Děti milovaly svíčkovou s knedlíkem, nudle s mákem, krupicovou kaši, ale vařit se muselo čím dál častěji to, co dětem nechutnalo. Děti se dnes ve školní jídelně často pořádně nenají a rodiče musí platit jídlo, které se pak vyhazuje. Je to škoda, protože to stojí peníze. Podle mě se dnes vůbec nevyplatí, aby děti chodily na obědy,“ říká paní Dana a s celoživotní praxí kuchařky nejspíš ví, o čem mluví.
„Manžel jezdil kamionem a pak přešel ve Strakonicích k Technickým službám, teď je už taky v důchodu, ale pořád chodí na brigády. Od maminky manžela jsme dostali v Rojicích chalupu. Opravovali jsme ji, jezdili sem na víkendy, až jsme se před šesti lety přestěhovali natrvalo. Mám tady zahrádku, kočky, pejska, slepice,“ vypočítává Dana.
„Jako hobby jsem dlouho měla korálkování, vyráběla jsem figurky i soupravy bižuterie, tvořila jsem panenky a zajíčky z ponožek, na vnoučata jsem pořád čekala, tak jsem si hrála sama. Když něco někde vidím – třeba i na internetu, tak to hned chci vyzkoušet. Taky mě baví pečení dortů. Děti chtějí dort jako auto, ježka, co si vymyslí, to upeču. Teď jsme měli svatbu – syn David s manželkou Petrou se rozhodli, že se vezmou, když už mají čtyřletého chlapečka. Tak jsem vařila ostošest – polévku s domácími nudlemi, nakládala jsem svíčkovou, smažila řízečky, pekli jsme kýtu, dělala jsem chlebíčky. Přijel pan starosta z Radomyšle a oddával mladé venku, bylo to moc hezké,“ říká Dana Tomášková.
Ráda také jezdí na kole. „Vyjedeme s manželem, někde si dáme pivko, nebo jedeme na výlet s vnoučaty. Mám ráda Šumavu a chodím ráda i na pěší túry. Jsem členka radomyšlských Baráčníků, na dudáckém festivalu nemůžeme v krojíčku chybět. A jak jsou někde poblíž harmoniky, to je moje. Všechny starosti tam při muzice vykřičím,“ směje se.
„Celý život vařím, myslela jsem si, že se toho na důchod zbavím, ale to ne, na víkend pokaždé někdo přijede, takže vařím pořád. Nakonec si ale říkám – hlavně, že je komu a ať nám to vydrží,“ prohlásila Dana, která se na táborské finále soutěže Babička roku chystá s kamarádkou Maruškou Hřebíčkovou. „Budeme na to aspoň dvě,“ uzavírá paní Dana.