Svá představení odehrály soubory na všech významných píseckých kulturních scénách – v Divadle Fráni Šrámka, v Divadle Pod čarou, v kině Portyč a v městské knihovně. Ani letos nechyběl pestrý doprovodný program pod širým nebem v centru města.

I letošní ročník, stejně jako ty předchozí, přivítal profesionální hosty. Tváří letošního ročníku se stala filmová a divadelní herečka Veronika Khek Kubařová, s níž besedovali mladí herci v Divadle Fráni Šrámka. Již tradičně na tuto akci zavítala i herečka a dabérka Valérie Zawadská, které patřilo páteční odpoledne v městské knihovně. Setkání moderovala ředitelka knihovny Štěpánka Činátlová.

Školní divadelní soubory letos připravily zpracování klasických děl od autorů jako jsou W. Shakespeare, A. de Saint-Exupéry, T. Pratchett, A. Christie nebo J. Drda.  Zaujaly také inscenace inspirované knižními bestsellery či známými filmy a seriály – Tolkienův Hobit, Šabachovy Pelíšky či Twainovi Páni kluci.

Menší návštěvníky potěšilo cirkusové představení Jiřího Sadily, zakončené oblíbeným workshopem žonglování. Starobylou tradici voroplavby na řece Otavě nejmenším přiblížila Vorařská pohádka místního divadelního souboru Copánek. Pro větší byl připraven koncert místní kapely Kérmideretvár, koncert Štěpána Klučky či bubenická show.

Přehlídku zajišťovalo přes 20 dobrovolníků z řad rodičů, učitelů, absolventů ZŠ Svobodná a příznivců divadla. Přehlídka má své pevné místo na písecké kulturní scéně a je trvale řazena mezi nejvýznamnější akce ve městě. Podporují ji město Písek a také firmy z regionu.

Více o akci, která se těší stále větší oblibě mezi účastníky i návštěvníky, řekla manažerka přehlídky Jitka Čápová.

Jak vznikl nápad na první ročník?

Osmé třídy po celé České republice nacvičují ročníkové divadlo a když jsme před 20 lety viděli, jak je to silný sociální a umělecký proces, mrzelo nás, že děti nemohou sdílet plody své práce s ostatními, kteří prošli podobným procesem. Tak vznikl nápad vytvořit čas a prostor pro taková setkávání. A vzniklo Duhové divadlo.

Proměnila se přehlídka během let? Přibyly nové školy, nebo témata?

Celá akce nesmírně vyrostla. Obrazně řečeno i doslova. Zájem škol začal brzy narůstat, když zjistily, že je to dobrá akce, je tu skvělá atmosféra. Písek je nádherný a my se o ně pěkně staráme. V průběhu 20 let vzniklo i mnoho nových
waldorfských škol, tím vše také narostlo. Dále kromě osmáků se začaly rády vracet i deváté třídy a často nacvičovaly divadlo dobrovolně, jen aby s ním mohly přijet do Písku. V rámci témat jsme přidali účast profesionálního hosta jako vzoru pro děti, workshopy s divadelní tématikou, venkovní produkci a tančírnu.

Čím je podle vás Duhové divadlo výjimečné v porovnání s jinými školními divadelními přehlídkami?

Je to přehlídka nepostupová, nesoutěžní, jde nám o sdílení, setkání, ne o hodnocení. V oblasti waldorfského školství je to jedinečná akce v rámci celé Evropy svým rozsahem a tradicí. Waldorfské střední školy už se do rámce ani nevejdou, proto vznikl festival jen pro ně v Příbrami s trochu jiným konceptem.

Jaká témata se v inscenacích studentů nejčastěji objevují? 

Často jsou pohádky, to je oblast, kterou mají odžitou a mají od ní už odstup, nadhled. Dále komedie, chtějí dělat humor. Poslední roky jsou to i více témata o hledání sebe sama, svého štěstí, více netradičních děl jako například Pratchett. Vždy zazáří, když je muzikál. Letos je peckou Kytice! Nebo Mnoho povyku pro nic.

Jak reagují diváci – rodiče, veřejnost, hosté?

Jsou nesmírně podporující, tolerantní, vnímají, že stát v 15 letech na jevišti by často sami nezvládli. Existuje veřejnost, která chodí na vše, je to zadarmo a je to často moc pěkná kultura. Někdy se to holt i nepovede tolik, to je zase nutno říct, ale všichni se snaží. Není to výběr talentovaných dětí ze zušky, je to třídní kolektiv tak, jak se sešel, to je také nutno vnímat.

Daří se zvládat s nadšením výzvy, které přináší příprava přehlídky?

Bez nadšení a vědomí smyslu celé práce by se to nedalo. Náš realizační tým má pět žen, to je srdce celé akce a bez jejich obětavosti a spolehlivosti by to nešlo. Dále přes 20 dobrovolníků a 500 účastníků, kterým je nutné vytvořit i zázemí i divadelní podmínky.

Co byste si přáli do dalších let?

Rozšíření rozhodně ne, jsme už pár let na hraně kapacity všeho: ubytování, hlediště, délky akce, sil… Nové spolupráce ano, o to se snažíme už teď. Určitě potřebujeme nové sponzory, aby to účastníci neměli tak drahé. Dosah nám rozhodně stačí, hlediště jsou plná.

Kdybyste měla shrnout jedním přáním, co by si měli účastníci i diváci z Duhového divadla odnést, co by to bylo?

Radost ze setkání a tvorby, radost z procesu doprovázení mladých lidí na jejich cestě učení se skrze divadlo. Jak řekl už Jan Amos Komenský – schola ludus je nádherná metoda výchovy a vzdělávání. Věříme, že tato velká událost občerstvila a kulturně obohatila nejen obyvatele Písku.

Ivana Fulierová