„V kněžišti, nalevo od hlavního oltáře se podařilo odkrýt zbytek malovaného rostlinného dekoru, který rámoval vnějšek dnes zazděné schránky na Nejsvětější Svátost, takzvané sanktuáře. V jeho blízkosti se zachovaly dva z původně dvanácti malovaných konsekračních křížů, které se malovaly se symbolikou 12 apoštolů v interiéru jako doklad, že stavba byla vysvěcena,“ popsali památkáři.

Za největší a nejvýznamnější část maleb považují odborníci zlomek pašijového cyklu, který minimálně ve dvou pásech nad sebou popisoval Ježíšovo utrpení na konci pozemské cesty. Malbu odkryl restaurátor na severní straně lodi. „Vzhledem k velkému poškození lze dnes s jistou míry pravděpodobnosti určit výjev vlevo jako Oplakávání, tedy situaci, kdy byl mrtvý syn po sejmutí z kříže položen do matčina klína. V navazujícím poli se nalézá motiv Tří Marií u hrobu, které přišli ke Kristovu hrobu a zjišťují, že je prázdný. Trojice žen je zde zastoupena jen jednou figurou, která se potkává s andělem. Vedle něj je namalován otevřený a prázdný Boží hrob, v kterém další anděl drží Kristovo roucho poté, co vstoupil na nebesa,“ uvedli památkáři.

Kostel sv. Havla se nalézá prakticky na samotě, 500 metrů jihovýchodně od středu obce. Sakrální stavba vyrostla v polovině 13. století nedaleko řeky Otavy v místech, kde stávalo zaniklé panské sídlo, tvrz vladyků z Čejetic. Nástěnné malby ze třetí čtvrtiny 14. století odkryl a restauroval Josef Novotný z Prahy. Odborný dohled nad restaurováním maleb vykonával Roman Lavička z českobudějovického Národního památkového ústavu.