Jaký pohled má učitel autoškoly na výuku zájemců o řidičák na motorku. Tedy na dobu trvání, náplň a další věc kolem?
Od doby, kdy jsem začal jezdit já a dělal jsem si řidičák, se hodně změnilo. Za mě jsme udělali řidičák na pionýra, takzvané M, obsah do 50 kubíků, a pak až na velkou motorku. Tedy na všechno nad obsah padesát kubíků. Dnes je rozdělení do skupin jiné, postupnější, ale k dokonalosti mu také hodně chybí.

Co například?
Je to jako ve všem. Postupovat by se mělo od začátků. Je to samozřejmě individuální. Jak už zaznělo mockrát, motorky se stávají hodně módní záležitostí. Přijde zájemce, čtyřicátník, peníze má, koupil si stroj, který se mu líbil a jde rovnou dělat řidičák na nejvyšší kategorii. Může. Přitom třeba nikdy předtím nejezdil pořádně ani na kole. Vím je to sice hodně přitažené za vlasy, ale lepší by bylo, kdyby byla stanovena povinnost začít postupně. Nemluvím samozřejmě o skupině AM. Ale od ní nahoru by mělo platit, že řidičáky by se měly dělat povinně postupně. Tedy A1, A2 a A. Prostě si muset odjezdit svoje na lehkých, málo výkonných strojích. I když u dnešních motorek je i ten papírový výkon hodně diskutabilní. Většina mých žáků jsou lidi, kteří už se zařídili, děti mají velké a teď si chtějí udělat radost. Tak se rozhodnou, že si koupí velkou motorku a tedy udělají si na ni taky řidičák. To není úplně nejlepší.

Stačí tedy předepsané hodiny a systém výuky v autoškole?
Podle mě je ten systém špatný. Předepsaných třináct hodin, které předepisuje zákon, je naprosté minimum. Před začátkem kurzu vždycky každému říkám, že třináct hodin je minimum. A že až je absolvujeme, tak klientovi řeknu, jestli si musí nějaké hodiny dokoupit anebo může na zkoušky. Jen velmi malému procentu ty předepsané hodiny stačí. Ale musím říct, že naprostá většina žáků to bere naprosto v pohodě. Souhlasí s tím. Ví, že jde o ně. Ale i s přidanými hodinami to prostě na nejsilnější motorky nestačí. I kdyby byl učitel motorkářský bůh a žákovi předá všechny své zkušenosti a opravdu se bude snažit, nedá mu praxi. Nejsem třeba zastánce výuky jízdy v sóle. Když s žákem na té motorce sedím, vím, že dobře brzdí, řadí, přidává. A podle toho mu můžu poradit. Pokud jedu za ním v autě nebo na motorce, poznám, jestli bliká doprava nebo doleva a jestli spadl anebo ne. Samozřejmě, že když se cvičí jízda zručnosti na cvičišti, jezdí žák sám. Ta není úplně marná. Jsou to věci, které mu usnadní život. Naučí se zatáčet, projet slalom. Nakonec i ten úhybný manévr. To je pořád nácvik zatáčky, který se vždycky hodí. Ale úhybný manévr jako takový, jsem za roky, co jezdím na motorce, ještě nepotřeboval. Pokud ho potřebuji, to znamená, že jsem něco zkazil. Proto jsem se do krizové situace dostal. Ale řidič má předvídat. Sledovat cestu, ostatní kolem sebe a tak dále.

Co dnešní začátečníci a výběr motorek?
Dneska si může každý koupit co chce. Ale hodně lidí dělá podstatnou chybu. Je doba internetu, kam si může každý co chce taky napsat. A pak se setkávám s reakcemi: „Já jsem si na internetu přečetl, že CBR šestka je vhodná pro začátečníka…“ Ale to si tedy nemyslím. Protože má 100 koní, což určitě není zrovna nejvhodnější pro toho, kdo začíná. Velká část populace nemá tak silné auto. A takových nesmyslných rad kolují na síti tisíce. Velká část začátečníků vůbec nezná rozdíly, jak se projevuje řadový motor, vidlicový motor, dvou a bůhví kolika válec. A tak dále. Někdo nezná rozdíl mezi dvou a čtyřtaktem. Natož jak se chovají. Většinu zajímá technická tabulka a v ní kolonka výkon. Na rozdíl třeba od váhy motorky, která je jednou z nejpodstatnějších věcí. Těžkou motorku bude začátečník moc špatně zvládat. A zpátky k výkonu. Zrovna ten absolutní většina motorkářů využije jen při jízdě rovně. Ale motorka zatáčí jinak než auto. U té je někdy i padesát v zatáčce už přes čáru.

To jsme u tolik rozšířeného názoru, že motorkáři jsou jen šílenci, řítící se na dvou kolech rychlostí někde kolem dvoustovky…
Jako všechno to určitě neplatí paušálně. Jízdu v zatáčkách při rychlostech padesát, sedmdesát si užiju určitě víc, než když letím 250 rovně před sebe a vlastně nevím, co s tím. To záleží na každém. Všichni jsme už jeli přes předepsaný limit. I když se to nesmí. Ale v dnešním běžném provozu to bývá cesta do pekla. Je třeba zachovat chladnou hlavu, uklidnit ego a přistupovat k motorce opravdu velmi pokorně.

Jak vybírat autoškolu?

Autoškol je spousta. V každé jsou učitelé. A ti jsou dobří anebo špatní. Jako všichni lidé. Já myslím, že více než na cenu, je potřeba se dívat na jméno toho, kdo tam učí. Ale žáci si to mezi sebou řeknou. Ten mě učil dobře, ten špatně, ten mi to vysvětlil a tak dále. Aspoň já tu zkušenost mám.

Řidičák už mám. Co dál?

Každé učení musí pokračovat. Papíry jsou jen ta nejzákladnější podmínka. U nás existuje spousta motoškol a z naprosté většiny skvělých. To už člověk zjistí podle jména toho, kdo tam učí. A právě motoškoly jsou cesta k tomu, abych se zlepšoval. Aby mi opravdoví odborníci – Pepa Sršeň, Míra Lisý, Landa a já nevím kdo ještě, vysvětlili potřebné. Na motorce jezdím dlouho, učím ji dlouho a taky jezdím do motoškol. A vždycky jsme ještě přišli na věci, které neznám a nevěděl jsem je. A mohl jsem si je pěkně pod dohledem a v praxi zkusit. Každá výuka je dobrá. V autoškole jsem jako na základce. Učím se jakoby číst a psát. V motoškole jsem na střední a v některých dalších na vysoké. Ale chce to mít snahu se učit. A nechat si poradit. Jako v každé škole. I když to zní jako klišé, člověk se učí celý život. Na motorce to platí obzvlášť. Na ní hodně lidí udělá chybu jen jednou. A podle toho by se měli všichni chovat.