Kateřina Hokr ze Strakonic má za sebou víc než dvacet let praxe. Kromě práce s klientkami se věnuje i vzdělávání ostatních kadeřnic. „Vedu minikurzy, dělám podcasty a v rámci měsíčního členství na HeroHero učím ostatní kadeřnice všechno od plánování a objednávání až po tvorbu cen nebo prezentaci na sítích,“ říká. Občas pořádá i menší workshopy ve svém salonu, které jsou určené hlavně pro začínající kadeřnice.

V poslední době některé kadeřnice začaly vybírat zálohy za zamluvené termíny, Kateřina Hokr ale na zálohy u objednávek nespoléhá. „Mám dlouholetou stálou klientelu a všechno je postavené na důvěře. Kdybych brala úplně novou klientku, možná bych o tom uvažovala, ale většina přichází na doporučení,“ vysvětluje.

Pokud někdo termín opakovaně zruší, další dostane až s odstupem. „Když mi někdo vypadne na poslední chvíli, nejenže nevydělám, ale pak jdu do města a ty peníze ještě utratím, protože si zajdu na kafe nebo si koupím něco na sebe,“ říká s úsměvem. Dodává, že nečekaný volný čas se dá využít i jinak – třeba k dalšímu vzdělávání nebo úklidu salonu.

Na Táborsku má podobné zkušenosti i Andrea Švecová ze Sezimova Ústí. „Zálohy vybírám jen na copánky s kanekalonem, když si klientky přejí odstín, který běžně nemám v nabídce. V poslední době se ale stává, že lidé často ruší termíny, takže do budoucna budu o zálohách uvažovat i u dalších služeb,“ popisuje. Pokud někdo termín odřekne na poslední chvíli bez omluvy, účtuje storno poplatek za ušlý zisk. „Pokud se klient omluví aspoň den dopředu a má k tomu důvod, storno neúčtuju. Ale když se nikdo neozve, volám zpět a poplatek si účtuju,“ dodává.

Covid přiměl ženy barvit vlasy doma

Podle ní je pro řadu kadeřnic téma cen stále citlivé. „Některé si neumí dostatečně ocenit svou práci a bojí se říct si o částku, která odpovídá jejich výkonu. A naopak jsou i takové, které práci odfláknou, ale naúčtují si plnou cenu,“ říká. Cenu podle ní ovlivňuje nejen kvalita práce, ale i místo, kde salon působí, a zájem klientů.

Michaela Zemanová z Plané nad Lužnicí vidí i změnu v přístupu klientek. „Od doby covidu je znát, že klientely ubylo. Hodně žen si tehdy zvyklo barvit vlasy doma a u toho zůstaly. Každá klientka je jinak náročná. Některé si myslí, že levnější služby znamenají nižší kvalitu, ale tak to není,“ říká.

Často se setkává s opravami domácího barvení, které bývá náročnější než běžné barvení v salonu. „Často slyším, že jsou služby drahé. Ale lidé už tolik nerozlišují, jestli jdou do salonu, nebo ke kadeřnici, která pracuje sama. V salonu se musí držet jedné značky a jednotné ceny, zatímco já si volím vlastní produkty i ceny. Například melír dělám od tisíce korun, doplnění včetně střihu a finální úpravy vychází kolem 850 korun,“ popisuje.

Kateřina Hokr dodává, že i když o kadeřnický obor zájem je, ne všichni absolventi u něj zůstanou. „Je to hrozně lákavé, být kadeřnicí, ale už si neuvědomují, co ten obor obnáší. Není to jen podnikání, ale taky stát na nohou. Hodně holek se vyučí, pak to nedělá, nebo zjistí, že to pro ně není,“ říká. Sama chodí jako zákaznice na učiliště a vidí, že výuka je často zastaralá. „Přemýšlela jsem, že bych šla dělat mistrovou, ale asi bych nepřekousla osnovy, které tam jsou,“ dodává.

Kadeřnic a kadeřníků přesto přibývá

Podle údajů z táborského živnostenského úřadu ale obor znovu ožívá. Po poklesu v roce 2023 přišel loni výrazný nárůst. V roce 2024 vzniklo osmnáct nových oprávnění v oboru holičství a kadeřnictví, letos zatím přibylo šest. V celém správním území úřadu je aktuálně evidováno 206 držitelů oprávnění.

Žáci kadeřnického oboru na středním učilišti Heureka potvrzují, že o profesi zájem mají. Absolvent Jakub Kozel z Vlašimi plánuje pokračovat na nástavbě a pracovat v dámském salonu v Praze. „Baví mě barvy a odbarvování,“ říká. Nikola Krosnářová z Benešova chce po škole absolvovat kurzy pánských střihů a otevřít si vlastní kadeřnictví. „Buď v místě bydliště, nebo tam, kam mě osud zavede,“ dodává.