Před dvěma lety se předpokládalo, že v roce 2019 bude nástavba hotová. Proč se nic neděje?

Projekt architekta Jiřího Brůhy je hotový, rozpočet projektanta na dostavbu ale představuje částku 57 milionů korun. Důvodem tak vysoké ceny je vybavení a hlavně dostavba kuchyně, kterou současný domov důchodců nemá a navýšením kapacity o 36 lůžek už bude kuchyně pro přípravu celodenní stravy potřeba. Tady byla původně projektována jen takzvaná výdejna stravy, předpokládala se příprava z hluboce zmrazených polotovarů, ale to nepovažuji pro klienty za vhodné. V současné době obědy dovážíme a u nás připravujeme pro pobytovou službu snídaně, svačiny a večeře. Obyvatelé domu s pečovatelskou službou si ve svých bytech vaří sami. Realizace uvízla na tom, že za dva poslední roky ministerstvo práce a sociálních věcí nevypsalo žádný titul, ve kterém bychom se mohli ucházet o dotaci. Z rozpočtu města na takovou investici nedosáhneme.

Ministerstvo přestalo podporovat stavby domovů důchodců?

Až donedávna ministerstvo práce a sociálních věcí každý rok vypisovalo dotační tituly na zvyšování kapacit sociální služby. Loni, když jsme měli hotový projekt, tak se nevypsal žádný titul na investice tohoto typu. Letos byly vypsány dva – jeden na zlepšení mobility a druhý na zvýšení kapacit pro cílovou skupinu osob s poruchou autistického spektra. Chápu, že takových zařízení je nedostatek a v běžných domovech je to s těmito klienty velmi složité, protože potřebují 24 hodinový dohled. Bohužel nic z toho se nehodilo pro nás. Budeme tedy doufat, že příští rok se něco objeví i pro cílovou skupinu seniorů, protože i tady přibývá klientů, kteří potřebují 24 hodinovou péči.

Kolik lůžek máte ve stávajícím domově důchodců?

Celkem 40 a čtyři lůžka odlehčovací služby, kam lze přijmout klienta na dočasný pobyt, pokud to potřebuje rodina, která o něj jinak pečuje. Teď se ale v domě s pečovatelskou službou uvolnil jeden byt v prvním patře a my ho přebudujeme na další čtyři lůžka domova důchodců.

Můžete to udělat, když má stavba DPS dvacetiletou udržitelnost?

Ano, můžeme. Když se dům s pečovatelskou službou stavěl, dostalo město dotaci na 39 bytů a u těch musí zůstat 20 let využití jako dům s pečovatelskou službou. Postavilo se ale 40 bytů, takže ten jeden byt navíc lze využít i jinak a my tam nyní vybudujeme čtyři lůžka domova důchodců s bezbariérovou koupelnou.

Zůstaňme u bezbariérovosti. V Táboře kdysi oceněná stavba roku – domov důchodců G-centrum, má u balkonů tak vysoké prahy, že se balkony pro klienty, kteří zestárli a jsou na vozíčcích, staly nepřístupné. Vy máte balkony v domech s pečovatelskou službou bezbariérové?

Ne, bohužel taky nemáme. I my musíme dávat do pokojů nájezdy, aby se klienti na vozíčcích dostali na balkon, pak se zas musí nájezd odstranit, aby šly zavřít dveře. Je to asi pozůstatek dob, kdy projektanti neměli zkušenosti s objekty pro sociální služby. Teď s námi architekt Brůha vše při řešení budoucí nástavby konzultoval. Řešili jsme zastínění, protože v pokojích situovaných na západní stranu, bývá velké horko, požadovali jsme už podlahy z materiálů, které tlumí hlučnost a příčky se zvukovou izolací i mezi pokoji, aby se klienti nerušili navzájem. Potřeba jsou také širší dveře, aby se dalo vyjet z pokoje s lůžkem. To všechno je ale výsledkem zkušeností z praxe, které u novostaveb z 90. let ještě nebyly.

Hodně se mluví o tom, že chybí hlavně domovy se zvláštním režimem, tedy pro staré lidi, postižené demencí nebo Alzheimerovou chorobou. Schází takové zařízení i v Milevsku?

Pokud je poskytovatel služby osvícený, tak přijme i klienty s určitým stupněm demence a snaží se přizpůsobit svou službu. S přibývajícím věkem se stav klientů mění a vidím jako řešení postupné propojení s domovem se zvláštním režimem, než tyto klienty stěhovat do jiných zařízení.

Na umístění v domově důchodců jsou dlouhé pořadníky. Naopak o domy s pečovatelskou službou zájem poklesl. V některých jihočeských městech proto začali byty DPS pronajímat i klientům odjinud, třeba z Prahy. Jak je na tom Milevsko?

V domech s pečovatelskou službou stačíme zájemce uspokojovat. U nás většinou dostávají byty lidé z Milevska. V Penzionu v Libušině ulici se teď uvolněné byty napřed rekonstruují, zřizují se tam sprchové kouty a teprve pak se byty pronajímají. Letos se takto upraví šest až sedm bytů. O takové byty je zájem.

Na výměnách vany za sprchový kout se obyvatelé Penzionu museli finančně podílet. To se změnilo?

Ano, dřív si na to obyvatelé bytů připláceli, dnes lze žádat o celou úhradu, prostředky na to vyčleněny jsou. Žádosti se podávají na majetkový odbor městského úřadu. Domlouváme se pak, jestli mohou lidé na dobu rekonstrukce koupelny jít třeba k příbuzným.

Pokud opustí byt nájemce, který předtím na rekonstrukci koupelny přispěl ze svého, tak mu peníze vrátíte?

Ne, to byla volba nájemníků za podmínek, které tehdy byly. V navracených bytech ale lidé běžně nechávají žaluzie, někdy i kuchyňskou linku nebo nábytek. Nikdy jsme se nesetkali s tím, že by za to chtěli zaplatit.

Podívejme se i na další služby. Využívají vaši klenti tlačítka pro tísňové volání?

Tlačítka SeniAngel půjčujeme, protože jejich pořízení přijde na dva tisíce korun a to je pro naše klienty dost peněz. My tlačítko půjčíme za 50 korun měsíčně, klient si uhradí jen SIM kartu. Když tlačítko zmáčkne, tak automaticky volá nebo posílá esemesku na určená čísla. Jedno je na pečovatelskou službu a druhé na někoho z rodiny, protože pečovatelská služba pracuje jen do sedmi večer. Mimo Milevsko se volá pouze rodinným příslušníkům, protože tam pečovatelky fungují do 15 hodin. Zařízení SeniAngel umožňuje obousměrnou komunikaci, tedy rozhovor, zařízení má pádový senzor, který upozorní, že se něco stalo, a rovněž GPS lokátor. Už jsme tu tísňová volání prostřednictvím tlačítek měli, ale objevují se i volání omylem nebo jiné neobvyklé situace. Jednou paní mačkala večer tlačítko, naše pečovatelka našla ráno při příchodu do služby řadu zmeškaných volání a rychle se běžela podívat, co se stalo. Naštěstí nešlo o nic vážného. Paní se ale nedovolala ani synovi, který to měl vypnuté.

Je o tlačítka velký zájem?

To bych neřekla. Lidem se to zdá drahé, protože i když my tlačítko půjčíme na měsíc za padesátikorunu, tak SIM karta stojí na půl roku kolem dvou tisíc. Osobně to ale považuji za dobrou věc. Lidé nosí přístrojek na krku, mohou s ním i do sprchy nebo do vody, navíc zařízení samo upozorňuje, že je třeba ho nabít.

Než jste se rozhodli pro tlačítka SeniAngel, byl ve hře levnější systém přes pult centrální ochrany městské policie. Proč na něj nedošlo?

Městská policie to úplně nechtěla, protože by musela na tísňové volání reagovat 24 hodin denně a mít i klíče od bytů klientů. Ty naše pečovatelská služba má k dispozici a rodiny klientů také. Městská policie měla také pochybnosti, jak by vyhodnocovala, kdy má například volat rychlou záchranku a kdy ne. Proto jsme nakonec zvolili systém SeniAngel.

Nedávno se z iniciativy kraje starším lidem rozdávaly Seniorské obálky, aby do nich vložili informace o užívaných lécích a kontaktech na své blízké a připevnili obálku pro případný příchod záchranářů na ledničku nebo zevnitř na vstupní dveře. Jaký měla akce ohlas?

Zájem o Seniorské obálky byl docela velký, do regionu jich přišlo kolem tisíce a na všechny zájemce se ani nedostalo. Pořídili jsme proto seznam dalších zájemců a budeme řešit pořízení dalších obálek, jedna vyjde zhruba na 50 korun. Lidé se o ně mohou hlásit u nás na Sociálních službách, na odboru sociálních věcí nebo na sociálním poradenství na městském úřadu. Chtěla bych jen upozornit, aby lidé vkládali do obálky ve svém bytě aktuální informace i lékařské zprávy, třeba po propuštění z nemocnice.

Poslední otázka se týká pečovatelské služby. Na zasedání Svazku obcí Milevska se před časem starosta Bohuslav Bartůněk podivoval, proč do Kučeře zajíždějí dvě pečovatelské služby – Sociálních služeb a Farní charity. Nelze se domluvit, aby do vsi jelo za klienty jedno auto a ne dvě?

My bychom to určitě zvládli sami, ale to je volba klientů, někteří mají k Farní charitě svůj vztah. Charita stejně jako my provozuje pečovatelskou službu, která je zařazena v síti poskytovaelů a dostat se do sítě není úplně jednoduché. Musí se splnit řada podmínek. Pečovatelská služba Farní charity je tím dotovaná stejně jako naše služba, a koho si klient vybere, to je na něm. Obec se může maximálně rozhodnout, že nebude na obě pečovatelské služby přispívat. Myslím si ale, že není špatné, když je mezi službami tohoto typu určitá konkurence a všichni se musí snažit.

—