Město Tábor právě vypsalo dotační titul na pořádání rekreačně výchovných letních táborů pro problémové děti, vytipované orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Letos jako první pokus proběhl třídenní tábor, do budoucna mají být tábory sedmidenní. Myslíte si, že se za sedm dní dá například na děti z gangu, který řádí v Táboře, nějak výchovně zapůsobit?

To je jen střípek z mozaiky prevence kriminality, kdy se pokoušíme dětem z rizikového prostředí ukázat kvalitní trávení volného času, umožnit jim získat nové vědomosti a zkušenosti, posilovat u nich pozitivní návyky a mezilidské vztahy. Prvního pilotního tábora se zúčastnilo deset dětí ve věku od 7 do 17 let, byl tam s nimi i příslušník armády a děti byly spokojené. Samozřejmě, že orgán sociálně-právní ochrany dětí pracuje i s rodiči. Někde jsou rodiny částečně funkční, někde nefungují. Proto jsme také usilovali o otevření Střediska výchovné péče. Vzniklo v prostorách Azylového domu ve Vídeňské ulici. Jsme rádi, že se nám to od tohoto školního roku povedlo, protože když měly rodiny jezdit do tohoto střediska do Budějovic, některé to neakceptovaly. Ve Středisku výchovné péče s rodinami pracují specializovaní odborníci, jde o dislokované pracoviště Výchovného ústavu v Černovicích.

Tábor posílil městskou policii o dva romské asistenty. Jeden z nich v rozhovoru pro náš týdeník spojil vznik nebezpečného dětského gangu s přílivem Romů z Písku a Prachatic na zdejší ubytovny. Konkrétně lidé upozorňují na ubytovnu v bývalé hospodě v Klokotech. Co s tím budete dělat?

Ano, v problémové skupině jsou děti přistěhované do ubytovny v bývalé klokotské hospodě. Odbor sociálních věcí o nich ví. Objekt koupilo nestátní zdravotnické zařízení Plasmafera, s tím v kontaktu nejsme, ale zaslechla jsem, že do budoucna tam ubytovna nemá být.

Ve Skotsku vyřešili problém ubytoven i bezdomovectví uzákoněním práva na bydlení, pro restart lidí z ulice samozřejmě skromného, se sociálním dohledem. Je taková myšlenka blízká vám jako člence sociální demokracie?

My jsme chtěli už v minulém volebním období vytipovat vhodné byty pro lidi bez domova, o kterých víme, že by se mohli zvednout ze dna. To se nestihlo. Teď správa majetku města udělala změnu v pronajímání sociálních bytů, takže jeden člověk bez domova dostal na jaře byt, pracuje ve veřejné službě a právě teď jsme mu v radě města nájem o půl roku prodlužovali.

To se asi skotským systémem Housing first nemyslí. Jde o to, jestli je i v České republice vůle stavět sociální objekty pro všechny lidi z ulice a pracovat tam s nimi na jejich návratu do důstojného života?

V Táboře jsme takovou věc zatím nediskutovali. Sociální bydlení vznikne v novém Centru pro seniory u nemocnice, ale to bude pro jinou cílovou skupinu. Bude tam dům s 20 byty s pečovatelskou službou pro starší lidi se zmenšenou mírou soběstačnosti. Pokud jde o právo na střechu nad hlavou, tak vím, že ministerstvo práce a sociálních věcí mělo koncepci prostupného bydlení od nocleháren, přes ubytovny až k bytu. Nevím, jestli Housing first pro každého je ideální cesta. My jsme vytipovali ty lidi, kteří mají aspoň minimální snahu. Ono jde ale často o lidi, kteří si bezdomovectví zvolili. Protože když někdo chce změnit svůj život, ta možnost tu je. Mladší lidé by měli najít tu sílu, chápu, že pro starší lidi je to těžké, ale ani ty v zimě nenecháme umrznout. Vždycky máme před zimou zmapováno, kdo tu na ulici přebývá a co mu můžeme nabídnout.

Takže Tábor má místo, kde se mohou bezdomovci přes den ohřát, umýt, něco si přeprat?

Je tu noclehárna pro muže v Zavadilské ulici, kde jsme rekonstrukcí zvýšili kapacitu z osmi na dvanáct osob a v zimě jsme prodloužili možnost pobytu až do 11 hodin dopoledne, aby se tam mohli lidé vysprchovat, vyprat si nebo si uvařit polévku. Úplně bezplatné to není, ale poplatek je skutečně nízký. Pokud by kapacita lůžek nestačila, je tam možnost nocování i na židlích. Pro ženy je tato služba v Azylovém domě na sídlišti Nad Lužnicí.

Stále platí v noclehárně nulová tolerance alkoholu? Je vůbec reálné, aby někdo přišel po dni stráveném na mrazu s absolutní s nulou?

Musím říct, že nulová tolerance je tam oficiálně, ale jinak tam vždycky panoval rozumný přístup. Nevpustil se jen ten, kdo byl zjevně pod vlivem alkoholu a mohl by působit problémy.

Bezdomovci mívají často i psy, kde ti v mrazech nocují?

Původně jsme domluvili možnost noclehů se psy v jedné ubytovně, ale ukázalo se, že to nejde. Ani dohoda, že by si psy na noc přebíral útulek, nebyla funkční. Pro ty, kteří se nechtěli odloučit od svých psů, nakonec pořídil sociální odbor takové tunýlky, iglú, které zapůjčoval. Loni jich měl pět. Obávali jsme se, že dojde záhy ke zničení, ale to se nestalo. Lidé bez domova to ocenili a těchto příbytků si vážili.

Proč má provoz noclehárny v Zavadilské ulici převzít charita z Českých Budějovic?

Má to úplně pragmatický důvod. S budějovickou charitou spolupracuje František Kynčl, který i tady v Táboře zapojoval lidi bez domova do práce. Scházeli jsme se spolu a uvažovali jsme, jak takovou práci ohodnotit a dávat za práci nocleženky do ubytovny nebo stravenky. Bohužel jsme nenašli způsob, jak by se tyto odměny daly hradit z městské pokladny. Charita z Českých Budějovic tu má své terénní pracovníky, ti se s táborskými bezdomovci znají, a charita může nocleženky nebo stravenky poskytovat. Převezme tedy provoz noclehárny a má zájem tu do budoucna zřídit i denní stacionář. Charita České Budějovice by pro nás do budoucna zaštiťovala celou oblast bezdomovectví. Cílem je, aby se tato služba dostala do krajské sítě sociálních služeb a mohla získávat dotace.

Pojďme k novému Centru pro seniory, které se staví. V sousední Soběslavi diskutují, jestli budovat na seniorském domově nástavbu, protože trendem už nejsou velká zařízení. Jak z pohledu současných trendů vychází táborský projekt?

Je třeba si říct, co se staví. V jedné budově bude dům s pečovatelskou službou s patnácti byty pro jednu osobu a pěti bytovými jednotkami pro dva. Dál tu bude domov se zvláštním režimem, tedy zařízení, které tu velmi chybí pro klienty s Alzheimerovou chorobou nebo demencí. A celé centrum bude mít i další funkce, vzniknou tam prostory pro neziskové organizace jako je Červený kříž, Svaz nevidomých a nedoslýchavých. Trendové je také spojení seniorů a malých dětí, takže předpokládáme i vznik dětské skupiny pro děti zaměstnanců a přesune se sem vývařovna ze sídliště Nad Lužnicí a prádelna z G-centra. Samotný domov pro seniory se zvláštním režimem svou kapacitou přesně odpovídá současným trendům, jak je doporučuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Nemají se budovat megalomanské stavby, v Evropě jsou trendem zařízení s typickou kapacitou od 35 do 50 klientů, vhodnou pro komunitní život. Přesně to stavíme, domov pro 45 klientů. Náklady se předpokládají 239 milionů korun, získali jsme téměř 63 milionů dotace a 176 milionů uhradí město. Spolu s naší žádostí o dotaci se hodnotilo 32 projektů a my jsme byli v hodnocení na čtvrtém místě, kdy byla oceněna jednak stavební připravenost a jednak právě inovativnost celého záměru. Tedy právě tato koncepce, na jejímž základě jsme uzavřeli i smlouvu o spolupráci s Jihočeskou univerzitou, že se staneme aplikačním garantem pro výzkum moderních trendů v péči o seniory.

Co říkáte na opakované námitky, že mělo Centrum pro seniory stát raději v prostoru bývalých kasáren?

My jsme od prvního okamžiku usilovali o to, aby provozování bylo ekonomické. Aby vývařovna a prádelna sloužily současně i domovu důchodců G-centrum. A aby byla blízko nemocnice, když je potřeba dovést nebo dovézt klienty na vyšetření. Dvorce jsou přece jen o kousek dál a přes silnici, ale především – myšlenka na Centrum pro seniory je z roku 2012, to bylo řešení Dvorců ve hvězdách. My jsme chtěli stavět co nejrychleji, takže už se staví a podívejte se, jak daleko je realizace Dvorců. Byly tu i návrhy, aby Centrum pro seniory stavěl soukromý investor. Já jsem ale chtěla, aby toto zařízení bylo v majetku města a město mělo vliv na ceny a kvalitu péče. Těchto kapacit stále není dost, proč ne, ať klidně soukromí investoři budují další. Jen do našeho domova důchodců G-centrum máme aktuálně 1272 podaných žádostí a okamžitě by mohlo nastoupit 70 zájemců.

V souvislosti s domy s pečovatelskou službou občas zaznívá kritika, zda to vůbec je sociální služba, když se klienti nastěhují a pak žádnou službu nepotřebují. Že možná řeší jen bytovou potřebu svých dětí nebo vnoučat, zveličují své zdravotní problémy v žádostech a sotva byt v DPS dostanou, tak původní byt přenechají dětem a jsou soběstační. Jak to vidíte?

V Táboře jsou zatím tři domy s pečovatelskou službou pro celkem 141 klientů – DPS Lidická, Kvapilova a Čekanice. Počty klientů, kteří využívají pečovatelskou službu, se v jednotlivých domech různí. Nejvíce klientů využívá pečovatelskou službu v DPS v Čekanicích – cca 70%, průměrně ve všech DPS je to 55%.

To se dá formulovat i tak, že téměř polovina obyvatel domů s pečovatelskou službou žádnou péči nepotřebuje…

Při schvalování žádostí máme přehled o věku, zdravotním stavu a je pravda, že někteří lidé pak různé druhy pomoci nečerpají. Taky se ale mohl jejich zdravotní stav zlepšit. A hlavně to neznamená, že nebudou tuto pomoc potřebovat výhledově.

Musí žadatel o byt v DPS vrátit městský byt, pokud v něm do té doby bydlí?

U žadatelů o byt v domě s pečovatelskou službou se zjišťuje jeho sociální a bytová situace, rada města přihlíží k faktu, zda zájemce již má pronajatý byt od města a je jen logické, že nemůže mít pronajaté dva byty.

Co dělá město pro aktivní seniory, kteří ještě žádné zařízení nepotřebují? Ptám se proto, že před časem se mělo bývalé ředitelce kulturního střediska v Sezimově Ústí za zlé, že pořádá pro seniory zájezdy, které prý vždy obsazovali hlavně Táboráci. V Táboře se zájezdy pro seniory nepořádají?

Určitě pořádají. Před časem nás napadlo, že by tu měla existovat nějaká sjednocující organizace, kde senioři dostanou veškeré informace a tipy pro volný čas. Proto jsme ve Farského ulici otevřeli Kontaktní centrum pro seniory. Je tam pracovnice městského úřadu, která zajišťuje poradenství a určitě nasměruje i na zájezdy. Pořádá je jednak G-centrum, ale i samotné Kontaktní centrum pro seniory organizuje zájezdy do pražských divadel, výlety na české hrady a pamětihodnosti, do českých měst a další pravidelné akce jako je Akademie III. věku, kurzy trénování paměti, jazykové kurzy, různá setkávání seniorů. Bohužel letos byla řada akcí kvůli koronavirové epidemii zrušena. Snad nejvíc mě mrzí, že se nemohl uskutečnit další Ples seniorů. Ten měl loni premiéru v Hotelu Dvořák, s Marthou Elefteriadu jsme se učili řecké tance a celý ples měl velký úspěch. Samozřejmě jakmile to půjde, další ples bude. Zatím Kontaktní centrum nabízí možnosti virtuálních vycházek, virtuální prohlídky zámků, ale i tipy, jak trávit v této době volný čas. Do budoucna bychom rádi našli pro Kontaktní centrum lepší prostory a ty se rýsují na sídlišti Nad Lužnicí, až se současná vývařovna ze Světlogorské ulice odstěhuje do nového Centra pro seniory. Jsem původně stavební inženýrka, takže už mám všechno pěkně nakreslené včetně kluboven a tělocvičny a ráda bych se těch pěkných prostor pro seniory dočkala.

Ráda bych se zeptala i na děti. Město Tábor před lety zrušilo jesle s tím, že nejsou využívané. Za pár let ale začala tato služba chybět. Město tehdy nastavilo dotační podporu pro soukromé provozovatele jeslí s tím, že cílí hlavně na samoživitelky, studující maminky a rodiny v ekonomické tísni. Jste přesvědčena, že tato podpora z městské pokladny pro rodiče, kteří využívají například Mufík, směřuje k sociálně slabým rodinám?

Já nevím, které konkrétní rodiny tuto službu využívají. Mám jen ohlasy asi od dvou nebo tří maminek, které kvitovaly kladně, že tu tato možnost je, protože jejich rodiče jsou ještě příliš mladí na to, aby jim mohli hlídat děti.

Uvažovali jste o znovuzřízení městských jeslí?

Taková varianta by byla velmi nákladná. Uvažovali jsme o vzniku jeslové třídy v mateřské škole Hastrmánek na sídlišti Nad Lužnicí, ale náklady nám vycházely kolem 3,5 milionu. Poskytovat tedy dotaci na dítě v soukromém zařízení je pro město mnohem výhodnější. Město uhradí na každé dítě v Mufíku 4000 korun, rodiče pak doplácejí kolem 2500 korun. Tím je tato služba pro Táboráky zajištěná.

Loni se po velké diskusi v zastupitelstvu tato městem dotovaná služba omezila na děti do dvou let s tím, že od dvou let už mohou děti chodit do městských mateřských škol, které mají dostatečnou kapacitu. Debatovalo se ale o tom, jestli dnešní dvouleté děti budou bez plenek, soběstačné při jídle a podobně. Je s tím ve školkách problém?

Školky mají pro tento účel kromě učitelek také asistentky. Učitelky říkají, že jednoduché to pro ně s dvouletými dětmi není, ale pokud vím, tak je neodmítají.

Před nedávnem jste byla znovu zvolena do krajského zastupitelstva a stala jste se nově i členkou rady kraje. Máte nějaký cíl, čeho byste tam chtěla dosáhnout?

V minulém volebním období jsem byla řadový zastupitel a pracovala jsem v sociální a zdravotní komisi. Myslím, že jsem získala přehled o situaci v kraji. Pro Tábor se hodilo, že jsem mohla vyjednávat o vznikajícím Centru pro seniory, aby se zařadilo do Střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb. Tím se dostane do dotační sítě a na provoz budou plynout přes kraj dotace z ministerstva práce a sociálních věcí. Musím říct, že současný obsah koaliční smlouvy mi hodně mluví z duše a osobně bych se chtěla pokusit, aby se regionální dodavatelé potravin víc uplatňovali při dodávkách do škol. Tam by mělo jít to nejlepší. V koaliční smlouvě je také zvýšení počtu lůžek v domovech pro seniory výstavbami a přístavbami, dále závazek, že nemocnice zůstanou v rukou kraje a také podpora motivačních programů pro lékaře a stomatology.

Nebylo by snazší, kdyby při současném bezplatném školství byli lékaři zavázáni k tomu, aby prostředky vložené do jejich vzdělání odpracovali nějakými roky podle potřeb České republiky?

Ano, myslím, že tak by to mělo být.