„Dříve se místu, kde probíhalo společné komunitní zahradničení, říkalo zahrádkářská kolonie nebo zahrádkářská osada. Dnes se podobná nově vzniklá místa nazývají komunitní zahrady. Rozdíl je jen v tom, že v zahrádkářské kolonii jste obdělávali dva až čtyři ary, v komunitní zahradě máte třeba jen dva záhony. Podstata je stejná, skupina lidí obdělává společně určité území, zahrádky jsou pod jedním oplocením. Komunitní zahradničení tedy není žádná horká novinka, v Čechách má dlouhou tradici, vznikalo už za 1. republiky a velký rozmach mělo za socialismu. S rostoucím počtem bytů rostla potřeba lidí mít kousek půdy, kde by si mohli vypěstovat svoji zeleninu a ovoce,“ píše Pavel Šebelle. A dostává se k tomu, co mu vadí.

Zahrádkáři nedostali nic zadarmo

Kdysi potenciální zahrádkáři získali od státu, obce, zemědělského družstva nebo podniku úhor, někdy i dřívější skládku, kterou museli napřed zkultivovat. „Odpracovali desítky a stovky hodin, aby si pozemek sami oplotili, udělali si cesty, vodovod. Pak několik let místo na své náklady zúrodňovali a platili vlastníkům nájem. Po revoluci, když přišly restituce, tak si ty pozemky nakonec ještě museli odkoupit. Činnost těchto komunit byla společnosti velmi prospěšná,
protože z míst, kde byla neúrodná půda a vypadala nevábně, vznikla krásná místa, kde lidé trávili volný čas v přírodě, především prací na zahrádce,“ popisuje Pavel Šebelle a poukazuje na to, že nynější plochu po zbouraném domě přenechalo město skupině obyvatel Hradiště zadarmo.

„Od města si ještě nechali za 137 000 Kč s DPH pozemek oplotit, navézt sem zeminu a pak si ho zamkli. Teprve až když jsem na tuto „privatizaci městského pozemku“ upozornil, začali tvrdit, že zahrada je pro všechny a zamykají ji jen na noc. Od nějaké nadace sehnali dotaci na domek na nářadí a další vybavení. Dále přes participativní rozpočet žádají od města dalších 582 000 Kč na pergolu, lavičky, kompost a dokonce i nářadí,“ poukazuje pisatel a píše, že město na komunitní zahradu poskytlo lukrativní stavební parcelu v hodnotě kolem tří milionů korun. A zmiňuje i pravděpodobné „jádro pudla“ – členové této komunity měli odmítnout žádost jednoho občana, který chtěl z této plochy zhruba 50 metrů čtverečních pro sebe.

„Tvrdí, že jsou bohulibá komunita, která zkulturňuje hradišťskou náves. Co je na jejich činnosti bohulibého, když si všechno od nás ostatních nechají udělat a zaplatit, aby se pak mohli jen scházet a družit? Na návsi vznikl ošklivý plot a ještě ho nechali postavit tak, že se tam nevejde chodník, který by byl třeba, aby to místo nebylo nebezpečné. Navíc odmítají požadavek zde bydlících a podnikajících, aby vybudovali několik parkovacích míst. Komunitní zahrada je dobrý nápad, aby lidé z bytovek a ze sídliště měli kde pěstovat ovoce a zeleninu, ale měla by se udělat na poli u lesa u okruhu a měli by si ji vybudovat členové komunity sami, tak jak vznikly v Písku ostatní zahrádkářské
osady. A samozřejmě by z pozemku měli platit alespoň minimální nájem,“ uzavírá Pavel Šebelle.

Komunita se taky práce nebojí

Jaroslav Chroňák z osadního výboru Hradiště také připomíná dobu před třemi lety. Tehdy v souvislosti s demolicí domu na návsi město oslovilo osadní výbor, aby se vyjádřil, co by obyvatelé Hradiště chtěli na uvolněné ploše mít. „Udělali jsme anketu a lidé chtěli hlavně park, ohniště, místo pro sousedské setkávání maminek s dětmi nebo důchodců. Napadla nás tedy komunitní zahrada a požádali jsme město, aby tento prostor dalo k dispozici obyvatelům Hradiště,“ říká Jaroslav Chroňák.

Dohromady se dala skupina kolem padesáti lidí, hlavně mladších s dětmi, kteří plochu upravili, zřídili na ní ohniště a také záhony pro společné pěstování. Uspěli se žádostí o dotaci z Nadace Via a dostali peníze na boudu na nářadí,
která už na pozemku stojí. „Pokud jde o plot, na ten mělo město vyčleněné peníze už při původním záměru, že tu vznikne parkoviště. Takže plot zaplatilo i kolem komunitní zahrady a my jsme na něj z osadních peněz přispěli,“ říká Chroňák.

O parkovišti se tu skutečně původně uvažovalo, ale v osadním výboru tato myšlenka nezískala podporu. A to zřejmě bezprostřední sousedy zklamalo. Pro obyvatele sídliště by bylo parkoviště na návsi přece jen trochu vzdálené, takže
hledají jiné možnosti. „Osadní výbor má několik priorit. Vyřešit parkování na sídlišti a vyřešit také parkování u hřiště, protože tam vozí děti i hodně rodičů z města. A zajímá nás i náves. Zbouráním starého domu a rozšířením silnice se tam zrychlil provoz a je tam dost nebezpečné přecházení. Naším cílem je revitalizace celé návsi. V místě komunitní zahrady možná jednou vznikne stavební pozemek, který město prodá, nebo by tam mohl vyrůst jakýsi sousedský dům pro setkávání jak mladých rodin, tak důchodců. Zrovna jsme měli v plánu besedu se starousedlíky, ale musíme ji kvůli nouzovému stavu odložit. Komunitní zahrada je tedy dočasná a do doby konečného řešení návsi může místním lidem dobře sloužit,“ dodal Jaroslav Chroňák. Zmínil také, že neusnula ani myšlenka parkování na sídlišti. Zrovna v těchto dnech prošli zástupci obyvatel s městskou policií lokalitu a vytipovali 19 míst, která by mohla pro parkování sloužit, a také 30 vraků, které nyní podle nové zákonné úpravy může městská policie odstranit a místa tak uvolnit. Vzniknout tak může na padesát nových parkovacích míst.

Prostor otevřený všem

Hradiště má kolem 2000 obyvatel, z toho kolem osmi stovek jich žije na zdejším sídlišti. Komunita, která se na Hradišti začala scházet a pořádat společné akce, je otevřená i dalším zájemcům. „Jsme rádi, že se lidé sami dali dohromady a přicházejí s nápady,“ vítá tuto aktivitu i místostarostka Petra Trambová. Myslí si, že podobné komunity občanů má město podporovat. „Nevidím jako problém, že město vybudovalo kolem komunitní zahrady plot. Vede tu dost frekventovaná silnice a určitě je dobře, že tam děti nemohou vběhnout pod auto,“ říká
místostarostka.

Na místo se vydala i redakce. V zahradě zrovna nikdo nebyl. Na vyvýšených záhonech byly k vidění poslední zbytky úrody, větve z prořezaných stromů připravené u ohniště, v bedně sesbíraná jablka. Z navezené hlíny si tu děti vyjezdily malou dráhu s terénními vlnami. Jestli Hradišští získají dostatečnou podporu v právě probíhajícím hlasování v participativním rozpočtu, bude i pergola. Branka nebyla zamčená.