V obci Lužnice nedaleko Třeboně žije Marie Černohorská, žena s velkým srdcem, smyslem pro rodinu a životní energií, která se neztrácí ani po odchodu do důchodu. Její příběh je příkladem toho, jak lze stáří prožít aktivně, smysluplně a s láskou k blízkým i ke komunitě, v níž se pohybuje. I ona se podělila o svůj životní příběh, ve kterém nechybí láska k tradicím, touha po poznání ani odhodlání pomáhat druhým.

„S manželem žijeme v obci Lužnice nedaleko Třeboně, kde jsme si společně koupili a zrekonstruovali dům,“ začíná své vyprávění. „Ten se stal nejen naším domovem, ale i místem, kde se pravidelně schází celá naše rodina.“ Marie Černohorská je matkou dvou dětí – syna a dcery a babičkou čtyř vnoučat – jedné vnučky a tří vnuků. „Jsou pro mě velkou radostí,“ usmívá se.

Život zasvětila práci v potravinářství. „Po základní škole jsem vystudovala potravinářskou průmyslovku a celý profesní život jsem pracovala v pivovaru. Z toho posledních 27 let jako mistrová vaření a kvasných procesů při výrobě piva,“ vzpomíná.

Pomáhá druhým

Po odchodu do důchodu se rozhodla svůj čas věnovat pomoci druhým. „Začala jsem působit v domácí hospicové péči svatého Kleofáše, v níž jsem se opravdu našla,“ říká s dojetím. „Věřím, že je důležité pomáhat lidem, kteří čelí nevyléčitelným nemocem, a být oporou i jejich blízkým, kteří o ně pečují doma.“ Pomoc se pro ni stala i osobní záležitostí. „Zkušenost mám z péče o svou maminku – byla vážně nemocná a díky pracovnicím z Kleofáše jsme zvládli zapojit do péče celou naši rodinu,“ dodává.

Marie Černohorská nezapomíná ani na vlastní rozvoj. „Věřím, že člověk by měl i v pozdějším věku rozvíjet nejen tělo, ale i mysl. Proto jsem se přihlásila na virtuální Univerzitu třetího věku, kde jsem už ve třetím semestru.“

Aktivní genealožka na cestách

Zatím se věnovala například genealogii a cestování. „Sestavování rodokmenů mě velmi zaujalo, i když musím přiznat, že čtení starého písma je opravdu výzva,“ směje se. Volný čas tráví aktivně. „Ráda cestuji – nejlépe s lidmi, se kterými je mi dobře, ať už na kole, k moři, nebo za objevováním nových míst,“ říká. „Cvičím pilates, zumbu a tančím se seniorským souborem Berušky v Třeboni. Několikrát jsem se zúčastnila sportovních her pro seniory. Je tam výborná parta a každé společné setkání si opravdu užívám.“

Vzácné chvíle s vnoučaty

Největší radost jí však přinášejí chvíle s vnoučaty. „Uvědomuji si, jak jsou tyto okamžiky vzácné, protože děti rychle rostou a za rok už budou mít jiné zájmy,“ říká. „Snažím se být jim nablízku, odpovídat na jejich otázky a sdílet s nimi společný čas.“ Kromě toho se stará o domácnost a zahradu. „A to je koloběh, který se nikdy nezastaví,“ dodává s úsměvem.

Na závěr má Marie Černohorská vzkaz pro mladší generaci: „Ptejte se svých rodičů a prarodičů, dokud je čas. Já si dodnes pamatuji, jak jsem jako dítě trávila prázdniny u prababičky. Ležela jsem na peci, babička dole na kanapi a vyprávěla mi o svém mládí. Ty vzpomínky mi zůstaly v paměti více než padesát let. Dnes bych se chtěla zeptat na spoustu věcí – třeba své maminky nebo tatínka. Ale už je pozdě.

-pr-