Prozraďte, jak se zrodil nápad na přeměnu dvorku u knihovny?

Už nějaký rok a půl fungujeme jako kulturní a společenské místo. Propojujeme se s lidmi a dobrovolníky. Myšlenka místa setkávání z toho pramení, proto nám byl projekt blízký. To, že jsme grant vyhráli, nám umožní naše možnosti rozvinout. Je fajn, že součástí grantu je i konzultant, který bude koordinovat debatu s veřejností. Finanční částka je pro nás také důležitá, protože víme, že v horizontu pár let nebude finanční injekce tak velká, abychom mohli uskutečnit něco rozsáhlejšího. Jeden čas se přemýšlelo i o přesunu knihovny na náměstí, ale z toho sešlo. Někdy v červnu rada města rozhodla, že celé horní patro, kde byly byty, bude také využity pro knihovnu. Díky tomu jsme se mohli přihlásit do grantu, protože jsme věděli, že tohle bude naše království. O možnosti podat žádost jsem se dověděla od jedné vodňanské kolegyně novinářky, která má s Nadací Via zkušenosti. Ta mě na to upozornila.

A co všechno plánujete?

My už teď narážíme na řadu technických a prostorových problémů, co se týče našich akcí. Dvorek to může vyřešit, navíc je to venkovní prostor, je prosluněný, ale bohužel nevyužívaný. Mohl by sloužit nám, spolkům i pro spontánní setkávání – od maminek s dětmi až po seniory.

Jaký je časový harmonogram projektu?

Program má trvat dva roky a jeho součástí jsou tři vzdělávací semináře a návštěva podobného místa, které prošlo proměnou. Během dvou let bychom chtěli místo prověřovat skrze akce a debaty s lidmi, kteří mohou přinášet další nápady. Pak se může zadat konkrétní studie na přeměnu dvorku.

Kdy jste poprvé začali uvažovat o využití dvorku?

Až někdy v létě jsme tam umístili provizorně židličky a najednou jsme viděli, že místo má velký potenciál. V létě jsme pořádali první ročník příměstského tábora, kde se nám krása dvorku také ukázala. Uvědomili jsme si, že s dvorkem se musí něco stát.

Přesuňme se k aktuální činnosti knihovny. Jak vypadá v době pandemie?

Po uzavření jsme se přesunuli do nitra knihovny a začali jsme dělat razantnější změny, vše pokud možno svépomocí. Přistoupili jsme například k vyřazování zastaralých knížek a nákupu nových, udělali jsme také uspořádání knih podle žánrů. To bylo v první vlně pandemie. V té další jsme se přesunuli do dětského oddělení, které jsme chtěli zkulturnit. Máme v plánu udělat v dospělém oddělení i místo pro setkávání teenagerů.

Jak teď řešíte půjčování knih? Je o něj zájem?

Ještě před zavedením výdejního okénka jsme zahájili bezkontaktní půjčování po předchozí objednávce. To je docela využívané. Ještě nabízíme donáškovou službu, kdy objíždím čtenáře s knížkami osobně.

Jak na to reagují?

Starší čtenáři byli zpočátku ostýchaví si o něco říci. Možná si připadali hloupě a báli se, aby mě s tím neobtěžovali. Ze začátku o to nebyl moc zájem, ale dala jsem si práci, vytáhla si seznam čtenářů a ty nejstarší jsem obvolala. Nakonec z toho byla milá setkání, čtenáři si napsali kontakt a už volají. Ale musela jsem tomu jít naproti.

Jak vypadá čtenářská základna ve Vodňanech?

I přesto, že minulý rok byl koronavirový, máme velký počet nově registrovaných čtenářů. Mnoho z nich šlo přitom do knihovny spíš primárně kvůli nějaké kulturní akci. Zjistila jsem, že spousta lidí, kteří do knihovny nechodí, nás vnímá jako tu starou knihovnu ze 70. let, kde jsou regály plné těch Jirásků a Psohlavců. Přitom jsou tu i bestsellery, které vyšly nedávno, a to pak může lidi nalákat k návštěvě knihovny. Povedlo se nám i zvýšit počet registrovaných dětí, k tomu nám pomohl program pro maminky s dětmi nazvaný S knížkou do života.

Takže tvrzení, že lidé méně čtou, nemusí platit vždycky a všude?

Pořád říkám, že mám štěstí na lidi kolem sebe, proto to tu zase začíná ožívat. Na náplni knihovny mají podíl sami Vodňanští. Když se někteří zmíní, že je něco baví, snažím se jim dát možnost. Proto vznikl třeba kurz kytary pro dospělé, program S knížkou do života nebo kurz češtiny pro cizince.

Co musí dnes moderní knihovna splňovat, aby právě nebyla v té vámi zmiňované škatulce knihovny ze 70. let?

Musí to být knihovna z 21. století, která má půjčování knížek jako primární službu, ale nesmí ji mít jako jedinou. Musí vytvářet další programy a tím pohlcovat lidi kolem. Knihovny jsou kulturně vzdělávací centra a musí tomu jít naproti. Lidé jsou hraví a soutěživí, a když jim něco takového umožníte, začne je to tu bavit.

Reagujete i na trendy elektronických knihy anebo audioknih? Je to konkurence papírovým knihám, nebo naopak může lidi ke čtení přivést?

E-kniha podle mě primárně nepřivede lidi ke čtenářství. Je dobrá pro ty, kteří čtou ve velké míře, pak se to hodí. Troufnu si říct, že většina lidí má daleko větší vztah k tištěné knize, která má nějakou přidanou hodnotu. E-knihy tu nemáme, protože je to placená služba a úplně se nerentuje. Například Městská knihovna v Praze nabízí tuto službu zdarma, takže si ji může stáhnout kdokoliv.

A jak si stojí audioknihy?

Máme audio ve formě CD, které si lidé občas půjčí, když chtějí poslouchat třeba při nějakém tvoření.

Jaké žánry knih jsou u vás nejžádanější?

Obecně jde asi o beletrii a její bestsellery. Knihovnictví je ale také o psychologii. Plné regály knihy automaticky neznamenají nějakou službu navíc. Naopak, když máte v regálu pár knih otočených čelem, tak se během dne stane, že si je lidé půjčí. Můžete tak i ovlivnit to, co si lidé vyhlédnou. Opravdu je to znát – když máme regál, kde jsou knihy otočené k lidem čelem, jsou v tu ránu pryč. Pak jsme třeba vyčlenili samostatný žánr Šumava, kam jsme zařadili knížky, které byly do té doby různě rozstrkané. Předtím byly v regálech a nikdo o nich třeba ani nevěděl. Je to podobná psychologie, jako v obchodech. Je to zboží, které se snažíte prodat.

Jaké další aktivity chystáte mimo půjčování knih? Zopakujete příměstský tábor?

Rodiče se nás už teď ptají na další ročník, což je pro nás pěkná a důležitá zpětná vazba. Chceme ho opět pojmout jako další dobrodružství. První ročník vedl po stopách vodňanských záhad do zákoutí, kam se normálně děti třeba nedostanou. Akce měla přidanou hodnotu v tom, že ho vedly dvě studentky se zkušenostmi s pořádáním táborů. Průvodci byli i dva vodňanští ochotníci, kteří se s dětmi také vyřádili. Všichni na to vzpomínáme. Letošní ročník by měl proběhnout v srpnu.

Jsem ráda i za kurz češtiny pro cizince, který byl také navštěvovaný. Byli tam lidé z Ukrajiny, Ruska a Ameriky. Děláme také už zmiňovaný kurz kytary pro dospělé nebo kurz angličtiny pro malé děti. V plánu byly i další, ale nevíme, jestli se budou moci konat. Mělo jít například o fotografický kroužek nebo kronikářský kroužek pro děti. Teď se spíš zaměřujeme na akce, které by se mohly konat v květnu a červnu. Před koronakrizí se tu konaly i pravidelné přednášky, to teď také není možné.

Kdo vlastně nejčastěji navštěvuje kurz češtiny?

Kurz vede jiná kolegyně, ale mám informace, že jsou tam zastoupeni pracující lidé z firem, studenti z fakulty rybářství a třeba účastnice z Ameriky je přítelkyní jednoho pána z okolí Vodňan. Rádi v tom budeme pokračovat, uvidíme, jestli se nám podaří navázat kontakt i s těmi, kteří sem docházeli.

Jaké máte další plány?

V březnu se mají konat akce v rámci Měsíce čtenářů, kdy knihovny připravují pestrý program. Letos to není možné. U nás se otevřela možnost výběru starých knih od lidí, kterým je líto je vyhazovat. My knihy přebereme a nabízíme dál. V rámci Měsíce čtenářů chceme každý den na našem Facebooku zveřejňovat něco tematického k tomu nabízet tyto knihy. Čeká nás i uzpůsobení horního patra knihovny, a když to dobře dopadne, mohly by tam sídlit i některé vodňanské spolky. V červnu by nás měly čekat také Zeyerovy Vodňany, což je velká spisovatelská akce. Ale uvidíme, jestli se bude moci konat.