Putim patří mezi nejstarší vsi na Písecku. Historik August Sedláček ji označoval za významnou osadu v okolí v Písku a její počátky sahají hluboko do středověku. „Putim byla poddanskou vesnicí města Písku. Kapacita píseckého obecního pivovaru přestávala postačovat potřebám obyvatelstva, a tak byla v roce 1725 schválena městskou píseckou radou výstavba pivovaru v Putimi,“ vysvětluje putimská kronikářka Jaroslava Pixová. Nový pivovar byl hotový už v roce 1728. Náklady na stavbu měly činit 1 995 zlatých a 37 krejcarů. A rozhodně nešlo o malý vesnický provoz.

Pivo pro městys, jedenáct vesnic i samoty

V Putimi se podle dochovaných údajů vařilo 597 sudů piva, tedy přibližně 1 520 hektolitrů. Na tehdejší dobu šlo podle Jaroslavy Pixové o velký pivovar, jehož kapacita stačila zásobovat jeden městys, jedenáct vesnic a několik samot. Krátce před jeho vznikem, před rokem 1724, nechala písecká vrchnost v Putimi postavit panskou hospodu. O několik let později k ní přibyl právě pivovar.

Jeho pivo směřovalo do okolních vesnických hospod, ale mělo také další využití. Dodávalo se například jako takzvané deputátní pivo městským a církevním hodnostářům, učitelům, lesmistrům a dalším lidem, kteří měli určitý příděl piva jako součást svého platu či požitků. Z Putimi putoval pravidelně také jeden sud do Písku na májové procesí, které se konalo jako poděkování za šťastné vypuzení francouzského vojska.

Pivovar přitom písecká obec sama neprovozovala. Pronajímala jej jednotlivým sládkům.

O nájemce se soutěžilo v dražbě

Jak takové pronajímání pivovaru vypadalo, dokládá například německy psaný inzerát z roku 1848. Magistrát královského okresního města Písku tehdy oznámil nové pronajmutí putimského pivovaru na šest let, od 1. ledna 1849 do konce prosince 1854. O nájemci se mělo rozhodnout při dražbě 18. prosince 1848 v devět hodin dopoledne na písecké radnici. Zájemci mohli předem podávat nabídky a na magistrátu se seznámit s podmínkami nájmu. Dokument je tedy svědectvím o tom, že putimský pivovar nebyl okrajovým hospodářským objektem, ale podnikem přímo spravovaným v rámci hospodaření města Písku.

Císařovna Marie Terezie a putimské pivo

K historii pivovaru se váže také příběh spojený s Marií Terezií. Zmínka, podle které měla být při návštěvě Písku v roce 1743 panovnice přivítána putimským pivem namísto píseckého, se objevuje v knize Písecké pivovarnictví Petra Fraňka. „V putimských zápisech ale o tom nic není,“ upozorňuje Jaroslava Pixová.

Historku tak nelze na základě místních pramenů potvrdit. Přesto ukazuje, jakou pověst si putimské pivo později získalo a jak pevně se zdejší pivovar zapsal do místní historie.

Další sládek už nepřišel

Pivo se v Putimi vařilo ještě v osmdesátých letech 19. století. Postupně ale bylo zařízení pivovaru ve velmi špatném stavu a zájem o jeho provoz klesal. Písecká obec pivovar pronajímala sládkům až do roku 1894. Tehdy už se dalšího nájemce nepodařilo najít. Tím skončila více než půldruhého století dlouhá pivovarnická kapitola Putimi.

O dva roky později, v roce 1896, koupil objekt místní hostinský Tomáš Žižka. V budově se nacházely byty, které dále pronajímal. Pozdějším majitelem se stal místní sedlák Stanislav Mára. Bydlení se stalo jedním z hlavních nových využití někdejšího pivovaru.

Horní patro bývalého pivovaru bylo využíváno jako nájemní bydlení už na konci 19. století. V roce 1890 zde podle údajů kronikářky žily čtyři rodiny, dohromady dvacet lidí. O deset let později už bylo v objektu ubytováno dvanáct rodin s celkem 54 obyvateli. V roce 1910 zde žilo jedenáct rodin, dohromady 41 lidí. Budova, ve které se ještě několik desetiletí předtím vařily stovky sudů piva, se tak změnila v místo každodenního života desítek Putimáků. Ani tím ale její hospodářská historie neskončila.

Místo piva začal vonět chleba

V roce 1926 koupil bývalý pivovar od Stanislava Máry Jan Štěrba. Přízemí pak pronajal Josefu Svatkovi, který si zde zřídil pekárnu. Pekařství tehdy fungovalo jinak, než jak jej známe dnes. Putimští si přinášeli vlastní mouku, ze které jim pekař upekl chleba. Někteří přinesli už připravený bochník, který bylo potřeba pouze vložit do pece.

Později se pekařem vyučil Jan Štěrba mladší, který v živnosti pokračoval přibližně od začátku druhé světové války. Chléb se v bývalém pivovaru pekl ještě počátkem padesátých let. Poté byla pekárna uzavřena a v objektu zůstaly především nájemní byty.

V šedesátých letech byla větší část objektu prodána majiteli jménem Knor a následně Františku Prechtlovi, který si zde zřídil čalounictví. V majetku této rodiny zůstává někdejší pivovar dodnes.

Kdo chce místo najít, nemusí pátrat po zarostlých základech nebo zmizelých zdech. Bývalý pivovar stále stojí. Má číslo popisné 62 a nachází se vpravo od známého kamenného mostu.