Putování za Bílou paní začínalo na novém hřbitově v kapli Nejsvětějšího srdce Páně. V neogotické hřbitovní kapli větších rozměrů, která byla postavená v roce 1912 Josefem Schmidtem, na přítomné čekal duch paní Anny, manželky významného vimperského podnikatele a majitele zdejších tiskáren Johana Steinbrennera.

Duch některé z významných vimperských postav minulosti čekal na příchozí v každé navštívené památce. Přítomné děti ani dospělé ale nestrašil, naopak je vždy vlídně přivítal, povyprávěl o historii své památky a nakonec zadal již zmiňovaný soutěžní úkol.

Nejvíc běhal mráz po zádech všem účastníkům hledání Bílé paní pravděpodobně v Kapli čtrnácti pomocníků. V barokní stavbě na starém vimperském hřbitově, vestavěné do hřbitovní zdi nedaleko nejstaršího vimperského kostela svatého Bartoloměje, se pod podlahou totiž nachází dva hroby, patřící jednomu z nejslavnějších šumavských sklářů Michalu Müllerovi a jeho choti. Právě Müller nechal v roce 1708 stavbu kaple zahájit, coby svoji budoucí hrobku. Za svého života to ale nestihl a stavbu proto musel dokončit jeho syn Valentin Antonín.

U kaple plnila jeden z úkolů, poznávání druhů skleněných výrobků, také pětiletá Lenka Obšilová. Dokázala si zapamatovat téměř všechny ukazované skleněné výrobky, proto dostala i ona do putovní kartičky podpis a mohla vyhledat Bílou paní a vyzvednout si odměnu. Mimo kaplí Nejsvětějšího srdce Páně a čtrnácti svatých pomocníků, navštívili hledači Bílé paní také kostel Svatého Bartoloměje, gotické sklepy v domě s číslem popisným 8, kostel Navštívení Panny Marie a na závěr Městskou zvonici. Právě v ní čekala, ukrytá v rohu schodiště, Bílá paní. Kdo ji spatřil a odevzdal plně vyplněný soutěžní lístek, získal malou sladkost a mohl se z výšky zvonice pokochat pohledem na historickou část Vimperku.