Strakonický Ski klub má za sebou další úspěšnou sezonu. Dělá vám radost, že se daří pomyslnou laťku stále posouvat?

Ano, myslím, že uplynulá sezona patří opět mezi ty nejvíce úspěšné. Přestože nám někteří závodníci odrostli žákovským kategoriím a například Silvie Půbalová pokračuje ve výborných výsledcích již jako žákyně Sportovního gymnázia ve Vimperku, podařilo se opět uhájit pozici v nejlepší desítce klubů z celé republiky v kategorii staršího žactva. Po loňské sedmé příčce jsme letos skončili o stupínek níže na osmém místě. I to považuji za obrovský úspěch současné generace starších žáků ve Ski klubu Strakonice. A samozřejmě velký podíl na úspěších mají jednotliví trenéři. Potvrdili jsme tak oprávněnost zařazení Sportovního střediska Ski klubu Strakonice, což je jedna ze složek systému podpory talentované mládeže. Podařilo se i naplnit plán celoroční přípravy obou tréninkových skupin, tedy lyžařské přípravky – Orlíků i družstva žákovského.

Co vás osobně v této sezoně nejvíce potěšilo?

Potěšila mě stabilní členská základna, naplněný tréninkový i závodní plán a samozřejmě zimní výsledky na krajských i celostátních závodech. V podstatě se nám povedlo uvést do reality vše, co jsme si naplánovali. Potěšilo mě také úspěšné zapojení Ski klubu do organizace Běhu městem, kde jsme zajišťovali časomíru hlavního závodu a funkci hlavního rozhodčího. Byla to pro nás novinka, ale myslím, že jsme se jí zhostili více než dobře. A většině závodníků se letos vyhýbala zranění i nemoci, což je taky důležité. Vykrystalizovaly nám dvě tréninkové skupiny, u nichž se podařilo zajistit kvalitní tréninkové vedení jak na trénincích, tak i na tréninkových kempech.

Naopak – bylo něco, co vás během zimy trápilo nebo zklamalo?

Asi se nedá říci, že by přímo něco trápilo. Samozřejmě bych byl nejraději, kdyby na každém tréninku byli všichni závodníci, ale to je utopie. Jsem spokojený i s tím, že většina mladých lyžařů má docházku mezi 50 a 70 procenty. Víc asi opravdu není reálné. Vždy přijde nějaká nemoc, rodinná či školní akce apod. Také tréninkové zázemí nemáme stále na odpovídající úrovni. Nejen to zimní, ale ani suchá příprava na kolečkových lyžích nemá u starších v podstatě kde probíhat. Tady jsou pořád ještě velké rezervy.

Letošní výsledky jste označil za malý zázrak. Které byly nejcennější a nejvíce překvapivé?

Asi nejvýš je zisk titulu mistra České republiky, který letos vybojovala Lucie Půbalová. Jde o historicky první titul mistra republiky pro Ski klub Strakonice od jeho vzniku na začátku 90. let, tedy za více než 30 let existence. Je to další schůdek nahoru ve výsledcích posledních let. Obrovským zážitkem pro mě osobně (ale nejen pro mě) byl první celostátní závod sezony, Český pohár staršího žactva na Vodníku, tedy na tratích, které důvěrně známe. Hned první závodní den jsme ze čtyř závodů ve dvou ročnících narození dokázali dva vyhrát. V celostátní konkurenci tak polovina zlatých medailí putovala do Strakonic. Zasloužili se o ně Lucie Půbalová a Eduard Zach. To bylo nejen velké překvapení, ale úplná bomba! Lucka pak druhý závodní den přidala ještě jedno vítězství! Sezona tak byla nakopnutá velmi vysoko. A i když se na dalších závodech Českého poháru již nevedlo tak oslnivě, pomyslnou třešničkou na dortu byl již zmíněný titul mistra České republiky. Ale v nejlepší dvacítce na celostátní úrovni se dokázali prosazovat i další závodníci Ski klubu – Agáta Bažatová, Viktorie Šímová, Beáta Brandová, Jakub Šoula, Viktor Jirouš a Marek Bidlas.

Lucie Půbalová si podmanila nejen mistrovství České republiky, ale i celkové hodnocení Českého poháru. Čekal jste to?

Jak už jsem říkal, jde o historický úspěch. Pořád mám pocit, že se brzy probudím a zjistím, že se mi to vše jen zdálo a vše byl jen sen… S oblibou říkám, že v amatérských podmínkách děláme profesionální výsledky. Je to samozřejmě trochu nadsázka, ale opravdu považuji za malý zázrak, kam jsme dokázali posunout běžecké lyžování ve strakonických podmínkách. Kvalitní a systematickou prací jsme vychovali generaci lyžařů, kteří nejenže mají výborné výsledky, ale jsou také správná parta a na závodech je to vidět, jak si vzájemně fandí a pomáhají. A na tyto úspěchy se nabalují další. Za naši práci a výsledky nám bylo Svazem lyžařů České republiky přiděleno Sportovní středisko, což je základní článek v systému podpory talentované mládeže. Není to jen velké vyznamenání a podpora, ale zároveň i závazek do budoucna.

Udělal ještě někdo další ze závodníků během poslední sezony výrazný posun? Kdo by si zasloužil pochvalu?

Již jsem zmiňoval dvě jména – Lucka Půbalová byla letos konečně zdravá a předvedla lyžařský potenciál, který je v ní. Moc příjemně svými výsledky překvapil také Eduard Zach, který se na všech celostátních závodech umístil v top 10 a prokázal tak velmi vysokou formu po celou sezonu. Oba tak byli zcela zaslouženě vyhlášeni Lyžaři sezony 2025/2026. Z mladší skupiny byla nejvíc svými výsledky vidět Rozárka Matušková, která dokázala vyhrávat většinu krajských závodů a pokud nevyhrála, byla vždy na stupních vítězů. Také Hugo Brand, David Bečvář, Jindra Toman a Janek Ira potvrzovali dobrou výkonnost.

Na konci sezony jste v jednom z hodnocení zmínil „příjemný problém“ s přechodem závodníků do dorostu. Jaké konkrétní varianty řešení zvažujete?

Nyní jsme v situaci, že čekáme, jak dopadne přijímací řízení na střední školy. Je reálné, že na Sportovní gymnázium mohou letos přejít až tři závodnice. Pokud se toto povede, tak ještě letos budou moci i mladší dorostenci trénovat se skupinou starších žáků. Do budoucna musíme ale již zvažovat variantu celé tréninkové skupiny, včetně trenérského zajištění. Zároveň musíme také řešit posun ročníku 2017, který máme velmi početný, od Orlíků do vyšší tréninkové skupiny. Vypadá to tedy zatím na tři tréninkové skupiny – lyžařská přípravka do osmi let, nejmladší a mladší žactvo (8 až 12 let) a starší žactvo společně s kategorií U15 a příp. i mladší dorost (13 až 16 let). Podle typu tréninku se pak mohou skupiny různě propojovat a také je třeba vzít v potaz individuální zvláštnosti a lyžařské dovednosti každého závodníka.

Je vůbec reálné udržet talentované závodníky ve strakonickém klubu?

Ti nejtalentovanější nám budou pravděpodobně i v budoucnu odcházet do Vimperka na střední školu a je to tak v pořádku. Naším hlavním cílem stále zůstává výchova mladých lyžařů běžců do 15 let věku. A také je pro nás prioritní další sportovní růst našich odchovanců. Sportovní gymnázium dokáže zaručit další rozvoj mladých lyžařů na vysoké úrovni, dokonce i směrem k juniorské či seniorské reprezentaci. U mladších se s odchody do jiných klubů v podstatě nesetkáváme.

Co bude klíčové pro to, aby se podobné výsledky dařilo opakovat i v dalších letech?

Klíčové bude vychovávat další generace takto vynikajících závodníků. V praxi to vypadá tak, že musíme od nejmladšího věku systematicky pracovat v celoroční přípravě, pracovat na základních návycích již od útlého věku. Z mého pohledu je také velmi důležité udržet a postupně i rozšířit řady trenérů. Samozřejmě to souvisí i se systémem odměňování, který pomalu uvádíme do praxe, a doufám, že i podpora trenérské činnosti bude obsahem dotačních titulů na různých úrovních. Již mnoho let se mluví o podpoře a rozvoji sportovní infrastruktury a o odměňování nejen profesionálních, ale i dobrovolných trenérů, bez nichž příprava mladých sportovců není možná. Doufám, že se vše postupně dostane od slov i do praxe a bude možno využívat různých cest k financování nejen sportovní činnosti mládeže, ale i trenérské činnosti.

Jak to vůbec vypadá s členskou základnou? Podařilo se vám přivést k lyžování další děti?

Každým rokem máme několik nováčků, kteří nám dokáží nahrazovat starší závodníky, kteří buďto přecházejí do dalších článků systému podpory talentované mládeže, nebo z různých důvodů skončí s běžeckým lyžováním. Stabilně tak máme už několik posledních sezon okolo 50 až 55 aktivních závodníků v různých věkových kategoriích. Snažíme se také rozšiřovat řady trenérů a rozhodčích, většinou z řad aktivních rodičů nebo bývalých závodníků. Nábor do Ski klubu probíhá celoročně a případní zájemci se mohou přihlásit na kontaktech uvedených na našich webových stránkách, kde se také dozví základní informace o trénincích i dalších aktivitách.

Co všechno vůbec obnáší celoroční příprava mladých lyžařů?

Ač se to možná na první pohled nezdá a lyžování vypadá jako sezónní sport, který se provozuje pouze v zimě, tak pokud chceme nějaké výsledky v zimní části sezony, příprava musí být opravdu celoroční. Zrovna nyní jsme v tzv. přechodném období, tedy ve fázi odpočinku po zimní závodní sezoně. Dva týdny jsme byli zcela bez tréninku a v druhé polovině dubna jsme aktivně regenerovali při plaveckých trénincích. Od začátku května již najedeme opět na systematickou přípravu na novou sezonu. V tomto přípravném období jde o to získat pevný základ pro zimní období. Tréninky jsou více objemové a v nižší intenzitě a snažíme se kombinovat běžecké tréninky s tréninky na horských kolech a koloběžkách. Později přibudou také inline brusle u menších lyžařů a kolce neboli kolečkové lyže u těch starších a zkušenějších. Na podzim začíná druhé přípravné období, kdy se už příprava zaměřuje více na intenzitu a sílu a vrcholí předsoutěžním obdobím, kdy už se příprava zaměřuje přímo na běh na lyžích, ať už na kolečkových lyžích, nebo při přípravných kempech na sněhu.

Na internetu jste uspořádali sbírku na dodávku, která by vám usnadnila cestování nejen za tréninky, ale i závody. Proč jste se k tomuto kroku odhodlali a myslíte si, že se cílová částka (150 tisíc) vybere?

Ano, je to pravda. Letos se nám naskytla možnost celkem výhodně zakoupit do klubu starší dodávku, která by měla nahradit alespoň část trenérských a rodičovských aut, která nyní využíváme k dopravě na tréninky a závody. Snažíme se auto financovat vícezdrojově. Jako nezisková organizace nemáme vlastní zdroj, proto se musíme spolehnout na naše sponzory a dárce, především z řad rodičů našich členů. Jako nejvíce transparentní se nám jevila možnost sbírky, která poběží ještě do poloviny června. Již nyní máme více než 25 přispěvatelů. Obrátili jsme se i na jednu z nadací a zatím čekáme na výsledek naší žádosti. V individuálních dotacích jsme úplně úspěšní nebyli a z dotací na činnost můžeme provoz dotovat pouze částečně. Jsem optimistou a věřím, že se nám do letních prázdnin podaří cílovou částku sehnat a dodávku zakoupit. Bude to opět celkem výrazný posun v organizaci činnosti Ski klubu.

Jaké jsou dlouhodobé ambice Ski klubu Strakonice?

Dlouhodobou ambicí je vychovávat další generace mladých lyžařů běžců, kteří by navázali na více než stoletou tradici lyžování ve Strakonicích. Pokusit se v dalších letech o alespoň poloprofesionalizaci klubu, tedy především zajistit stálé odměňování trenérů a rozhodčích, kteří se podílejí na přípravě mladých lyžařů. Udržet a dále rozvíjet členskou základnu mezi závodníky, trenéry a rozhodčími a v neposlední řadě se pokusit ve Strakonicích vybudovat dostatečně kvalitní tréninkové zázemí pro tréninky na kolečkových lyžích. Zázemí pro umělé zasněžování pro zimní tréninky se zdá být zatím pouze nedostižným snem, ale třeba i v této oblasti se v budoucnu něco změní. A pokud se podaří udržet i vysoko nastavená laťka lyžařských výsledků, tak to bude skvělé. Jak vidno, je před námi stále ještě mnoho práce.