Starosta Strakonic pan Hrdlička v rozhovoru zhodnotil ze svého pohledu loňský rok a nastínil investiční výhled radnice pro nejbližší období. Ačkoliv se investicím a rozvoji města v rozhovoru obsáhle věnoval, za ta léta na radnici už jsem poznal, že raději o všem více hovoří, než ve skutečnosti dělá.

Zaujala mne však mnohem více jiná věc. Pan starosta se potřeboval vyjádřit k loňským událostem v jeho hnutí Strakonická Veřejnost, a to tím způsobem, který se odehrál trochu jinak než se snaží vylíčit. Uvádí vlastně jediný důvod rozchodu s některými zastupiteli a sice to, že mu vadilo mlácení do stolu a řvaní. Prý to nesnáší. Jiné důvody si nechává pro sebe. Doplňuje, že jsme byli kamarádi, ale teď už nejsme a brzy po volbách v roce 2022 jsme ho prý začali nutit, aby odstoupil. Skutečnost je však taková, že Strakonická Veřejnost má asi pět až šest členů, kterou dominantně ovládá právě pan Hrdlička. Ostatní zastupitelé a kandidáti kandidovali vždy jako nezařazení, včetně mé osoby.

Přesto jsme poměrně dlouhou dobu, zejména mezi lety 2012 až 2021 fungovali jako dělný tým, společně jsme plánovali a tvořili strategii, která měla úspěch a voliči nám dávali poměrně najevo značnou přízeň. Za tu dobu uděláte spoustu dobrých věcí, ale samozřejmě také spoustu chyb. Podělíte se v týmu o to dobré, ale i o to špatné. Bohužel postupem času pan Hrdlička nabyl dojmu, že Strakonická Veřejnost je jen jeho, že úspěchy jdou jen za ním a za neúspěchy je odpovědný někdo jiný. Tu úředníci, tu jeho kolegové z týmu, zejména pak ti nejbližší. Prostě a jednoduše začal nám tu bujet takový malý strakonický kultíček osobnosti jak vyšitý.

Bouchání do stolu a řvaní! To prý starosta nesnáší. Budu tedy tou potrefenou husou a uvedu pár příkladů. Musím se usmívat, když tvrdí, že ihned po volbách byl tlačen k rezignaci. Hned první týden po volbách to byl naopak on, kdo přišel s tím, že v radě už nebude paní Žiláková. Nebyl schopen uvést jediný rozumný důvod, proč by měla být odejita. Prostě se rozhodl. Ano, byl jsem to já, kdo bouchal do stolu a nebral si servítky, že tohle je jednoduše un-fair a tohle se nedělá. Nakonec se nerad musel po jednání podřídit, protože i ostatní to cítili podobně.

Další – v rozhovoru se prezentuje pomalu jako tahoun radnice, ale skutečnost byla mnohdy taková, že se programově vyhýbal zodpovědnosti. Například v období let 2020 a 2021 odmítal podepisovat radniční dokumenty a smlouvy vyplývající z usnesení zastupitelstva nebo rady. Drtivou většinu dokumentů z té doby je podepsáno mnou nebo tehdejším místostarostou Zochem. Prostě nechtěl podepisovat, i kontroly nadřízených orgánů se podivovali nad tou strakonickou anomálií. Opět jsem nakonec musel bouchnout do stolu a zvyšovat hlas, aby starosta Hrdlička dostál svým povinnostem.

V roce 2024 se pro změnu neustále vyhýbal poradám vedení, které jsou pro řízení města nezbytné. Opět jsem musel důrazně připomenout starostovi Hrdličkovi jaké jsou jeho povinnosti. Nejkřiklavější případ se však odehrál takřka na den přesně před pěti lety 13. ledna 2021, kdy spolu s tehdejším ředitelem teplárny rozhodl o vypnutí topení lidem na sídlišti Šumavská, a ještě ten den šel marodit a vypnul si telefon. Můžete stokrát denně všude vykládat, že máte rád lidi, filosofovat o lásce v rodině, o úctě ke stáří, když se rozhodnete, že obchodní spor s odběratelem začnete řešit tak, že si vezmete lidi jako rukojmí a zavřete jim na férovku v domnění, že tím zlomíte obchodního partnera. Zbaběle se pak schováte a necháte to vyřešit druhé.

Byla to aféra, kterou jsme se „proslavili“ v celé zemi a podávali si tady ruce ministr s hejtmanem, aby se začalo znovu topit. Můžu si jen postesknout, že řvaní ani bouchání do stolu tehdy nepomohlo, a nakonec trvalo ostatním zastupitelům dost dlouho, než celou záležitost sprovodilo ze světa odkoupením teplovodů a převzetí celé věci pod správu města. Všichni zastupitelé byli tehdy pro ukončení sporů teplárny s Energem a pro odkup teplovodů a hádejte, kdo pro vyřešení věci smírem nehlasoval – ano, pan starosta Hrdlička. Nedivím se, že bouchání do stolu nesnáší, připomíná mu to jeho chyby a jednání. Další příklady nemá smysl uvádět.

V jednom však musím dát panu Hrdličkovi zapravdu – vzduch se na radnici pročistil! Pro mne osobně to znamená, že už se nemusím zaobírat, jak napravovat a obhajovat lapsy páně starosty a můžu se soustředit jen na skutečnou práci pro obec. Vždyť kvůli tomu jsme do toho mnozí v původní Strakonické Veřejnosti šli! Měnit věci ve Strakonicích k lepšímu, ne proto, aby starostou byl pan Hrdlička. To rozhodně nebyl náš cíl. Pan starosta nám však dal v létě náležitě najevo, že nadále ve Strakonické Veřejnosti upřednostní spolupráci pouze s těmi, kdo mu zaprvé neskáčou do řeči, zadruhé mu nepřipomínají minulost a za třetí nehodnotí jeho práci.

K smíchu? Spíš k pláči. Nic o práci pro Strakonice a Strakoňáky – jen servilita ke své osobě! Mne však vždy zajímala práce týmu, ne pochlebování komukoliv. Proto jsem rád, že podobně jako já vnímají svět i mnozí další a zajímají se, jak co vylepšit a nejde jim primárně o to, aby to měli u někoho dobré. Rozhodnutí bylo jasné – než tohle, tzn. dělat na papaláše, to se radši rozejděme. Jsem za sebe rád, že podobně jako já to viděli lidé o generaci mladší, lidé plní síly a schopni vidět dále než na špičku svého starostenského nosu. To mne naplňuje nadějí, že naše počínání v minulosti nebylo marné, že mohu předat zkušenosti mladším a že je možné vrátit se k tomu dobrému na počátku.

Věřím, že k volbám na podzim se přihlásí i několik dalších uskupení, ať už zavedených stran nebo nově vznikajících hnutí a trochu provětrají ten náš strakonický starostensky zahnívající rybníček. Jsem plný naděje, že nová energie, nové nápady a nové odhodlání jsou pro Strakonice to nejlepší. Strakonice jsou totiž Strakoňáků, ne Hrdličkovo. Je čas na generační změnu, o tom jsem přesvědčen!

Rudolf Oberfalcer – místostarosta města Strakonice (Otevřené Strakonice)