Dětská psychiatrická nemocnice (DPN) Opařany je největším zařízením svého druhu v České republice a jediným zařízením tohoto typu v Jihočeském kraji. V současné době je její kapacita naplněna z 90 procent. Nejčastěji jsou zde hospitalizovány děti, které se pokusily o sebevraždu. „Počet žádostí o hospitalizaci dětí z Jihočeského kraje je tak velký, že by stačil na zaplnění naší kapacity,“ říká ředitel DPN Opařany Michal Goetz.

Předpokládám, že na dětské psychice se výrazně podepsala izolace od vrstevníků v době pandemie covidu. Jaké další faktory spouští u dětí v dnešní době deprese, případně až myšlenky na sebevraždu? Hrála roli třeba i distanční výuka, protože jsem zaznamenala, že mnoho dětí má horší prospěch a špatně se s tím vyrovnává, nebo válka na Ukrajině?

Jde o interakci vysoké psychické zátěže vyplývající z omezení způsobených pandemií, sdílení negativních emocí na sociálních sítích a nedostupnosti intenzivní pedopsychiatrické a psychologické péče. Ambulance i lůžková oddělení jsou kvůli malé kapacitě zcela přetížená. Financování je nastaveno tak, že lůžková pedopsychiatrická oddělení a nemocnice nemohou ekonomicky a personálně přežít, pokud chtějí poskytovat tu nejkvalitnější péči. Většina sebevražedných pokusů vychází z dlouhodobých duševních obtíží. Sebepoškozování je jedním z projevů, kterým současná generace teenagerů vyjadřuje, že se jim po psychické stránce nedaří dobře, mají negativní vztah ke svému tělu, své roli a podobně. Prostřednictvím sociálních sítí a videoportálů, posílených o algoritmy umělé inteligence, se prosazují jako forma existence. Ale je to černá díra, adolescenty vtahuje a jde v ní o život.

Pro srovnání, máte k dispozici čísla, kolik dětí se pokusilo spáchat sebevraždu před pandemií covidu, kolik během pandemie a po ní? 

Takto čerstvé údaje zatím nemáme. Do zdravotnického registru se dostávají až s časovým odstupem.

Setkáváte se dnes s rozdílnými problémy dětí oproti starostem, které je trápily před pandemií? Mění se diagnóza?

Během pandemie a po ní se jen zvýraznily dlouhodobé trendy ve výskytu a vývoji duševních poruch u dětí a dospívajících. V posledních letech výrazně narůstají výjezdy ZZS k dětským pacientům s diagnózou úmyslného sebepoškozování. Mezi lety 2010 až 2019 se počet výjezdů zdvojnásobil a počet dětí se zvýšil o 93 procent. Častější jsou úzkosti, úzkostné poruchy. Zvyšuje se počet dětí, které začínají řešit poruchy pohlavní identity, nejčastěji jde o děti mezi 15 a 18 rokem života. Za deset let stoupl jejich počet o 849 procent. Ze 76 procent se jedná o dívky, u nichž se jedná o nárůst o 1280 procent. Součástí projevu těchto adolescentů jsou deprese, úzkosti, sebepoškozování, sebevražedné myšlenky a tak podobně.

Jak vidíte vývoj situace do budoucna, bude dětí se sklony k sebevražedným myšlenkám přibývat, nebo se situace naopak zlepší s tím, jak se vrátí chod společnosti do normálu?

Myslím si, že vzhledem k době pocovidové a dalším faktorům jako je zhoršená ekonomická situace, krize rodiny, nedostatek sociálních a volnočasových služeb dostupných i pro sociálně slabší rodiny a nedostupnost dětských klinických psychologů a psychiatrů bude, bohužel, počet pacientů narůstat. Vezměte si, prosím, že ze 180 dětských psychiatrů v České republice je 47 procent starších 65 let. Odchody lékařů do důchodu nestačíme doplňovat. Určitě si ještě všichni pamatují, že právě kvůli tomu mohla dětská psychiatrie přijít o 60 lůžek zavřením nemocnice v Opařanech a přitom jsou to jediná pedopsychiatrická lůžka v kraji. Stejně špatné je to s klinickými psychology. Z 930 klinických psychologů se zhruba jen 10 procent zaměřuje na děti a dorost. Přitom, dle doporučení WHO, by na 100 tisíc obyvatel mělo připadat 26 klinických psychologů. V celé České republice bychom jich tedy měli mít téměř tři tisíce. Kdyby se z tohoto počtu věnovalo dětem 10 procent, měli by smlouvy s pojišťovnami a rodiče by tudíž nemuseli za péči platit z vlastní kapsy, takže by se i sociálně slabší rodiny k této péči dostaly, to bychom opravdu pocítili ve zlepšení dětského duševního zdraví.

Dá se říct, v kolika letech nejčastěji děti o sebevraždě uvažují? Jedná se právě o pubertu?

Ano, puberta je jedním z celoživotně nejrizikovějších období.

V DPN Opařany pořádáte pro děti různé kulturní programy. Pomáhá jim to v léčbě, přicházejí tak na jiné myšlenky?

Před pandemií jsme v DPN pořádali pravidelná dětská představení a jsem rád, že jsme na ně opět navázali. Zdravotní klauni chodí do Dětské psychiatrické nemocnice v Opařanech už více než 10 let a naši pacienti se na ně obvykle těší. Dále k nám pravidelně dojíždí spolek Loutky v nemocnici. O prázdninách pak zůstává v nemocnici celý týden a učí pacienty představení, které si pak sami na konci této terapie zahrají před svým publikem. Ke konci května bude naše nemocnice hostit Celostátní festival základních uměleckých škol. Celá akce je koncipována především jako ukázka možných volnočasových aktivit, které přirozeně děti rozvíjejí a podporují jejich pozitivní sebehodnocení.

Kolik dětí je aktuálně hospitalizováno v DPN Opařany a s jakou diagnózou nejčastěji?

Kapacitu máme 60 lůžek a nyní je zaplněno okolo 90 procent. Jsme jediné zařízení tohoto typu pro Jihočeský kraj. Nejčastěji se jedná o pacienty po sebevražedných pokusech.

Stále platí, že hospitalizujete hlavně děti z Jihočeského kraje, nebo sem míří i pacienti z ostatních částí republiky?

Počet žádostí o hospitalizaci dětí z Jihočeského kraje je tak velký, že by stačil na zaplnění naší kapacity. V případě nejnutnější potřeby přijímáme i pacienty z jiných krajů, především Středočeského a Karlovarského. Ovšem pro nedostatek volných míst na jiných dětských psychiatriích máme v DPN Opařany i pacienty ze zcela opačných konců republiky, což je pro spolupráci s rodinou zcela nevhodné.