Jaké organizační změny jste zavedl?

Změnil jsem organizační strukturu i názvy jednotlivých služeb, trošku po vzoru Policie České republiky. Zřídil jsem čtyři pohotovostní jednotky, které se střídají ve dvanáctihodinových směnách. Odslouží čtyři dvanáctihodinovky a mají čtyři dny volna. Důraz je u nich kladen na akceschopnost, rychlost reakce. Jestliže je někdo napadený a zavolá na linku 156, potřebuje rychlou pomoc. Nemůže čekat deset minut nebo být v pořadí. Teď jsme schopni do dvou, tří minut přijet kamkoliv v katastru Českých Budějovic. Operační středisko okamžitě vysílá hlídku. Ta hlídka není na služebně, ale venku v terénu a na místo jede ta, která je nejblíž. Ze zpětné vazby, kterou si vyhodnocuji, vidím, že se to daří. Ve městě je také na 350 kamer městského dohledového systému, i z nich je patrné, že hlídky jsou do dvou, tří minut na místě, kde se něco děje. U nasazených botiček samozřejmě důraz na tři minuty neklademe.

Struktura se dělí na pohotovostní jednotky, to jsou ty, které mají celoměstskou působnost a úkol dojet na potřebné místo co nejdříve, dále máme oddělení okrskové a dopravní služby, jehož strážníci chodí zejména pěšky, aby měli kontakt s občanem.

Jaký je počet vašich aut?

Patnáct, některá jsou technická, některá odchytová vozidla, některá jsou dodávková pro odvoz podnapilých na protialkoholní stanici. Běžných hlídkových vozidel je šest.

Kolik hlídek je denně v terénu téměř stotisícových Českých Budějovic?

Každý den je venku 17 dvoučlenných hlídek. Z toho je obvykle sedm automobilních a ostatní jsou pěší hlídky.

Při nástupu do funkce jste konstatoval, že by tu mělo být 150 zaměstnanců, z toho 125 strážníků. Tehdy patnáct strážníků chybělo. Jaká je situace teď?

Musím říct, že se nám za rok a půl podařilo tento stav naplnit, přestože předtím tu setrvale byl podstav. Využili jsme k tomu celou řadu úkonů a prostředků. Zlepšili jsme PR, zaplatili jsme si reklamy do velkých obchodních center, využili jsme sociální sítě, všude hovoříme o tom, že to je zajímavá práce.

Dřív se skutečně lidé nehlásili nebo byl cíl šetřit a udržovat víceméně ten podstav?

Ne, podstav určitě nebyl cílem ani tohoto, ani předchozího vedení. Město ty strážníky chtělo, poskytlo nám prostředky na všechna tabulková místa a záleželo jen na nás, jestli se dobrou personální prací podaří ta místa naplnit. Je to podobné jako u státní policie. Ti lidé přicházejí a chtějí pracovat, ale chtějí taky zaplatit. Někteří bohužel mají vysoké nároky a představy, že chtějí hned při nástupu 50 tisíc čistého. To považují za adekvátní odměnu za to, že musí ráno vstát, přijít do práce, něco odvést a večer jít domů. Městská i státní policie a ani armáda při nástupu takové částky nejsou schopny nabídnout.

Jaký je tedy u vás nástupní plat?

U Městské policie v Českých Budějovicích je 44 až 51 tisíc korun průměrný plat hotového strážníka, který už má veškeré příplatky – noční, rizikový, osobní příplatek a už je zařazen jako strážník. Když přijde někdo nový, je měsíc a půl takovým čekatelem. Je zařazen o tři třídy níže oproti klasickému strážníkovi. Začínající strážník má plat 22 – 23 tisíc, ale dostává náborový příspěvek 30 tisíc korun a ten se snažíme vyplatit v období těch prvních dvou měsíců, abychom i čekateli umožnili normálně žít. Po měsíci a půl, pokud čekatel úspěšně složí odborné zkoušky na ministerstvu vnitra, tak ho přeřadíme do tabulkového zařazení strážníka a tam už začíná s platem 33 tisíc a k tomu má příplatky. Zmíněných 44 až 51 tisíc je průměrný plat. Našemu nejstaršímu strážníkovi je 63 let a ten už dosahuje té nejvyšší odměny, protože se do ní promítá i délka praxe.

Je to srovnatelné se státní policií?

V současné době ano, ale nebylo to tak, proto k nám moc lidí nechodilo. Od 1. října tohoto roku zastupitelstvo města schválilo na můj návrh navýšení měsíčního platu o 6000 korun, tím jsme se posunuli do zmiňovaného platového rozmezí 44 až 51 tisíc. Teď můžeme říct, že máme platy srovnatelné s Policií České republiky. Po příchodu do této funkce jsem řekl, že když naplním tabulkové stavy, které se historicky nedařilo naplnit, požádáme zastupitelstvo o navýšení platů, aby se kolektiv stabilizoval. Protože stavy můžete naplnit, ale když pak lidé vidí, že berou málo peněz, stejně zase odejdou. V Českých Budějovicích je velká konkurence, je to krajské město a ta nabídka práce tady je. Kolikrát přišel strážník a řekl – já budu mít u firmy Bosch o tisíc korun víc. Strážníci skutečně i kvůli té tisícovce odcházeli. Ale chápu, ročně je to o dvanáct tisíc víc. Proto musím poděkovat vedení města i celému zastupitelstvu, že jednohlasně navýšení o 6000 korun měsíčně pro strážníky schválili. To považuji za stabilizační krok.

České Budějovice nabízejí strážníkům i byty. Kolik strážníků ročně dostane byt?

Je to jeden z motivačních faktorů – vždyť kdo by nechtěl bydlet v Českých Budějovicích, říká se. Byty ale město nabízelo i dříve, přesto to bez těch navýšených platů moc nefungovalo. Strážník, který bydlí mimo České Budějovice a nebo nemá ve městě byt, tak napíše žádost, já ji podepíšu a předám na magistrát, kde mu pak samospráva přidělí městský byt. Do roka je to takových deset až patnáct bytů.

Ve městě máte šest okrsků, jsou ve všech služebny?

Máme úřadovny a služebny. Hlavní služebna je v ulici Jaroslava Haška. Tam přicházejí všichni strážníci do služby, převezmou zbraně a ostatní nezbytné prostředky, dostanou rozdělení do služby, úkoly a vycházejí nebo vyjíždějí do služby. Pak máme tři úřední místnosti na sídlištích Máj a Vltava a v Suchém Vrbeném. Tam mohou lidé kontaktovat strážníka v úředních hodinách. Ty prostory slouží i k přestávce strážníků, dají si tam kafe a svačinu a nemusí najíždět kilometry na hlavní služebnu. Současně nevyklízí prostor, kde slouží, jsou pořád blízko. Úřední hodiny najdou občané na internetu. Když chce třeba člověk z Máje zaplatit pokutu, může tak učinit v úřadovně na svém sídlišti.

Jsou hlídky stabilně přiřazeny do svých okrsků?

Ano, klademe důraz na místní a osobní znalost, máme stabilní okrskáře.

Kdo slouží v pohotovostních jednotkách?

Máme úzus, že tam jsou lidé s nejlepší fyzičkou a jen muži. Na ty zákroky, kde se natahujete s opilci a bezdomovci, jsou lepší chlapi, jsou důrazní, silní.

Měla o tuto službu už zájem i nějaká žena?

Ano, jedna tu byla, ale zatím tam ženy nepřijímáme. Ty zákroky bývají i tvrdé, někdy jsou strážníci napadáni. Teď, když už máme plné stavy a neděláme nábor, ale výběr, tak do této pohotovostní jednotky vybírám zejména bývalé vojáky, kteří skončili službu například v Táboře nebo ve Strakonicích. Mají fyzičku, umí se pohybovat v uniformě, umí jednat s lidmi. A jsou naučení nediskutovat, ale skočit do auta a rychle provést zákrok. Z těch šedesáti lidí v pohotovostní jednotce už máme zhruba pětinu mužů, kteří přišli z armády. Moje očekávání nezklamali. U strážníků, kteří přicházejí z jiných profesí, je to někdy problém a velitelé tam působí jako tátové, aby je naučili, jak chodit ustrojení a jak se chovat.

Slouží u vás asistenti prevence kriminality?

Ano, máme šest Romů a čtyři Ukrajince. Dohromady deset asistentů. Přijímání asistentů z řad romských občanů je dlouholetý projekt ministerstva vnitra, kdy ministerstvo městům přispívá na plat asistentů. Po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině už i v Českých Budějovicích žije ukrajinská menšina a nám se osvědčilo přibrat i asistenty z řad ukrajinských občanů. Pomáhají nám při komunikaci se svými krajany. Přeloží jednak naše výzvy, ale i to, co sdělují delikventi, pokud jsou z této menšiny. Poskytujeme tyto asistenty i Policii České republiky, pokud například vyslýchá například ve svědecké výpovědi Ukrajince. Je tam mezi námi spolupráce.

Jsou vaši romští asistenti u vás dlouhodobě?

V době, kdy se romští asistenti zaváděli, tak jsem ještě sloužil v jiném kraji a tam skutečně byla obměna romských asistentů hodně velká. Určitá nestálost se tam projevovala. Ale tady v Budějovicích jsou romští asistenti stálí, za dobu, kdy tu působím, se nevyměnil žádný. Našich šest romských asistentů si té práce váží a moji podřízení jsou s jejich prací spokojení. Máme jeden z nejvyšších počtů asistentů prevence kriminality. Víc už mají jen v Mostě nebo v Liberci, ale teď, kdy od příštího roku už ministerstvo vnitra nebude poskytovat na asistenty dotace, tak města začnou asi počty spíš snižovat. U nás se to po diskusi s vedením Českých Budějovic nestane. My jsme se dohodli, že to je zavedená a dobrá praxe a město financování převezme. Mimoto nám trvale pomáhá deset dobrovolníků z řad občanů ráno na přechodech u škol. Minulý rok jsme spolupráci s veřejností rozšířili ještě o stážisty. Ve městě jsou školy, které vyučují bezpečnostní programy a musí mít nějaké hodiny praxe. Máme podepsané smlouvy se čtyřmi školami a jejich studenti chodí jako stážisté sloužit s pěší hlídkou strážníků.

Můžete zmínit program Noční Budějce? Jak vznikl a jak se osvědčil?

Tento program vznikl ještě před mým nástupem. Tehdy se jmenoval Chceme noční Budějce. Město vybralo koordinátora, který měl za úkol působit mezi provozovateli nočních podniků, které porušovaly vyhlášky města. Cílem bylo, aby tu jen nechodili strážníci rozdávat pokuty, ale aby tu byla spojka mezi městskou policií, magistrátem a provozovateli barů, diskoték nebo večerek.

Koordinátor je zaměstnanec magistrátu?

Ne, je placen magistrátem, ale je to zaměstnanec městské policie. Není to ale strážník, chodí v civilu.

Co je předmětem jeho činnosti?

Dodržování nočního klidu, zavírací hodiny, zákazu vynášení sklenic ven, protože v Českých Budějovicích se nesmí konzumovat alkohol mimo předzahrádky. Tady se stávalo, že pokud podnik neměl svého sekuriťáka, tak si zákazníci nechali uvnitř nalít pivo a šli konzumovat na ulici, někdy po sobě i házeli sklo. Tam si pak bydlící obyvatelé stěžovali na hluk v době, kdy měl být noční klid. Takže koordinátor od nás dostával informace, že vznikl nějaký problém a on pak jednal s provozovatelem. To fungovalo zhruba do minulého roku. Minulý rok tento projekt skončil a vznikl nový projekt Noční Budějce, bylo vyhlášeno nové výběrové řízení na koordinátora, které vyhrál jiný člověk. Musím říct, že s prací bývalého i současného koordinátora jsme za městskou policii spokojení. Oba pocházejí z tohoto prostředí, působili jako vyhazovači v barech. Tam jsou důležité dobré vazby na provozovatele a takový neúřednický přístup.

Kdo vytipoval podniky zapojené do projektu Noční Budějce?

Vytipoval je koordinátor. Funguje to tak, že pokud my někde provádíme zákroky, něco se tam častěji děje, tak komunikujeme s koordinátorem, aby podnik zařadil do tohoto projektu, jednal s provozovatelem. Koordinátor může být takovému podniku i nápomocný tím, že mu třeba zajistí bezpečnostní agenturu. Zapojený podnik spoluprací dává najevo, že chce mít věci v pořádku. Nemáme problémy, je tam oboustranná snaha spolupracovat a tam, kde problémy měli, je snaha situaci zlepšit. Určité problémy byly v ulici Karla IV. a v části Krajinské ulice, tam pak třeba město nepovoluje prodloužení provozu do doby nočního klidu.

Jaké máte další plány?

Já mám policejní práci rád a tady se mi velmi dobře spolupracuje s vedením města i s vedením kraje. Jsme ve městě, které je na soutoku Malše a Vltavy, takže první rok jsem usiloval o záchranný člun městské policie. Už ho máme. Druhý rok jsem se rozhodl usilovat o psovoda. I to patří k policejní práci. Takže už máme certifikovaného německého ovčáka s psovodkou a kromě poříční služby jsem zavedl do naší práce i služební kynologii. Příští rok bych chtěl zavést radar do jednoho z našich služebních vozidel, ať si můžeme posvítit na piráty silnic.

Máte jednoho služebního psa?

Ano, nastoupila k nám bývalá vojačka, která má krásného, vycvičeného psa. S ním provádí psovodskou činnost, jezdí do míst, kde strážníci doposud vykonávali službu sporadicky, jako jsou okrajové části města, zahradní kolonie, těžce prostupné terény například kolem rybníků.

Psa má vaše psovodka doma, nebo máte kotec na městské policii?

V tom jsme se trošku odklonili od klasické policejní psovodské činnosti. U policie bývalo pravidlem, že tam byly služební kotce, přišel psovod, vzal psa a šel s ním ven. Na konci pracovní doby psa vyčesal, nakrmil, napojil a odešel domů. I když musím říct, že toto se už prolomilo i u státní policie, někteří psovodi si berou psy domů. My jsme to nastavili tak, že si psovodi nebudou půjčovat psa, ale sehnali jsme psovoda i se psem, jsou to nerozluční parťáci. Pro psa je to velká radost, když může jít s páníčkem do služby i ze služby domů. Pes takovému pánovi bezmezně věří, toho se dá dosáhnout jen tím, že jsou spolu neustále. Určitě to funguje líp, než když si různí lidé půjčují psa. Naše psovodka si tedy psa vozí domů a my psa máme v nájmu. Psovodce jsme zaplatili absolvování kurzu a pes bere výplatu dva a půl tisíce korun měsíčně za to, že slouží jako strážník městské policie. Psovodka se psem splnila v srpnu zkoušky u Policie ČR a od září tu máme oficiálně i služební kynologii.

To už vám chybí jen koně…

Tak občas to někteří zastupitelé zmíní, kdy přivedeme koně. Ano, i koně patří k policejní práci, ale to je velmi náročné a nákladné, takže tímto směrem nepřemýšlím. Já jsem hlavně rád, že nám město schválilo šest tisíc korun pro strážníky navíc a ve střednědobém výhledu navýšení dalších osmi strážníků do dvou let. Tím teď každých půl roku mohou přibýt dva strážníci až do celkového počtu 133.

Takže člun, pes, radar a další plán bude jaký?

Asi budete první, kdo se to dozví, ale pohrávám si s myšlenkou na nové označení vozidel městské policie, aby si občané Českých Budějovic mohli říct – nemáme auta jako jinde, naše mají moderní vizuál. Taky provádíme řadu stavebních úprav, rekonstruujeme šatny, budovu, operační středisko. Rád bych zmínil, že jsme také přezbrojili. Přešli jsme od zbraní českých zbrojovek na rakouské glocky. Pistole glock je pro člověka, který zbraň nepoužívá závodně, lépe ovladatelná. Snižuje se pravděpodobnost náhodného výstřelu i záseku náboje v nábojové komoře v momentu, kdy člověk zbraň zrovna potřebuje. Současně jsme vybavili naše strážníky balistickou ochranou, to tu taky nebylo. Šedesát strážníků v pohotovostních jednotkách, kteří jezdí na zákroky, má stabilně na sobě neprůstřelnou vestu. Strážník často přijíždí na místa událostí jako první a tohle je základní ochrana při útoku střelce nebo útočníka s nožem.

Pane řediteli, kolik je vám let?

Padesát čtyři.

Ptám se, protože na každý rok máte plán, tak kolik takových plánů ještě může být…

Chci sloužit do 65 let. Přál jsem si kdysi vydržet až do důchodu u Policie České republiky. Politické vlivy byly příčinou, že jsem odešel z policejního prezidia, takže jsem tady a chci svoji práci dělat dobře až do důchodu. Je pravda, že ta práce je těžká, ale je krásná a byl bych rád, kdyby si občané lidí u městské policie vážili.