Z Liberce jste se vrátil jako trenér čerstvých mistrů světa do 16 let. Jak se cítíte?
Cítím se fantasticky. Mám dobrý pocit, a ne jenom z té zlaté medaile, ale jak k ní tým dokráčel. Už na posledním kempu v České Třebové jsme si řekli jak chceme, aby tým fungoval. První dva tréninky v Liberci to nebylo stále ono. Něco jsme si řekli v šatně a ráno před prvním zápasem přišel do šatny úplně jiný tým. Jeho síla byla znát všude. Je neskutečné jakou personou byl v šatně kapitán Dan Martínek, hráči za ním stoprocentně šli. Na úvod se nám podařilo porazit Kanadu, a to nám moc pomohlo. To byla chvíle, kdy jsme já i hráči věřili, že to může vyjít. V kabině nikdo o titulu nemluvil, ale bylo cítit jak ho kluci chtějí. Musím říci, že jsem byl až překvapen, jak můžou být šestnáctiletí kluci dospělí, klobouk dolů.

Základní skupinou jste prošli bez porážky. To bylo tak snadné?
Vůbec ne, jak jsem říkal, na úvod jsme porazili Kanadu East. Ono, když vedete ve třetí minutě 2:0, tak to vás nakopne a pak vždy, když se Kanada nadechovala k útoku, nám se podařilo vstřelit branku. Vítězství 4:0 byl velký krok k budoucímu prvenství. Druhý zápas proti USA byl velmi běhavý. Podle mě to byl nejlepší tým na turnaji. Ale opět nám vyšel úvod, vedli jsme 2:0, ale pak jsme si to sami zkomplikovali a Američani snížili na 1:2. Ve třetí třetině jsme se vrátili ke své hře a zápas dovedli do vítězného konce s výsledkem 5:1. V posledním zápase ve skupině jsme se Švýcarskem po první třetině vedli 11:1 a to určilo další ráz zápasu. V semifinále nás čekalo Slovensko. Opět jsme měli výborný vstup do zápasu a v sedmé minutě jsme vedli 2:0. Ale Slováci si vzali time out a do konce třetiny ještě srovnali na 2:2. Na začátku druhé třetiny šli dokonce do vedení 3:2. Byla to pro nás nová situace, ale tým si s ní poradil. Tři minuty před koncem vyrovnal Kraus na 3:3 a čtyři minuty před koncem prodloužení nás poslal do finále gólem na 4:3 opět Kraus. Ve finále nás čekal druhý tým Kanady – West. Na konci první třetiny jsme využili přesilovku Šťástkou a vedli 1:0. Kanada ve druhé části také v přesilovce vyrovnala 1:1. Jakub Chán, který vstřelil naši první branku, uzavřel gólem na 2:1 i účet celého šampionátu a pohár mistrů světa byl náš.

Ve finálovém souboji jste zdolali jeden z výběrů Kanady, na turnaji jste potkali dokonce tři zámořské výběry. Která taktika platila na tyto soupeře?
Pro všechny byl zážitek utkat se s Kanadou a USA. S těmi nehrajete každý den. Platila na ně aktivní hra jako na každého. Chtěli jsme hrát blízko sebe, krátké nahrávky, být hodně na míčku a zodpovědně hrát dozadu s pěti hráči. Na turnaji jsme všechny soupeře přestříleli a to asi svědčí o tom, že jsme se stanovené taktiky snažili držet. Když jsme začali hrát každý sám za sebe, viz zápas s USA v semifinále, rázem jsme měli problémy. Proto jsme od začátku chtěli, aby hráči tvořili tým. Nejdůležitější bylo vštípit hráčům, že nikdo není nic víc než tým. Že každý nemůže být střelec, nahrávač, ale že tam musí být hráči ,kteří blokují střely, udělají tři sprinty a neřeší, proč to musel udělat. Každý přijal svou roli v týmu a na výsledku je to vidět. Hráči mysleli na to, co měli na prsou, ne na zádech.

Jaké byly Vaše bezprostřední pocity po závěrečném finálovém hvizdu?
Obrovská úleva, radost a samozřejmě splnění snu. I když někdo říkal, že nebyly vidět emoce, není pravda. Velká radost, že se nám sen splnil a že si kluci dokázali, že i velké soupeře lze přehrát. Vidět radující se kluky, to jsou nepopsatelné pocity štěstí, které bych přál každému trenérovi.

Česká republika měla na turnaji hned dva výběry, jak vůbec vypadala příprava a kdy se rozhodlo o tom, že pojedete do Liberce se dvěma týmy?
Prošlo nám pěti kempy 125 hráčů. Poslední kemp jsme měli začátkem června v České Třebové kde už bylo 50 hráčů. Zde jsme je rozdělili do dvou týmů. Měli jsme signály, že budou utvořeny dva týmy a podle ho jsme s hráči pracovali.

Jak vysoko řadíte ve svém hokejbalovém životě tento titul?
Hodně vysoko. Přeci jenom je to titul mistra světa. Tým ale nebyl jenom o mně. Velkou poklonu zaslouží Michal Koza, byl to on, kdo připravil každý kemp, zařídil možné i nemožné. Je to skvělý parťák na střídačku. Kuba Třináctý měl na starosti brankáře, rozcvičky a mnoho dalších věcí. Adam Kovařík nám dělal statistiky, analýzy soupeřů, ale i naší hry, to bylo moc důležité. Nesmím zapomenout ani na Bílý tým. Michal Edl, Honza Falař, Tomáš Kroupa nám pomáhali, jak mohli. Tvořili jsme společně velký tým a přáli úspěch jeden druhému. I Bílý tým prokázal vzrůstající kvalitu na turnaji a rozhodně se nemají za co stydět.

Zlaté medaile jsou vrchol. Byl Liberec dobrým místem pro šampionát?
Liberec byl výborným místem. Vše bylo pohromadě – stadion, ubytování, stravování. Kluci měli zajištěnou rehabilitaci. Hráli jsme v nádherné Home Credit aréně, což se moc hokejbalistům nepoštěstí a nám se tam navíc podařilo vyhrát titul titul mistrů světa. Chtěl bych poděkovat klubovým trenérům za přípravu hráčů. Neměli bychom zapomenout ani na rodiče, těm patří díky za podporu jak na místě, tak i během sezony. Organizátorům děkujeme za celé mistrovství světa, na které Červený tým určitě do smrti nezapomene.