Nordic walking je forma chůze s holemi, která si v posledních desetiletích získala oblibu po celém světě. Podle Národního zdravotnického informačního portálu jde o pohybovou aktivitu, při níž při správném osvojení techniky člověk spálí přibližně dvakrát více energie než při běžné chůzi bez holí. „Je to jednoduchý, ale velmi účinný pohyb, který může dělat téměř každý,“ uvádí odborníci. Díky tomu je vhodná nejen pro rekreační sportovce, ale také pro seniory nebo lidi, kteří chtějí začít s pravidelným pohybem.

Za zlomový okamžik vzniku nordic walkingu je považován 5. leden 1988. V Helsinkách se tehdy měl konat běžkařský závod, ale kvůli nedostatku sněhu nebylo možné použít lyže. Organizátoři se rozhodli závod přesto uspořádat a závodníci vyrazili na trať pouze s běžkařskými holemi. Tato aktivita vycházela z letního tréninku běžkařů, kteří potřebovali udržet kondici mimo zimní sezonu. Postupně se začaly vyvíjet speciální hole a v roce 1997 vznikl i název nordic walking, pod kterým se tato aktivita rozšířila do celého světa jako samostatný sport.

Nordic walking na Prachaticku

Popularizaci tohoto sportu se na Prachaticku věnuje Roman Čtvrtník z Vimperka. Ten pracuje v truhlárně a severské chůzi – jak by se dal nordic walking volně přeložit – se intenzivně věnuje ve volném čase po práci. Jak se k tomuto sportu dostal? Při poslechu podcastů narazil na rozhovor věnovaný právě nordic walkingu a jeho zdravotním benefitům. „Zaujalo mě, že jde o pohyb, který zapojuje celé tělo a přitom není náročný na začátek,“ vzpomíná. O finský sport se začal více zajímat a postupně se mu začal věnovat naplno.

Absolvoval základní instruktorský kurz Českomoravské federace nordic walkingu a po dvou letech se rozhodl své znalosti rozšířit. Přihlásil se do velkého instruktorského kurzu akreditovaného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, který zakončil závěrečnou zkouškou.

Dnes působí jako součást týmu Nordic Walking Šumava, který má pět členů. Společně pravidelně trénují a připravují se na závody, kterých se účastní v různých částech České republiky a do terénu vyráží i s lidmi, kteří si chtějí chůzi s holemi vyzkoušet.

Závody mají svá pravidla

Možná překvapivě má i nordic walking závodní podobu s přesně stanovenými pravidly pohybu. Pokud je závodník nedodrží, může podobně jako ve fotbale dostat žlutou nebo červenou kartu a následně také časovou penalizaci. Mezi časté prohřešky patří například přechod z chůze do běhu nebo kontakt se soupeřem, například strkání. Rozhodčí při závodech sledují především správnou techniku chůze s holemi.

Tým Nordic Walking Šumava má pro letošní rok v plánu tři závody. Výsledky se obvykle vyhodnocují podle několika kritérií – závodníci jsou rozděleni do věkových kategorií, většinou jich bývá kolem šesti, podle pohlaví a také podle délky tratě. Nejčastěji se chodí závody na pět nebo deset kilometrů.

Sport pro každého

Nordic walking je nenáročný na vybavení, lze jej provozovat téměř kdekoliv a je vhodný pro lidi různých věkových kategorií i úrovní kondice. Největší zájem o tento sport bývá na jaře, ale podle Romana Čtvrtníka se dá bez problémů provozovat po celý rok. „Stačí se správně obléct a nebát se vyrazit ven i v chladnějším počasí,“ dodává. Sám přitom vidí velký potenciál v jeho širší propagaci mezi všemi generacemi – od malých dětí až po seniory.

Často se doporučuje také v období rekonvalescence, například po operaci kolene, protože při správné technice pomáhají hole odlehčit kloubům. Pro mnoho lidí má navíc nordic walking ještě jeden benefit – pobyt venku a pravidelný rytmus chůze pomáhají vyčistit hlavu a srovnat myšlenky.

Základy správné techniky

Správná technika je důležitá nejen pro efektivitu pohybu, ale také pro zapojení co největšího počtu svalů. Princip chůze lze shrnout do několika základních bodů. Lidé by se měli pohybovat střídavě levou nohou s pravou rukou a pravou nohou s levou rukou. Kroky by měly být dynamické a přirozené. Jednu ruku je třeba téměř úplně natáhnout dopředu a špičku hole zapíchnout v mírném úhlu mimo dráhu nohy. Pohyb si lze představit podobně jako při běhu na lyžích, kdy se hole také nezapichují přímo před tělo.

O hůl se má člověk opírat až do chvíle, kdy zapíchne druhou hůl, poté nechat zadní hůl vyklouznout z ruky a viset pouze na poutku. Při dalším kroku ruku znovu posunout dopředu a hůl znovu uchopit pro další zapíchnutí. Díky této technice se při nordic walkingu zapojuje nejen dolní část těla, ale také paže, ramena, záda a střed těla. Výsledkem je komplexní pohybová aktivita, která posiluje velkou část svalů v těle.