Robert Kováč pracuje u stavební firmy ve Voticích, Erik Kováč jako závozník firmy Rupold, ale sám toto označení své profese považuje za nadnesené. „Prostě jsem už čtyři roky popelář a jezdím s kukavozem,“ říká. Bydlí na Pražském sídlišti, s manželkou vychovávají dvě dcery a tříletého syna. Nedávno oslavil Erik Kováč pětadvacáté narozeniny. A ochotně odpověděl na pár otázek.

Proč jste se rozhodl pro spolupráci s městskou policií?

Tak nějak to vyšlo. Bratr se dozvěděl o výběrovém řízení a ukecal mne. Nevěřil jsem, že projdeme, ale stalo se neočekávané. Takže jsme začátkem listopadu nastoupili.

Proč myslíte, že si vybrali právě vás?

Za sebe to vidím tak, že jsem ukecaný a dovedu jednat s lidmi. Hlavně asi proto, že žiju slušným životem, pracuju a nemám obvyklé problémy Romů. Nějaké se sice projevily jako u každého v pubertě, ale tomu jsem učinil rázně přítrž. Pomohlo i to, že už hodně let žiju s manželkou, která mi pomohla tohle období překonat.

Chodit do práce, starat se o rodinu, vychovávat děti a ještě městská policie. Není to dost zabíračka?

Asi je. Viděl jsem to ale vždy jako zajímavou práci a jsem rád, že mohu udělat i něco pro naše město, pro klid na ulicích a bezpečnost. Nikdy jsem nezažil takové problémy, jaké se dějí dnes.

Máte zřejmě na mysli také dětské romské gangy, které napadají slovně a v některých případech i fyzicky děti i dospělé?

Jasně. Mám dvě dcery, které budou jezdit autobusy MHD, chodit nakupovat a navštěvovat kroužky. Rozhodně mám strach, aby se jim něco nestalo. Prostě ti, co ten bordel dělají, musí vědět, že tu jsme a dokážeme zjednat pořádek. I to je jeden z důvodů, proč jsem se na to dal.

Proč podle vás tyto gangy vznikly?

Vidím to v tom, že do Tábora se přistěhovala v poslední době na ubytovny i jinam strašná spousta Romů z Písku, Prachatic a podobně. Jsou to typy lidí, kterým je jedno, s kým a kde se jejich děti stýkají. A v partě je síla, protože jako jednotlivci si to nedovolí. Když jich je deset, tak si myslí, že můžou všechno.

Myslíte, že se městské policii s vaším přispěním podaří situaci zvládnout?

Vidím mírný pokrok. Když nás ti experti vidí, tak se pomalu sbírají a odcházejí. To prý dřív nebylo. My je totiž neustále kontrolujeme, napomínáme ať si nasadí roušky, ať se neshlukují, proč jsou stále v parku u nádraží, ať jdou jinam, prostě jim to vždy osladíme tak, aby věděli, že budeme jednat tvrdě a neústupně. Od toho tu jsme.

Respektují vás, protože jste také Rom?

Mám zato, že něco ode mne vezmou spíš než od strážníků. Když nějaká dívenka z party vyskakovala, tak jsem jí to vysvětlil. Ale po dobrém. Řekl jsem jí kromě jiného, že nadávat může doma rodičům, pokud jí to dovolí, ale rozhodně ne mně. Uklidnila se a věřím, že příště si bude dávat pozor na jazyk. Stejně jako ostatní, kterým jsem řekl natvrdo, že po nich jdeme, ať to vezmou na vědomí a podle toho se chovají.

Jak vaše působení u městské policie hodnotí Romové?

Táborské Romy dost znám, jsou ale to jen známí, ne kamarádi, moc se s nimi nestýkám. Kamarádím jen s jedním spolužákem. Mám totiž bílou manželku a od romské komunity jsem se distancoval. Pokud jsem zatím zjistil, berou to většinou jako správné a věří, že se podaří leccos zlepšit. Protože také chtějí, aby na ně bílí nepohlíželi jen jako na problémové obyvatele města. Občas sice někdo prohlásí, že si hrajeme na gadže a benga, ale to spíš v žertu.

Na sociálních sítích se rozběhla při vašem nástupu velká diskuse. Místy pěkně nechutná. Co vy na to?

Taky jsem to sledoval. Někteří nás osočovali, že kriminalita jen pokvete, protože ji budeme zaštiťovat nebo dokonce organizovat a nadržovat Romům. To je absolutní nesmysl. Jsme tu proto, abychom podobným věcem zabránili. A ty rasistické útoky přes čáru nehodlám brát na vědomí. Podívejte se, vím že jsou s některými Romy občas problémy, ale mne okradl o značnou sumu jistý člověk a taky neodsuzuju celou většinovou společnost.

Po prvních začátcích ve službě vás čeká také školení z legislativy a psychologie. Jaké jsou vaše další životní plány?

V příštím roce bych se chtěl dostat na střední školu v Brně, ale je to zatím v začátku, takže víc neprozradím. A další můj sen? Každopádně maturita je jedním z předokladů, abych mohl za čas nastoupit k táborské městské policii. To je kromě zdravé a spokojené rodiny velké přání. Tahle práce s lidmi, zejména z romské části společnosti, je asi to pravé, čemu bych se chtěl v budoucnu věnovat.