Ludmila Hoffmann z Tábora: V šedesáti jsem začala znovu žít

Ludmila Hoffmann žije sedm let v Táboře. Přistěhovala se ze Semil. V Táboře před dvaceti lety zemřel její syn a říká, že se tímto městem cítila nějak magicky přitahovaná. V šedesáti letech se rozhodla znovu žít.

„Měla jsem v Semilech nefunkční manželství, seděla jsem v domě, bez přátel, bez perspektivy. S bývalým manželem jsme provozovali prodejnu zoopotřeb, která byla zajetá a manžel už ji zvládal sám. Jednoho dne jsme se v klidu dohodli, že to nemá dál smysl, že se rozejdeme. Já jsem se odstěhovala do Tábora. Tady mi osud před pěti lety přivedl do cesty současného manžela. Byl už dlouho rozvedený, sblížili jsme se. Připadám si jako ve snu. Nikdy v životě o mne nikdo tak nepečoval,“ vypráví paní Lída. V Semilech zanechala rodinný dům, půl firmy odprodala příbuzné.

V šedesáti letech se rozpomněla, co všechno by ji bavilo. A pustila se do toho. „Začala jsem se učit angličtinu, přihlásila jsem se do agentury, která zajišťuje kompars do filmů a pravidelně chodím natáčet. Ačkoliv jsem měla řidičák, nejezdila jsem. Tak jsem si koupila starého Citroëna a v Táboře jsem našla přátele, kteří mě znovu naučili řídit,“ popisuje. Zapojila se do práce v Českém červeném kříži, zpívá v sezimovoústeckém gospelovém sboru, hraje na kytaru, flétnu a ukulele s country kapelou, třeba v bistru U Ježka u Lužnice. „No, spíš mě v kapele trpí,“ směje se.
Jediné, co ji trochu mrzí, že dcera v Semilech po jejím odstěhování nečekaně otěhotněla. Měla už dva dospělé syny a najednou přišla na svět ještě holčička Abigail. „Je to moje sluníčko, škoda, že ji nevidím častěji. Teď už ale pro mě není problém zajet za dcerou a vnučkou autem,“ vypráví.

Svět filmu i šnorchlování v moři

Nadšeně vypráví o natáčení filmů. „Hrála jsem v komparsu filmu Upíři nebo Tři kamarádi, taky v seriálech jako Policie v akci, Ordinace v růžové zahradě nebo Zoo,“ vyjmenovává Ludmila. Poznala tak blíž řadu známých herců, Jan Čenský je prý sympatický elegán, Linda Rybová nebo Dana Syslová moc milé, zato Miroslav Donutil, to je prý Pan herec, který se jen tak s někým nebaví. Zmiňuje i pořad Nebezpečné vztahy. „Jsou to hrané příběhy. Moderátor Honza Musil pět minut před natáčením řekne, jakou postavu hrajete a jde se na to. To mě hodně baví,“ říká. „Užíváme si s manželem důchodu a cestujeme. S domácí puťky je najednou akční ženská. Já jsem do všeho hrrr, manžel je rozvážný. Hodíme se k sobě,“ dodává Ludmila s úsměvem.

„S cestovkou se vydáváme do Egypta. Nadchlo mě tam šnorchlování. Jinak si ale cesty organizujeme sami. Rádi máme Zanzibar. Na Maledivách jsem byla několikrát, baví mě plavání mezi velkými rybami, kam vás vyhodí z lodi. To si člověk najednou připadá úplně nicotný. Na jaře chceme udělat Srí Lanku a pak Madagaskar,“ zmiňuje Lída Hoffmann.
Co jí vadí? Prý věk. „Ráda bych se oblékala odvážněji, ale pak si řeknu – klid, holka, vždyť ti táhne na stovku,“ znovu se rozesměje. Na loňském finále Babičky roku v táborské Univerzitě měla Ludmila zdravotní službu jako členka Červeného kříže. A tehdy si řekla – proč to příští rok nezkusit, bude legrace…