Jste ve vrcholných pozicích kraje už dlouho, můžete několika slovy charakterizovat jednotlivá období, kdy ČSSD vládla s ODS, pak s KSČM, s ANO a teď s tak širokou skupinou ideově různorodých partnerů?

Možná to vypadá, že v české politice není nic nemožné. Ale ta různorodost je myslím dána charakterem kraje – je svou činností blíže obcím, než vysoké politice. Takže se řeší spíše věcné problémy, těch ideologických jsem zažila minimum. A spolupráce nebo konflikty vycházejí z osobnosti lidí, kteří se potkali. S ODS byla spolupráce hektická, tvrdě pracovní, bylo tam hodně vymezování. S KSČM – po napjatém začátku spíše poklidná, sporů minimálně, zpravidla věcná. S ANO – zpočátku dobrá, až rutinní spolupráce, dál nekomentuji známé události. V současné koalici se vzhledem k různosti subjektů musíme dohodnout a zatím je to bez problémů, křehkost vede k semknutosti.

Je ve vaší pozici výhodou nebo nevýhodou být ženou?

Určitě výhodou, moji mužští kolegové jsou gentlemani, respektují mne jako ženu a ctí i věk. A já už mám také nějaké zkušenosti.

Vaší doménou dlouho bylo zdravotnictví a sociální věci. Jak dnes s odstupem roku vnímáte kauzu s odměnami v Jihočeských nemocnicích, která loni eskalovala?

Já stále stejně jako tenkrát, ale myslím, že v souvislosti s tím, jak vyplouvají ven odměny manažerů České pošty, Lesů ČR, České televize, Českých drah, a leckdy jde o firmy s problémy a zdůrazňuji – státní firmy, hospodařící často s veřejnými penězi, tak si možná mnozí uvědomují, že jsme ztratili zbytečně špičkového manažera, který vytáhl jihočeské nemocnice na horní příčky v republice. Samozřejmě, jiní po něm s radostí sáhli.

V minulosti jste se netajila obavami, že hnutí ANO usiluje o opanování krajského zdravotnictví, protože Andrej Babiš má v tomto oboru své podnikatelské zájmy. Stále vnímáte tyto signály?

Tehdy ta snaha byla evidentní, vedli jsme velmi tvrdá jednání, abychom uhájili vrcholovou pozici v managementu nemocnic. Vzhledem k tomu, že vláda nemá zatím důvěru poslanecké sněmovny, musíme počkat, jak se v oblasti zdravotnictví vyprofiluje. Některé kroky vnímám pozitivně, například snahu o sbližování sazeb úhradové vyhlášky, jiné jako diskutabilní, například rychlé změny ve vedení fakultních nemocnic. Zdůrazňuji ale, že nemám informace, které zřejmě měl pro své rozhodnutí pan ministr.

Můžete vůbec na takové otázky odpovídat otevřeně, když se teď vaši kolegové z ČSSD mohou znovu ocitnout na tenkém ledě vyjednávání o možné vládě s ANO?

Odpovídám otevřeně vždycky, v některých záležitostech jsem byla velmi kritická i k minulé vládě vedené ČSSD, třeba v oblasti letecké záchranné služby. Samozřejmě, má prostořekost nebyla vždycky vítána.

Jak vidíte armádní leteckou záchranku v jižních Čechách dnes? Byl to dobrý krok?

Je třeba oddělit dvě věci, rozhodnutí vlády a poskytovatele. Začnu tím jednodušším – poskytovatelem. Musím konstatovat, že armáda se svého úkolu zhostila velmi dobře a poskytuje kvalitní službu. Nekomentuji finanční nákladnost, nemám o ní informace, ale levnější to samozřejmě není. Tehdejší rozhodnutí vlády ale považuji stále za chybné. Rozbití týmu lidí, nevyužívaný heliport a komplikace s přistáváním velkého vrtulníku změnit nelze. Ostatně, měl by se začít připravovat nový tendr na další čtyři roky a počítalo se s vytvořením státní organizace pro poskytování těchto služeb. V této věci postesknutí. Už několik let marně čekám na odpověď na asi nepříjemné otázky v dopise, adresovaném tehdejšímu sociálně-demokratickému premiérovi.

Koncepce jihočeského zdravotnictví působí dojmem, že napřed byla snaha vybavovat a budovat okresní nemocnice jako centra s veškerým spektrem služeb, pak se zas některé obory soustřeďovaly jen do některých nemocnic a nakonec to vypadá, že se buduje centrální krajská nemocnice na nejvyšší úrovni. Co tedy má být v okresech?

Ona původně, alespoň na papíře, žádná koncepce jihočeských nemocnic neexistovala. Za vlády ODS se úsilí napřelo k vytvoření akciových společností, k určité mezioborové dělbě došlo již za existence okresních úřadů, například mezi Pískem a Strakonicemi. My jsme rozpracovali strategickou koncepci jihočeských nemocnic, podílela se na tom významně společnost Jihočeské nemocnice. Koncepce je ve dvou variantních řešeních, optimální – za příznivého rozvoje ekonomiky, a krizové variantě. Nepočítá se s výrazným útlumem oborů v okresních nemocnicích, naopak, nemocnice jsou vybavovány moderními přístroji jako kupříkladu magnetickou rezonanci, České Budějovice se soustřeďují na superspecializovanou péči. Není to ohrožení okresních nemocnic, spíše jsou centrálně řízeny některé jejich činnosti. To neznamená zúžení rozsahu jejich činností. Konkrétní podobu určí nové rámcové smlouvy s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou na dalších pět let.

Čelíte při jednáních o nové rámcové smlouvě snaze redukovat nějaké obory v některých nemocnicích?

Právě teď začala probíhat jednání a my se samozřejmě snažíme o dohodu. Známe několik citlivých míst. V Prachaticích porodnice, ortopedie, Český Krumlov ARO, další jsou drobné změny. Samozřejmě máme strategii pro jednání a jistě všichni pochopí, proč ji nemohu prozrazovat předem.

Občas probleskne informace o snaze dostat do Jihočeského kraje lékařskou fakultu. Dočká se Jihočeská univerzita jejího otevření?

Na to skutečně odpovědět nemohu. Teď připravujeme pracovní skupinu, která by měla vypracovat prvotní analýzu. Já tu potřebnost vnímám, vidím tuto dobu jako nejvhodnější pro přípravu a vznik, nicméně je to tak komplikovaná záležitost investičně, personálně, praktickou výukou a dalším, takže teď nevidím na výsledek.

Byla byste pro znovuzavedení umístěnek pro studenty do oblastí, kde chybí lékaři – na čas jako reciproci za to, že v naší republice nemusejí na rozdíl jiných zemí vysokoškoláci platit školné a mnozí pak odcházejí do zahraničí?

Bylo by to krásně jednoduché řešení, obávám se, že v současné společnosti neproveditelné. I proto hledáme marketingové programy, dotační programy, otázkou je podpora při studiu za závazek pracovat x let v kraji, bonusy od pojišťoven a podobně.

Určitě jste informována o otřesném případu seniorského domu v Olešné. Informace o tamních poměrech se objevovaly v médiích už od roku 2014. Proč nikdo nezasáhl? Pokud kraj neměl tuto kompetenci, proč nebombardoval ministerstvo sociálních věcí? Nemyslíte, že od toho tak trochu všichni dávali ruce pryč, protože jde o privátní zařízení?

Velmi obecně, protože věc ještě není ukončena. Můj názor je, že problém nastal při převodu inspekce z krajů, kde měla svou fundovanou personální základnu i kompetence, na ministerstvo. Jsme v paradoxní situaci, že kraje v rámci dotačního řízení poskytují prostředky zařízením sociálních služeb, ale nemají možnost kontrolovat kvalitu. Po dvou inspekcích v horizontu dvou let, po podání trestního oznámení kraj mohl zasáhnout a v rámci své kompetence zabezpečil klienty zařízení. V čase téměř předvánočním, v napjaté atmosféře, v bitvě právníků museli naši zaměstnanci během tří dnů odvést lidsky i emocionálně a profesně správně obrovský výkon a děkuji jim za to. Není asi rozhodující, zda šlo o soukromé zařízení, mechanismy musí být stanoveny pro všechny stejně.

Očekáváte, že nyní po odhalení tamních poměrů bude vyvozena nějaká odpovědnost a u koho?

Veřejné instituce jsou vázány formálními a procesními pravidly. Pokud zařízení papírově něco plní, mají svázané ruce. Pokud jsou benevolentní, může to dopadnout podobně jako v Olešné. Ale to není případ krajského úřadu. Ale nelze si nic nalhávat. V sociální oblasti existují i zařízení, kde jde hlavně o byznys. Dnes už i mezinárodní.

Jak vidíte záležitost Jihočeského letiště? Byl to dobrý nápad na samém počátku? Může být budoucí regionální letiště ziskové nebo je pro vás přijatelná i ztráta s ohledem na zajímavost této služby?

Do Jihočeského letiště bylo do roku 2018 už natolik investováno a my jsme se museli vypořádat se Sophiinou volbou. Rozhodli jsme se dostavět. Není možné se vyhýbat odpovědnosti a vyčkávat, proto jsme udělali všechno pro to, aby se  letiště České Budějovice mohlo stát významným regionálním letištěm. Zájem o to mají především firmy, obyvatelé Českých Budějovic a kupodivu i naši dolnorakouští sousedé. Snažíme se diverzifikovat riziko ztrát dalšími činnostmi, které mohou z letiště profitovat. Proto jsme od Armády České republiky nakoupili rozsáhlé pozemky, počítáme s napojením na železnici, s vybudováním zázemí pro kamionovou dopravu, je tam prostor pro rozsáhlé sklady i haly. Snažíme se získat sem školu pro piloty dopravních letadel. Bude-li hospodářský výsledek nula a cokoliv výše, byla to dobrá investice do rozvoje regionu, podnikání, turistického ruchu.

Pracujete sice už léta v Českých Budějovicích, ale bydlíte stále v Milevsku. Zaregistrovala jste tamní kauzu svévolného uzavření schwarzenberské obory a zrušení turistických cest? Jak nahlížíte principiálně na tento problém – lze po bezmála třiceti letech nového státního zřízení akceptovat, že se omezí právo lidí užívat les a upřednostní se soukromé vlastnictví? Věříte vy osobně tomu, že nějaký úřad donutí majitele obory ji znovu zpřístupnit, jak to bylo stanoveno v původním rozhodnutí při jejím zřízení?

Ta kauza se táhne léta a je ukázkou síly našich bezzubých zákonů. Myslím si, že zákony by měly platit pro všechny. Netroufám si odhadnout, kdy přijde ta doba.

Závěrem ještě k situaci v ČSSD. Přikláníte se k těm, kteří si myslí, že má strana projít katarzí v opozici a vláda s ANO je cestou do záhuby? Nebo k vyznavačům přesvědčení, že restart strany bude snazší, když budou představitelé ČSSD veřejnosti na očích ve vládních pozicích?

Je to volba mezi řešením špatným a ještě horším. Přesto cítím pobyt v opozici jako cestu k rychlé smrti ČSSD. Jak se mohou naši poslanci profilovat jako opozice k programu hnutí ANO, když je ten program z velké části programem ČSSD? V čem chtějí být vidět? A máme politiky – osobnosti tak silné, aby se nenechali Andrejem Babišem marginalizovat? Já věřím, že ano.

Jste pro uzákonění referenda o státně důležitých otázkách jako je setrvání v EU nebo v NATO nebo si také myslíte, že politiky už máme moudré, ale občané ještě pro důležitá rozhodování nedospěli?

Myslím si, že referendum by mělo být výjimečným nástrojem. Hlasování v referendu by mělo politikům pomoci řešit otázky, které třeba nezmínili ve volebním programu. Lidé mají mít právo spolurozhodovat o tom, v jaké zemi chtějí žít. Jinak bychom mohli časem dojít k tomu, že ti

zákonodárci jsou vlastně jen vzorkem národa, proto jim nelze svěřit rozhodování o důležitých věcech. A bude stačit jedna hlava pomazaná. To už tu přece bylo.

Umíte si představit, že vyjednavači ČSSD za něco vymění akceptování trestně stíhaného premiéra v čele vlády?

Pokud vím, mluví se o vnitru nebo financích. Neberu to jako výměnu, ale jako kontrolu nad rozhodováním vlády v oblastech, které se mohou týkat tohoto sporného bodu. Mimochodem, to je stejná otázka jako v případě referenda. Lidé ve volbách rozhodli o tom, že jim na vrcholu politické moci nevadí trestně stíhaný člověk. Politické klima se mění a my se s tím učíme zacházet.