Pokud si knihu s více než dvěma stovkami fotografií, popisem a lokalitami rozšíření vzácných hub Táborska koupíte, pak budete možná trochu překvapení. Nejde o klasický atlas hub. U žádného exempláře se totiž záměrně neuvádí, zda je houba jedlá či nikoliv. Jedná se totiž o vzácné a zákonem chráněné druhy hub, které se sbírat nesmějí.

„Koncipovali jsme knihu především z ochranářského hlediska. Naším cílem je požádat houbařskou veřejnost o spolupráci při nálezech vzácných druhů a informovat mykology o lokalitách jejich výskytu. Zvláště v dnešní době, kdy vlivem kůrovce a těžby mizí jedna lokalita za druhou,“ přibližuje svůj záměr Špinar. Kniha vznikala jen půl roku, ale zúročila celoživotní zkušenosti a práci úspěšného mykologa. Jen svého mykologického herbáře má v bytě plnou halu a další skříně na chalupě. Odhaduje to na pět tisíc listů s popisem, místem výskytu a samozřejmě fotografií. Něco už sice převedl do digitální podoby, ale jde jen o menší část archivu.

Houbám Táborsko přeje
„Táborsko je, co se týká mykologie, jedna z nejlepších lokalit u nás. Kdybych měl tipovat, pak včetně vzácných zde roste na tři tisíce druhů hub. A to jsem ještě hodně při zemi,“ odhaduje táborský mykolog.
„Jsem rád, že jsme zachytili i nejnovější druhy vzácných hub, které jsme našli v roce 2020. Výskyt jednotlivých hub, nejen vzácných a chráněných, se totiž v čase mění. Je to dáno změnou klimatických podmínek, na to jsou některé druhy hub obzvlášť citlivé. Především se ale o hodně zlepšilo v posledních letech životní prostředí, u nás na jihu Čech je jedno z nejčistších a houby to dávají najevo.“ Ale i naopak. Kdysi se nosily třeba košíky hřibu hnědého, který nyní hojně ubývá. Je to podle Špinara tím, že tomuto hřibu vyhovovaly kyselé deště. Liškám naopak nevyhovovaly a teď se začínají znovu rozšiřovat. Potřebují ale vyšší vlhkost. Za indikátor čistého prostředí považuje mykolog vzácné lošáky, které se vyskytují stále hojněji v různých druzích. Například v lesích na Hlinici je to prý až patnáct druhů, zatímco dříve výjimečně snad jenom dva.
Pokud máte zato, že na houby lze chodit jen v určitých ročních obdobích, jste na omylu. Pavel Špinar se za houbami do svého herbáře či ke konzumaci vydává celoročně. „Třeba pařezník pozdní je výtečná houba, loni jsme z něj měli předkrm na Štědrý den připravený jako řízky. Vnoučatům tak chutnal, že jsme na něj museli druhý den vyrazit znovu,“ pochlubil se Špinar.

Světový unikát Luční
Pavel Špinar je zároveň správcem mykologické rezervace Luční nedaleko Plané nad Lužnicí. Také z této lokality pochází hodně exemplářů zachycených v nové knize.
„Mezi lidmi se vědělo o zdejším výskytu velkého množství hub již dříve. Počátkem ovšem bylo, když někdejšímu mykologovi Jihočeského muzea Zdeňku Kluzákovi dovezl někdo svůj úlovek a Kluzák v košíku objevil hřib moravský, který v Čechách vůbec nerostl, vyskytoval se jen na jednom místě u Brna,“ zabrousil Pavel Špinar do historie. Profesor Kluzák se zajel na Luční podívat a byl fascinován. V roce 1988 zde vznikla první československá mykologická rezervace. Pavel Špinar, někdejší ochránce přírody se zaměřením na houby, o ni pečuje již od začátku. Podle něj na hrázi stejnojmenného rybníka a v jejím okolí roste kolem pěti stovek druhů hub včetně vzácných a ohrožených druhů. Samozřejmě podle podmínek ne každý rok.
„Je to unikátní rezervace nejen v Evropě, ale také ve světě. Měli jsme tady na nedalekém statku několikadenní pracovní návštěvy mykologů z Německa, přijeli francouzští boletologové, také mykologové z amerického Texasu, kteří si vzali vzorky a porovnávali s jejich houbami. Zjistili například, že hřib medotrpký je u nich úplně stejný,“ říká Špinar. Ale nejen to. O zahraniční popularizaci Luční v odborném tisku a přednáškami se stará Miroslav Beran, současný mykolog Jihočeského muzea. Přednášel také třeba v německém Regensburgu, ve Španělsku a jiných zemích, takže Luční je ve světě skutečně pojem.
„Pro světovou mykologii jsme na Luční také objevili nový druh hřibu, nazván je hřib Kluzákův. Nachází se u nás jen výjimečně, ale nedávno jsem dostal zprávu, že byl nalezen i v Holandsku, “ pochlubil se Špinar. Při své skromnosti ale nedodal, že i on má z Luční svůj hřib. Je to sice jen varieta hřibu Le Galové, ale nese pro mykologický svět jméno Boletus Spinarii.
Kromě vlastního hřibu má tedy mykolog teď i první knihu. Pravda je, že už v devadesátých letech měl připravenou prvotinu, která měla být cele věnována rezervaci Luční. Ovšem tehdy na ni nezískal grant, takže dosud leží v šuplíku. „Vydat by již znovu nešla, jen za cenu zásadního přepracování. Od té doby se hodně změnilo, a nejen na Luční,“ přiznává táborský mykolog.
Kniha vzácné houby Táborska vyšla v nákladu 1000 kusů. K dostání je v táborském infocentru, lze ji písemně také objednat u nakladatelství OSSIS. A nějaké překvapení zřejmě chystá také táborská literární kavárna Jednota, která část nákladu odebrala.