Jak to vypadá s kapacitami domovů pro seniory a domovů se zvláštním režimem pro klienty s Alzheimerovou chorobou anebo demencí, o tom je rozhovor s náměstkyní hejtmana pro sociální oblast, vědu a výzkum a IT Lucií Kozlovou (ODS). Docentka Jihočeské univerzity, která stále učí na tamní Zdravotně sociální fakultě, je i jednou ze zakládajících členek budějovické organizace Bílého kruhu bezpečí, pomáhající obětem kriminálních činů. Stále chodí sloužit na krizovou linku a od roku 2018 budějovickou pobočku této organizace vede. V její gesci jsou také národností menšiny, takže řeči přišla i na aktuální příliv uprchlíků z Afganistánu do naší republiky.

Které okresy kraje jsou na tom s kapacitou seniorských pobytových zařízení nejhůře?

Když jsem loni v listopadu nastoupila do funkce, tak mě samozřejmě zajímalo, jak je to s počty lůžek v domovech pro seniory, ale i domovech se zvláštním režimem pro klienty s Alzheimerovou chorobou nebo demencí. Zjistila jsem, že nejhůř je na tom oblast Jindřichohradecka a Táborska. Rozdíly mezi jednotlivými okresy v počtech lůžek na počet obyvatel představovaly i 20 až 30 procent. To je hodně. Proto jsem se na tyto dva okresy soustředila a hledala jsem způsob, jak zde počet lůžek zasaturovat. V Jindřichově Hradci už se podařil konkrétní krok. Právě se soutěží dodavatel stavby Bobelovka v Jindřichově Hradci – Otíně. Jde o novostavbu seniorského domova pro 94 klientů se 34 jednolůžkovými a 30 dvoulůžkovými pokoji. Stavět by se mělo začít v dubnu 2022, dokončení stavby je plánováno na únor roku 2024. Po dokončení by nový objekt provozovala naše stávající organizace v Otíně a zvýšení kapacity by umožňovalo i rozvoj domova se zvláštním režimem. Další kapacita by měla přibýt v Třeboni. Se starostou Janem Váňou jsme domluveni, že by město poskytlo pozemky, na které by se mohl domov důchodců rozrůst. Tady budu do rozpočtu kraje na příští rok navrhovat zhotovení projektu.

Jaké řešení máte pro Táborsko?

Jednala jsem s vedením města Tábora, zda bychom našli řešení v patové situaci, v níž se ocitl záměr přistavět domov důchodců v Chýnově. Památkáři tam nesouhlasí s přístavbou objektu, kde domov sídlí. Jednala jsem i s vedením Památkového ústavu v Českých Budějovicích, ale skutečně jde o tak cennou památku, že nám stavbu pod chýnovským zámkem nepovolí. Hledáme proto možnost, jak sto lůžek zřídit jinde. Rada města Tábora schválila záměr postavit domov pro seniory v nové čtvrti Dvorce v bývalých kasárnách.

Půjde tedy o krajské zařízení?

Musíme se s městem Tábor domluvit na financování stavby i provozování. Já se snažím směřovat rozvoj sítě domovů tam, kde máme svoji organizaci, která pak rozšířenou kapacitu převezme do správy. V Táboře ale žádnou svou organizaci nemáme, kraj provozuje domovy důchodců v Chýnově a Bechyni. Není mým úmyslem zakládat v Táboře novou příspěvkovou organizaci kraje. Do finančního plánu jsem zatím dala zpracování projektu na domov pro seniory v Táboře, ale předesílám, že napřed musí být s městem dohoda, jak to bude dál. Buď domov postaví město nebo ho postavíme společně, nebo se najde soukromý investor formou PPP projektu. Vím, že to v jižních Čechách zatím není příliš obvyklé, ale na Vysočině s tím mají dobré zkušenosti. Proto to vidím jako jednu z možností třeba i pro výstavbu seniorského domova v Týně nad Vltavou, kde vůbec žádný domov pro seniory nemají.

Ze slov táborské místostarostky Olgy Bastlové před zahájením stavby nynějšího Centra pro seniory u nemocnice ale zaznívaly spíš obavy z privátních investorů. Podle ní jsou jejich služby neúnosně drahé…

To mě mrzí, že je to tak zakořeněné. Nemůžu ale přece preferovat příspěvkové organizace měst nebo kraje a nedat šanci privátním poskytovatelům, pokud jsou schopni splnit stejné podmínky. Já myslím, že to je o kvalitě smluv. Na Vysočině mají smlouvy s investory z privátního sektoru velmi pečlivě propracované, stojí v nich, že provozovatel soukromého seniorského zařízení nepůjde v úhradách nad rámec úhrad v zařízeních kraje nebo obcí, a že nebude účtovat nadstandardní služby, které by si klient nepřál. Když je smlouva pečlivě udělaná, mohou města získat kvalitní službu. Nepotřebujeme tady zařízení pro rakouské nebo německé klienty, ty ať si postaví u nich, potřebujeme zařízení pro Jihočechy za dobrých podmínek. Tábor si tedy musí ujasnit, kdo by měl být provozovatel a kdo bude stavět, a také jestli nevyužijeme soukromého investora. Myslím, že na příkladu třeba domova SeneCura v Písku je zřejmé, že soukromí provozovatelé sociálních služeb to mohou dělat dobře. Politické reprezentace se jen musí smířit s tím, že tady nevybírají a nedosazují ředitele.

Měnili se po vašem nástupu ředitelé v krajských sociálních zařízeních?

Vedoucí domova pro seniory jsme odvolali v Třeboni, nebudu zastírat, že mám jinou představu o kvalitě služeb. Funkce se vzdala taky ředitelka domova v Libníči. Odešla nám ředitelka domova v Bechyni Alena Sakařová, ta ale byla výborná a šla do důchodu. Obměna tedy nastane i přirozenými odchody do důchodu. Příspěvkové organizace Jihočeského kraje musí být výkladní skříní sociální péče a standardy kvality by u nás měly být nadstandardem.

Která zařízení tato měřítka splňují?

Domov seniorů Mistra Křišťana v Prachaticích, Domov pro seniory v Horní Plané, v Kaplici, v Bechyni. Těmi se můžeme chlubit.

Kdo nyní řídí po Aleně Sakařové domov v Bechyni?

Novou ředitelkou byla jmenována Martina Smětáková, která pracovala jako vedoucí Azylového domu pro ženy a matky s dětmi v Táboře. Líbí se mi její přístup. Když nastoupila, pracovala celý den s uklízečkami, aby poznala jejich práci. Pak další den v kuchyni s kuchařkami vařila.

Jaká je situace v Českých Budějovicích?

Tam je pro nás prioritou vznik neurogenerativního centra pro klienty s Alzheimerovou nebo Parkinsonovou nemocí, těžkými stavy roztroušené sklerózy a podobně. Měli jsme jednání s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o pozemku mezi seniorským domovem U Hvízdala a Arpidou. Stát by byl ochoten nám ho i převést, jenže jsme narazili na problém, že bezplatné převedení pozemku už je veřejná podpora a my bychom se pak nevešli do limitů de minimis a už bychom nemohli žádat o další dotace na výstavbu. A to je u stavby, kde se předpokládají náklady kolem 300 až 350 milionů korun, velký problém. Celé se to tím stává nevýhodné. Proto jsme se byli podívat s ředitelem budějovické nemocnice Michalem Šnorkem na dolní areál nemocnice, jestli by se prostor pro neurogenerativní centrum nenašel tady. Má to svá pozitiva – areál je v centru města, přitom jde o klidovou zónu, současně je blízko nemocnice. Máme představu o zařízení s kapacitou do sto lůžek, z toho pěti hospicových. Přála bych si, aby se toto centrum začalo stavět do konce volebního období.

Kromě Jindřichohradecka a Táborska jinde kapacity nechybí?

Chybí především domovy se zvláštním režimem. Snažíme se pomáhat, ale je důležité, aby obce samy byly aktivní. V Písku chystá domov pro seniory město v Sovově ulici, privátní zařízení SeneCura bude přistavovat domov se zvláštním režimem, v každém okrese se počítá s navýšením pobytových služeb. Velmi dobrým příkladem je Milevsko, kde cítili potřebu zvýšit kapacitu domova pro seniory, tak začali a kraj jim z krajského investičního fondu pomohl 20 miliony. Kde se nedokáží rozhodnout nebo shodnout, co by vlastně chtěli, tam jim nemůžeme pomoct.

Ve vedení kraje jste schválili možnost bezúročných půjček neziskovým organizacím na překlenutí obvyklého nedostatku prostředků z počátku roku, než jim přijdou státní dotace. Není jiná možnost?

Je. Mohou si půjčit v bance, ale to se jim pak prodraží o úroky a na jejich úhradu už musejí shánět dary. Někde dokonce ředitelé na ty dva tři měsíce půjčují organizaci na mzdy zaměstnanců své vlastní peníze. Třeba Petr Hladík ze Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc ve Strakonicích. Nebo ředitelka Hana Francová v budějovickém Centru pomoci pro rodiny s dětmi Temperi. Já si myslím, že tyto organizace mají vykonávat svoji službu a ne nedůstojně někde shánět peníze. Proto kraj poskytne půjčky, vyčlenili jsme na to 50 milionů korun, a jsou to půjčky stoprocentně návratné na vykrytí mezd, nájmů, energií a dalších fixních nákladů v době, než jim přijdou státní dotace od ministerstva práce a sociálních věcí. Tím krizovým obdobím bývá leden a únor. Kdo si požádá, dostane od nás na všechny tyto potřeby. A pak nám peníze zase vrátí.

Považujete všechny neziskové organizace za užitečné?

Já osobně jsem přesvědčená, že máme přetlak sociálních služeb v odborném sociálním poradenství. Nejsem si jistá, že musí být v jednom městě tatáž poradenská služba třikrát. Takže když teď skončilo při Jihočeské rozvojové poradenství pro dluhovou problematiku, nebudeme hledat náhradu, protože to v Českých Budějovicích velmi dobře dělá organizace Theia.

Aby pak měli vaši studenti ze zdravotně sociální fakulty kde pracovat…

Určitě budou mít kde pracovat. V oblasti faktické práce s klientem je míst dost. A skutečně mě mrzí, když se zeptám studentů na představy o jejich uplatnění, že mi třetina říká, jak má v plánu hledat místo na úřadech. Přitom v pobytových zařízeních je lidí nedostatek. Chceme na fakultě vychovávat lidi pro práci s klienty a ne aby si šli sednout na úřad, natáhli si klotové rukávy a hodnotili klienta, kterého ani neviděli.

Jste pro povinné očkování proti covidu u zaměstnanců v sociálních službách?

Určitě jsem příznivcem naočkování zaměstnanců v pobytových zařízeních, kde jsou klienti seniorského věku. Byla bych ráda, kdyby byli zaměstnanci naočkováni, ale nejsem pro, aby to bylo povinné. Nenaočkovaný zaměstnanec ale musí počítat s tím, že bude striktně dodržovat epidemická pravidla – roušky a testování. Zkušenosti s očkováním jsou velice pozitivní, seniorské klienty to skutečně ochránilo. Momentálně nemáme v pobytových sociálních zařízeních kraje jediný případ covidu.

Ve vaší gesci je také oblast národnostních menšin. Zabýváte se ve vedení kraje integrací Afgánců, kteří byli převezeni do České republiky?

Připravujeme se a musím říct, že jednoho afgánského uprchlíka už na území Jihočeského kraje máme. Je to afgánský lékař s manželkou, čekají druhé dítě. Rodinu k nám do republiky přivezli v rámci záchranné mise. Našli jsme jim bydlení do doby, než se postaví na vlastní nohy, Krajská hygienická stanice uvažuje, že by lékaře zaměstnala. Vždycky budeme u těchto lidí usilovat o to, aby tu byla vidina pracovního uplatnění a aby se mohli co nejdříve postarat sami o sebe.