Ředitelka Rédlová šla tedy na zastupitelstvo, které se odehrálo vloni na podzim, s návrhem, aby se město stalo zřizovatelem školy. Neprošlo to. Za zlepšení podmínek bojovala dál. Upozornila své nadřízené na objekt kousek od centra, ve kterém působí ZŠ speciální, a prostorově nebyl využit. Navíc je majetkem kraje. A letos v srpnu nastala akce kulový blesk.

Od začátku školního roku je tedy vodňanský ZUŠ přestěhovaná. Romanu Rédlovou jsme navštívili před několika dny, aby nás školou provedla. Místnosti voní novotou, každý učitel má svou třídu, tím pádem své zázemí a soukromí. „Hlavně už nejsou pro všechny společné toalety, máme tu sborovny a sklad pro hudební nástroje. Už stačí jen dovybavit místnosti a rozvěsit obrázky po stěnách,“ plánuje ředitelka.

Tohle všechno zvládla navzdory tomu, že nad ní visí Damoklův meč. Skončilo jí totiž šestileté období ve funkci a kraj vyhlásil konkurs na nového ředitele. Romana Rédlová se samozřejmě přihlásila, ale měla konkurenta. Výběrová komise nakonec konkurs zrušila, protože dopadl remízou.

Zmiňujeme tady radostnou zprávu o přestěhování školy do adekvátních prostor. Ovšem on celý problém trval mnohem déle a gradoval.
Asi bych měla nastínit, jak to všechno vzniklo. Podařilo se mi v roce 2012 sehnat díky městu lepší prostory pro náš taneční obor v budově, která se zrovna rekonstruovala. Měla jsem v ruce nájemní smlouvu a čekala na stanovisko stavebního úřadu. Jedná se o objekt bufetu na náměstí, kam se spolu s námi nastěhovaly i další subjekty. Postupně se opravoval čtyři roky. Našim tanečníkům se na tomto detašovaném pracovišti dobře žilo.

Tak v čem byl tedy zakopaný pes?
Pouze v tom stanovisku o kolaudaci. V rejstříku škol musí být detašované pracoviště zaregistrované. Na podzim v roce 2016 k nám do školy přišla kontrola z inspekce. A zjistila, co zjistit musela, že to stanovisko nemám a že zápis chybí. Inspektoři byli tak vstřícní, že se mi snažili pomoci. Zjednodušeně řečeno, škola byla na detašovaném pracovišti celé čtyři roky načerno a já ve své důvěřivosti mohla klidně skončit ve vězení, kdyby se něco stalo. Papíry jdou prostě za ředitelem. A už se to se mnou táhne, byť jsem za danou situaci vůbec nemohla.

A to myslíte jak?
V mezidobí jsem ještě musela na popud inspekce propustit dvě učitelky. Nadřízení dostali anonym na mou osobu podepsaný „za pedagogy“. Klidně vám ho nechám přečíst… Je mi naprosto jasné, co se odehrálo – úředníci protočili oči a lamentovali – zase ta Rédlová. V tomto náročném období mi začalo haprovat zdraví. Můj doktor na mě apeloval, ať jdu na nemocenskou, nebo to špatně skončí. A já jen oponovala – škola, škola, škola… Neumím to brát s nadhledem. Nakonec to stejně skončilo operací.

Počkejte, vy jste po operaci zařizovala stěhování školy?
Stěhování? Kdepak. Já jsem s límcem na krku pomáhala s organizací přestavby objektu.

Vy jste blázen…
No, vymyslela jsem si to, musela jsem to dotáhnout do konce. A byly to tedy nervy.

Proč?
Můj vedoucí pan Moravec byl nápadem stěhování do vlastních prostor kraje nadšen. Řekl mi, že zřizovatel může poskytnout cirka dva miliony korun, ale že si musí všechny další potřebné výdaje spojené s přestěhováním škola uhradit z vlastních zdrojů. Naštěstí mi velmi pomohl projektant pan Macháč tady z Vodňan, který vyhrál výběrové řízení. Teprve v červenci se vyhlašovalo výběrové řízení na dodavatele prací.

V červenci? To byl dost šibeniční termín, když jste chtěla od září učit v novém.
No, to byl. Aby toho nebylo málo, firmy se do výběrového řízení nehlásily, protože v létě mají nejvíc zakázek. Nakonec se ale povedlo a Martin Macháč se svojí stavební firmou řízení vyhrál a mohli jsme se pustit do práce. Na celkové stavební úpravy firma měla zhruba pět týdnů. Patří mu velké poděkování, společně jsme hledali kompromisy mezi stavebními materiály a různými stavebními postupy. Velmi mi tato situace připomínala můj oblíbený televizní pořad Jak se staví sen.

Pokud si dobře vybavuji, v té době vlastně proběhl i ten remízový konkurs na ředitele ZUŠ Vodňany.
V současné době mám prodloužené jmenování na funkci ředitelky.

Je pravda, že rodiče z Vodňan sepsali petici, že za vámi stojí, a osobně ji doručili hejtmance kraje.
Ano. Byla jsem jejich důvěrou v mou osobu až překvapena a velmi dojatá. Později jsem se dozvěděla, že na kraj psalo i vedení našeho města a někteří rodiče. Poté rada kraje rozhodla nejmenovat do funkce ředitele ani jednoho z uchazečů a vyhlásit nový konkurs. Nevím ale, jestli mi ta úžasná podpora vodňanské veřejnosti vlastně prospěla.

Budete se bít?
Budu. Jsem na sebe pyšná, že jsem stěhování školy dotáhla do konce, a to v období, kdy nevím, jak to všechno dopadne. Za tuhle školu dýchám. Mám z toho prostě dobrý pocit, protože i když budu odejita, tohle tady po mě zůstane a nikdo mi to neodpáře. Splnil se mi sen. A pevně věřím, že nové prostory a zázemí přinesou v budoucnu jen samá pozitiva. Je zde ještě hodně práce a proto bych si moc přála, abych u toho rozvoje mohla být a těšila se z každého spokojeného dětského úsměvu.

A co když to nedopadne?
Zatím je předčasné o tom debatovat.

A když to dopadne?
Tak už mám další plány. Bude možnost získat finance na zvelebování a rozšiřování škol, takže už mám vizi, jak naši zušku rozšířit o půdní prostory. V roce 2020 se tato budova dočká zateplení celého objektu a nové fasády včetně výměny oken a vzduchotechniky v prostorách školy. Pokud to klapne, chci do Vodňan a do Bavorova, kde ZUŠ také spravujeme, vrátit po letech literárně dramatický obor, který tu měl obrovskou základnu a kvalitu. Koncertní sál a další učebny pro různá hudební či pěvecká tělesa jsou už takovou třešničkou na dortu. A vlastně bych pak chtěla ještě upravit dvůr u naší školy, úplně vidím, jak se tam konají letní koncerty. Založila jsem v rámci ZUŠ živnost – doplňkovou činnost, abychom mohli výrobky našich dětí prodávat, dělat různé kursy a workshopy.

Mimochodem, když jste zmínila sbory – váš sbor Regina se z mezinárodní soutěžní přehlídky v chorvatské Poreči vrátil v září s vavříny.
Přivezli jsme dvě stříbrné medaile v konkurenci 16 sborů z 12 zemí. Regina letos slaví desáté narozeniny. V sobotu 20. října se uskutečnil velký narozeninový koncert v rámci našeho Pěveckého festivalu. Zpěváci z naší ZUŠ vyhrávají mezinárodní i republikové soutěže průběžně a velmi úspěšný je náš taneční obor. Ale hudba není jen o diplomech, musí přinášet radost a o to se snažím už téměř třicet let.