Hned po návratu z Dánska se Sára Kovářová podělila se čtenáři Píseckých postřehů o zážitky nejen z Eura, ale i z minulé sezony, v které si vyzkoušela své první zahraniční angažmá.

Můžete krátce představit turecký klub, v kterém jste odehrála minulou sezonu?
Hraji v tureckém Kastamonu Belediyesi GSK, který se nachází přibližně 200 km severně od Ankary. Klub hraje tureckou superligu. Minulou sezonu hrály kvalifikaci Ligy mistryň. Nyní jsme postoupily v Evropské lize do skupinové fáze. Myslím, že klub má velké ambice do budoucna a příští rok se bude znovu snažit o to zahrát si Ligu mistryň.

Jakým způsobem se v Turecku nejvyšší soutěž hraje a jakou má v porovnání s česko-slovenskou interligou úroveň? Jak se vám osobně a celému klubu v minulé sezoně vedlo?
Hraje se velmi podobným způsobem jako u nás česko-slovenská liga, akorát je rozdíl, že týmy jsou od sebe na větší vzdálenost, proto někdy musíme na zápasy letět. V turecké superlize je celkem dvanáct týmů. Momentálně jsme na druhém místě, bohužel máme na kontě již jednu prohru s Ankarou. Byl to zkrat, který už si nemůžeme dovolit a musíme se poučit z chyb, které jsme v tomto zápase udělaly. Místní ligu bych přirovnala k té naší česko-slovenské. Jsou zde horší týmy, na které se tolik nepřipravujeme, ale pak tu jsou kvalitnější týmy, například jako Ankara, Izmir, Bodrum…, na které už se pomocí videí připravujeme delší čas. Řekla bych, že liga je tvrdší a agresivnější než česká a odehrává se ve velkém tempu.

Do Turecka přeci jenom moc Češek nechodí. V paměti je jenom Marta Eresken Krouská, která také několik sezon oblékala písecký dres. Jak jste se do Turecka dostala, měla jste i jiné nabídky?
O tureckém Kastamonu jsem se dozvěděla díky mému manažerovi, když už jsem byla hráčkou Hodonína. Agent mě obeznámil se situací, že do klubu přichází známá trenérka Helle Thomsen a další dobré hráčky z ciziny. Řešila jsem také maďarské kluby, ale nakonec jsem se rozhodla pro tuto exotickou výzvu. A tímto bych chtěla poděkovat Hodonínu, že mi přestup umožnil.

Je turecká liga pro vás to nejlepší, kde byste chtěla strávit i další sezony, nebo máte v hlavě i jiné házenkářské země?
Samozřejmě turecká liga není na světové úrovni, proto bych si určitě ráda v budoucnu zahrála například maďarskou nebo německou ligu. Momentálně budeme pokračovat v Evropském poháru, takže budeme mít velký zápřah a tureckou ligu budeme muset odehrávat v týdnu.

Jsou kromě vás v týmu i jiné cizinky? Jak se mezi sebou dorozumíváte?
Máme v týmu také čtyři Rusky a dvě Slovinky. Se všemi se dorozumívám anglicky. Výhodou je také to, že naše trenérka je Dánka, takže celou taktiku probíráme v angličtině.

Jaký je v Turecku civilní život kromě házené? O Turecku je známé, že se tam anglicky moc nemluví. Jak se domlouváte, když třeba jdete na nákupy?
Kastamonu je malé městečko, ve kterém nejsou zvyklí na turisty, proto lidé vůbec anglicky nemluví. Občas je to zábava, chodím do obchodu s překladačem a snažím se dorozumět rukama nohama. Jsem zde spokojená, mám svůj byt, který se nachází v centru města, takže to mám všude kousek. Turecká kuchyně je výborná, takže si ráda zajdu s holkama do restaurace. Obecně lidé v Kastamonu jsou moc milí a ochotní a mají rádi hudbu, takže se v šatně s holkama rozhodně nenudíme.

Před pár dny jste se vrátila z evropského šampionátu v Dánsku. Jak tam vypadala covidová opatření? Nebyla trochu otravná a unavující?
Bylo to náročné, ale dalo se to zvládnout. Co se týká opatření, musely jsme být každé dva dny otestované, každý den nám kontrolovali teplotu. A nikam ven z hotelu mezi ostatní se nechodilo. Každá jsme měla svou kartičku a nacházely jsme se v takzvané červené zóně. A v kontaktu jsme mohly být pouze s lidmi, kteří se nacházeli také v červené zóně, do které patřil například i náš osobní řidič nebo všechen personál v hotelu. Pokud by se stalo, že by byla nějaká hráčka pozitivní, musela by jít do jiného hotelu do karantény, pryč od svého týmu. Nejvíce líto mi bylo to, že jsme nemohly mít fanoušky a tím pádem zažít v zápasech krásnou atmosféru, která obvykle bývá. Ale můžeme být rádi, že se Euro vůbec uskutečnilo a měly jsme možnost si zahrát takhle kvalitní zápasy. Myslím, že se toho Dánsko zhostilo výborně.

Jak se hrálo před prázdným hledištěm?
Jak už jsem zmiňovala, bylo to těžké. Mrzelo mě to z toho důvodu, že taková atmosféra, kterou vždy díky fanouškům míváme, je skvělý zážitek a vždy nás ženou dopředu. Bohužel takhle to měly všechny týmy a musely jsme si atmosféru vytvořit samy a myslím, že nás hnalo dopředu také to, že jsme věděly, že na nás koukaly naše rodiny u televizních obrazovek.

Sehrály jste tři zápasy s těžkými soupeři. Můžete je krátce okomentovat?
Myslím, že se opravdu nemáme za co stydět a na Euru jsme odvedly dobré výkony. Vždycky je to velká zkušenost si zahrát takové zápasy s tak kvalitními hráčkami. Takže já jsem si užila každý zápas, akorát mě mrzí, že nám vždy k výhře chyběl kousek a že nakonec postup ze skupiny nevyšel.

Největší šanci na vítězství jste měli ve třetím duelu se Španělkami, kdy jste ještě dvacet minut před koncem vedly o šest gólů, ale zápas jste do vítězného konce nedotáhly. Co se stalo, kde byla chyba?
Myslím, že celý zápas se odehrál ve velmi dobrém tempu a nasazení. V druhém poločase na nás přišla krize, kdy Španělky dotáhly skóre, to podle mého názoru byl zlom zápasu, kdy jsme se najednou nemohly prosadit a na konci při nás ani trošku štěstí nestálo. Celý zápas jsme vedly a věděly jsme, že byl hratelný. O to víc nás mrzelo, že jsme nevyhrály a postup si bohužel nakonec vybojovaly Španělky.

Vy jste se v tomto zápase do hry nedostala. Nemrzelo vás to?
Samozřejmě mě to mrzelo, ráda bych přispěla týmu mým výkonem, ale zápas jsem na lavičce prožívala stejně, jako kdybych na hřišti byla. Měla jsem možnost si zahrát ve dvou předchozích zápasech a toho si cením.

Zúčastnila jste se druhého evropského šampionátu, ale ani na druhý pokus se nepovedlo postoupit ze základní skupiny. Do třetice všeho dobrého už to určitě vyjde…
Já doufám, že ano. Jako další akce bude následovat kvalifikace na mistrovství světa v roce 2021.

Když se ohlédnete za rokem 2020, který za pár dnů skončí, jaký pro vás byl nejen po sportovní, ale i osobní stránce?
Celkově byl tento rok pro mě velmi náročný, také z toho důvodu, protože jsem byla sezonu bez házené. Ale celkově bych ho zhodnotila určitě pozitivně, protože vždy vše beru tak, že všechno špatné je pro něco dobré. Měla jsem možnost strávit velký čas s mojí rodinou, protože čas je pro nás sportovce vzácný.

Prozradíte nějaké přání nebo předsevzetí do roku 2021?
Žádné předsevzetí si tento rok dávat nebudu, ale jediné co si přeji, aby byla celá rodina zdravá a abych byla šťastná jak v osobním, tak i házenkářském životě.

Máte nějaký vzkaz pro příznivce písecké házené, kteří na vás nezapomněli a v další kariéře vám drží palce?
Určitě si moc vážím každé podpory a ještě o to víc, když pochází přímo z mého mateřského klubu. Takže doufám, že je nezklamu mými výkony a také, že budou stále podporovat píseckou házenou, protože já Písek stále sleduji a držím mu palce.