O současném stavu, který svědčí o neschopnosti nebo nevůli úřadů zjednat nápravu svévole, je velmi přesně informován Ivan Pfeifer z Jetětic. Vedle obory bydlí a jak říká, nadále do ní na houby chodí. Ne každý z lidí, pro které Městský úřad v Milevsku zakotvil do rozhodnutí o oboře majiteli povinnost instalovat přes ploty schůdky, takzvané přelízky, ovšem dokáže skákat přes ploty jako jelen, zejména když správci schwarzenberské obory ploty nedávno ještě zvýšili. Přelízky byly jednoho dne arogantně odstraněny, značení turistických tras uvnitř obory zdecimováno a od té doby si jen úřady přehazují kauzu jako horký brambor. Ivan Pfeifer ji dnes shrnuje.

Můžete připomenout, jak celý spor o znepřístupněnou oboru začal?

Na podzim 2016 požádala Lesní správa Orlík nad Vltavou Městský úřad v Milevsku o dočasné omezení vstupů veřejnosti, které mělo trvat deset měsíců v každém roce. Tedy prakticky neomezeně. Argumentovala tím, že lidé – zejména houbaři, se pohybují v lese mimo vyznačené trasy a ruší zvěř. Lesní zákon ale umožňuje pohybovat se v lese volně, lidé tím nic neporušují. Jelikož lesáci sami v lese používají těžkou techniku, je turista pro klid zvěře to nejmenší zlo. Byla to samozřejmě jen záminka, jak změnit původní rozhodnutí o oboře, které zakotvovalo přístup na těchto tisíc hektarů oploceného lesa.

Jak městský úřad rozhodl?

My jsme se začali bránit, a tak než stačil úřad rozhodnout, správci Schwarzenberské obory v červenci 2017 odstranili z plotů kolem obory všechny přelízky a dali na vrata lživou ceduli, že se obora uzavírá z nařízení veterinární správy kvůli nebezpečí afrického moru prasat. Státní veterinární správa ale žádné takové rozhodnutí pro tuto oboru nevydala, tady se africký mor prasat nevyskytoval. A to nemluvím o tom, že je to daňčí obora. Ředitel schwarzenberské společnosti Ivan Bambuškar pak na podzim 2017 vzal zpět žádost o dočasné omezení vstupu do obory a zároveň podal žádost o vydání veřejné vyhlášky, opatření obecné povahy s cílem zakázat vstup do obory celoročně a navždy. Proti tomu se začali bránit starostové okolních obcí. Městský úřad v Milevsku řízení přerušil z důvodu vyřešení předběžné otázky – napřed chtěli vyřešit sejmuté přelízky a pak pokračovat. Dokonce tehdy nařídili vrátit přelízky do konce roku 2017 zpět. Přelízky ale správci obory nikdy zpět nedali a toto řízení je přerušené, asi na věčné časy.

Předpokládám, že odpor proti tomuto svévolnému kroku neustal, jinak bychom tu dnes spolu neseděli…

Ano. Obce Jetětice, Stehlovice a Branice si najaly právní zastoupení a neustále jsme posílali na úřad stížnosti, že vzniklý stav je v rozporu s územním rozhodnutím, aby tu provedli kontrolu. Kontrola z odboru životního prostředí i stavebního úřadu tu několikrát byla. Ve skutečnosti je navíc obora na několika místech postavena o několik hektarů jinde. Fyzicky jsme při těch kontrolách byli v místech, kde ploty stojí jinde. Dodnes se s tím nic neudělalo. Například je součástí obory tříhektarové pole u květovského kravína a to není pro změnu oploceno, ačkoliv podle mapy, která je součástí územního rozhodnutí, je součástí obory. Proto náš právník doktor Kyzour podle zákona o myslivosti požádal o zrušení celé obory, neboť jestliže není obora řádně oplocená, má být zrušena. To už na odboru životního prostředí nebyl referent Kakos, ale paní Šídová, která odepsala, že tento kus není připlocen a není tedy volně průchodný pro zvěř, a že bude uloženo opatření, aby majitel obory tuto část připlotil. Tento dopis je z 28. listopadu 2018, mezitím už na úřadu není paní Šídová, ale neděje se nic, ačkoliv si městský úřad podle jejího vyjádření je tedy vědom, že pozemek u kravína patří k oboře a tvrdí, že zjedná nápravu. Uběhly dva roky od kontrolní prohlídky plotů na místě, téměř rok od tohoto přípisu a neděje se nic. Trvá absurdní stav, kdy podle majitelem vydaného „zákazu vstupu do obory“ by vlastně lidi nesměli ani na tohle pole.

Čím si vysvětlujete, že se nic neděje?

Už nevím. Jestliže se úředníci vyměňují a neděje se pořád nic, tak jsou zřejmě majitelé obory nadlidi a někdo ve prospěch jejich zájmů tlačí shora.

Jaká je tedy situace dva roky po odstranění přelízek?

Jednotlivé odbory městského úřadu a krajský úřad spolu hrají pingpong. Všichni vědí, co se má udělat, ale každý nám vždy poradí, aby konal ten druhý. A obora zůstává od léta 2017 dál nezákonně znepřístupněná. Kromě nás ještě postupuje po své linii Klub českých turistů, kterému byly zničeny turistické trasy.

Vy ale do obory stejně chodíte…

Nejen já. Potkávám tam houbaře. Lidi si přehodí kolo přes plot, přelezou vrata, to ale není výkon pro každého. Zároveň nemůže návštěvníky lesa nikdo z obory vyhánět a to schwarzenberští hajní dobře vědí. Pořád platí, že přelízky se schůdky jsou v grafické příloze územního rozhodnutí a v podmínkách povolení obory, ačkoliv ředitel krajského úřadu Kučera napsal obcím, že dochází k neoprávněným vstupům do obory. Já jsem ho požádal, aby vysvětllil, z čeho usuzuje o neoprávněnosti vstupu a on mi odepsal, že to bylo špatně pochopeno, že vstup do obory je oprávněný. A zas nám radí, jak postupovat a přehazuje problém na jiné. Je neuvěřitelné, že naše úřady nejsou schopné zjednat pořádek a vymoci plnění svého vlastního rozhodnutí.

Troufnete si odhadnout, jak bude celá věc pokračovat? Jestli se dočkáte desetiletky jako obce na Hrazansku, které se domáhají zpřístupnění uzavřené cesty přes tamní oboru u Klisince tahanicemi už přes deset let?

Netroufám si to odhadnout, ale určitě to nevzdáme. Ředitel Bambuškar klidně lže do médií o nařízení veterinární správy uzavřít oboru, taky tvrdil, že veřejnost mu tam kradla daňčí shozy. To by bylo pytláctví, ale podle vyjádření Policie ČR nikdy žádná taková krádež nebyla oznámena. Takže buď Bambuškar opět lže, nebo špatně spravuje svěřený majetek, pokud si je vědom, že někdo majitele obory okrádá a on v tom nic nedělá. O aroganci svědčí i to, že při zřizování obory tu v roce 2014 vykáceli bez povolení pruh, za to dostali od inspekce životního prostředí pokutu 300 tisíc, která byla po odvolání snížena na 200 tisíc. Ministerstvo tuto pokutu potvrdilo a Česká inspekce životního protředí dokonce tvrdí, že toto velké kácení bylo spouštěčem přemnožení kůrovce v této oblasti.

Vyjádření Karla Markvarta z Klubu českých turistů:

Za Klub českých turistů jsem jednal na krajském úřadu. Ujistili mne, že se úřad situací zabýval a podle jejich vyjádření situaci nelze řešit přes stavební zákon. Deset podmínek, uvedených v územním rozhodnutí včetně vytvoření přelízek a jejich údržby, není prý z hlediska zákona pro majitele obory závazných, byť podobné podmínky se vyskytují i v jiných územních rozhodnutích a plněny jsou. Přímo bylo řečeno, že slušní žadatelé tyto podmínky v územním rozhodnutí dodržují, ti ostatní nikoli. Všichni přítomní na schůzce vyjádřili svoji podporu našemu snažení vrátit přelízky a značené trasy na původní místa, ale v rámci svých pravomocí nám s tím nemohou nijak pomoci. Soudní spor nám naši právníci nedoporučují s tím, že by se jednalo o jakousi žalobu ve veřejném zájmu, kterou český civilní proces neumožňuje. Proto chceme jít cestou, kterou nám právníci navrhli a kterou odsouhlasila i Rada značení KČT a tedy: Podat podnět k prošetření na Českou inspekci životního prostředí, která vykonává dozor v případě veřejného užívání vůči vlastníkovi lesa. Po jejím rozhodnutí pak jednat přímo s Janem Schwarzenbergem, sdělit mu rozhodnutí KČT nesmířit se se stávajícím stavem a použít všechny prostředky k navrácení značených tras a turistů na původní trasy v oboře Květov. Chceme Janu Schwarzenbergovi důrazně vysvětlit, že jeho předky zdejší lidé včetně turistů uznávali i proto, že jim umožňovali přístup do svých lesů, a zda mu opravdu zbytečné znepřístupnění obory stojí za to, aby se veřejné mínění obrátilo proti němu i jeho strýci Karlu Schwarzenbergovi. Všechny tyto problémy jsou podle našeho názoru způsobeny jediným člověkem, ředitelem společnosti Orlík nad Vltavou Ivanem Bambuškarem a celá věc by se snadno vyřešila jeho odvoláním a nahrazením člověkem rozumnějším, který bude ctít dohodnutá pravidla i odkaz předků Karla a Jana Schwarzenbergových. Bude to ještě dlouhá cesta, ale vzdát to nechceme.