Co najdou čtenáři ve vaší nové detektivce?

Jsou to opět příběhy písecké kriminálky, protagonistů Macha, Čtverákové, Studničky nebo kapitána Karase. Tato knížka má svůj příběh – oslovilo nakladatelství Moba, které chtělo na tento rok další knížku. Sáhl jsem do šuplíku a našel jsem v něm novelku Kytice růží nebožtíkům nevoní. Trochu jsem ji upravil a přidal další povídky, které vycházejí například v krimi časopisech, pro které píšu.

Máte v šuplíku schovaných ještě hodně námětů a starých případů?

Teď můžu prozradit ještě jeden námět, ale není z oboru krmi. Jde o pokračování knížek Člověčiny a Jak jsem potkal lidi. Říkám tomu Člověčiny 3. Knížka má název Pouze pod peřinou, což zní trochu lechtivě. A zase jde o příběhy lidí z Písecka, hlavně teda kolem galerky.

Když píšete příběh písecké kriminálky, máte nejradši nějaké konkrétní období, do kterého se rád vracíte?

Sahám hodně do minulosti, kdy jsem sám sloužil. A otravuju bývalé kolegy, protože si některé případy už moc dobře nepamatuju. Většinou jde o příběhy z 90. let. Letos jsem 16 let v důchodu, ale pořád kopu za policii a kriminálku. Nemají lehkou práci, obzvlášť v současné době. Já bych teď v žádném případě sloužit nechtěl.

A co vám kolegové řeknou, když jim voláte a vyptáváte se na starší případy? Zavzpomínáte si na staré dobré časy?

No, někdy jo, ale oni už jsou na tom s pamětí někdy stejně jako já, protože jsou taky v důchodu.

Kolik knih na letošní rok plánujete?

Žena už mi nadává, že pořád jen píšu a že bych měl víc chodit ven. Letos vyjdou čtyři knihy, všechny v nakladatelství Moba v Brně. V únoru vyšla reedice knížky Četnická pátračka versus galerka, teď vyšla kniha Kytice růží nebožtíkům nevoní, na květen se připravují další četníci – knížka se bude jmenovat Vrah, který se bál sám sebe. A další knížka, která by letos měla vyjít, má název Slzy galerky. Prostě pořád píšu. Je přede mnou i další velký úkol. Vloni vyšla knížka Hříbata jsou malí koně, u které mě čeká pokračování. Ozval jsem nakladatel, který o to má zájem. A i ohlas čtenářů si o to říká.

Vy jste známý svým pátráním v archivech, kde hledáte reálné základy povídek. Máte radši, když se můžete držet skutečných událostí, nebo rád fantazírujete?

Abych se přiznal, tak u řady případů četníků najdu jen začátek. Ale při hledání v archivu už bohužel nezjistím, jak to vlastně všechno dopadlo. Takže dokončení je na mě, musím ss tím někdy četníkům pomoci.

Když jste zmiňoval reedici knížky Četnická pátračka versus galerka, tak to znamená, že ji vydavatel znovu pouští do prodeje kvůli velkému zájmu?

Ano a mám z toho radost. Nečekal jsem to. Snad se to tedy prodává dobře.

Jak často se k reedicím přistupuje?

Vydavatelé po mně chtěli, abych jim poslal knížky, která mi tady vydával pan Měšťan. Tuším, že jich bylo 12, možná i víc. Z nich si vybrali sami. Fakt je ten, že o četnické povídky mají lidé pořád zájem. Co si budeme povídat, hodně tomu pomohl úspěch seriálu Četnické humoresky.

Když už jste na ten seriál narazil, sledujete teď novou sérii Zločiny Velké Prahy, která běží na České televizi? Spousta lidí to právě srovnává s Četnickými humoreskami nebo seriálem Hříšní lidé Města pražského a hádají se, jestli je nový počin dobrý. Co vy na to?

Mě to zklamalo. Viděl jsem první díl a asi jsem ho ani nedokoukal. Máte pravdu v tom, že to lidé srovnávají s Hříšnými lidmi Města pražského, ale to je úplně o něčem jiném. Mně to prostě nesedlo.

Ale dá se to vůbec porovnávat? Nejsou prostě Četnické humoresky a Hříšní lidé Města pražského takový fenomén, že ve se srovnání s tím bude pokulhávat úplně všechno?

K tomu mám jen jednu odpověď, a tím nechci autory Zločinů Velké Prahy nijak urazit. Co si budeme nalhávat, pan Marek, autor povídek, které byly předlohou pro Hříšné lidi Města pražského, to byl pan spisovatel. Tečka.

Takže vás nová televizní série nezaujala…

Nejradši píšu 30. léta. Všechny četnické pátračky vznikly v roce 1928 všude tam, kde byl krajský soud, tedy i v Písku. Ta 20. léta mě moc nezaujala, i když je pravda, že Hříšní lidé Města pražského jsou hodně z 20. let. Ale srovnáváme nesrovnatelné.

Jaké jsou podle vás parametry dobré detektivky a kriminálky? Máte radši klasiku, nebo i nějaký experiment?

Asi vás zklamu, ale já detektivky vůbec nečtu. Dívám se v televizi na detektivky spíš ze starší doby. Na těch současných mi vadí přemíra násilí. I když současná galerka také hodně přitvrdila, to je pravda. Každopádně mi tam chybí humor. Z novějších jsem se díval Malého pitavala z velkého města a pak se mi hrozně líbily Případy 1. oddělení. To bylo ale dáno tím, že se na tvorbě seriálu podílel kriminalista pan Mareš. Já na každé detektivce hledám chyby. Se mnou se dívat na detektivku, to je utrpení. Žena mě vyhání, protože pořád hledám chyby.

Takže to máte jako takovou nemoc z povolání?

Ano, přesně tak.

Jak vlastně snášíte období lockdownu a omezením kvůli epidemii. Mrzí vás absence kontaktu se čtenáři, kteří se vždy na křty knížek těšili?

To mě mrzí moc. Vždy byl vidět ohlas čtenářů, vyptávali se, co píšu nového. Moc mi to chybí, ale co se dá dělat.

Máte od vydavatele informace, jestli se nějak pandemie podepsala na zájmu o knížky? Že třeba lidé víc čtou, když jsou zavření doma?

Občas se zeptám v knihkupectví Elim, jak se co prodává. V Písku je výhoda, že se prodává před výdejní okénko. Co si budeme nalhávat, pokud lidé neznají určitý titul a autora, těžko si budou vybírat. Myslím si, že čtenáři jdou víceméně po autorovi.fo