Se šípkovou, nebo se zelím na tanečním parketu. Milevsko má jasno
Zobrazit galerii
(288)
MILEVSKO – Tanec a výtvarné umění spolu jdou ruku v ruce. Hudba výtvarného plesu přilákala do Galerie M i náhodné kolemjdoucí, kteří se procházeli centrem města ve čtvrtek 27. listopadu večer. Historická budova se tak proměnila v taneční sál vyzdobený výtvarnými díly.
Hned v úvodu vysvětlila výtvarnice Barbara Novorodá, která žije a tvoří ve středočeských Křečovicích, co si lze představit pod titulem výtvarnický ples. Za prvé je prý ples špatně organizovaný, za druhé se koná ve všední den a do třetice má velmi malý rozpočet. Nepotvrdily se obavy, že by nikdo nepřišel. Všichni se dobře bavili a s chutí tančili, diskutovali o obrazech a připouštěli, že každý v abstrakcích vidí něco jiného. Taneční večer proložily dvě performance a nechyběla ani tombola. To vše s nadsázkou a humorem.
Barbara Novorodá představila jednotlivé oddíly výstavy Rozkvět kultury v Čechách. Dominantní část sbírky se věnuje otázce, jaká je nejkrásnější květina. Připomněla film Slavnosti sněženek, kde byla vítězkou brambora.
V interaktivní části měli hosté možnost hlasovat po celou dobu výstavy pomocí barevných špendlíků o otázce se šípkovou, nebo se zelím, a soutěžit v tombole o vstupenky do největší galerie moderního umění v České republice DOX, živé prase, pytel suchého dřeva, zavařeniny vlastní výroby, šípky, zelí i nepovedený obraz neznámého autora a spoustu dalších cen.
Poslední část výstavy považuje autorka za třešničku na dortu. Je to výstava nepovedených obrazů profesionálních umělců za diskontní ceny, které byly ke koupi.
Rituály primitivních malířů
Po prvním tanečním bloku představila výtvarnice rituály primitivních malířů, tedy těch, kteří pracovali do roku 1989 bez internetu a jeho vymožeností. Ukázala artefakty a liturgické předměty, o kterých se neví přesně, k čemu sloužily. Hosté večera mohli tipovat. Někdo uvažoval, že by to mohla být lyže nebo plaňka z plotu, ale byla to středová lišta obrazu, která drží obraz pohromadě a odkazuje i do středu člověka, což si myslí kunsthistorici a Bára.
Jednotlivé mezitaneční vstupy měly i vzdělávací podtext. Diváci se dozvěděli, že primární barvy jsou červená, žlutá modrá, sekundární pak je oranžová, fialová a zelená. Pomocí básně zapojila publikum do představení, kdy rituálně pozdvihla jednu z tanečnic na výtvarnici.
Se šípkovou, nebo se zelím?
Vrcholem večera bylo rozlousknutí kultovní otázky. Protože onemocněli původní protagonisté, hosté si mohli vyzkoušet v dalším vstupu na vlastní kůži, jaké je to dělat performance, neboli vystoupení před publikem – a co lze nazkoušet pár minut před vystoupením.
Výtvarnice Bára je velice kreativní a do projektu zapojila i hosty z publika, kteří ochotně nastudovali během pár minut scénář. Diváci tak mohli vidět zpomalenou inscenaci souboje představitelů šípku a zelí, kteří usilovali o přízeň poraženého kance.
U obrazu s motivem ovoce však vyvstala další kontroverzní otázka, jak se správně loupe a jí banán. I nad tuto otázkou se dlouho polemizovalo.
Premiéra tanečního večera v milevské galerii se oproti obavám pořadatelky vydařila. Výtvarnému umění vetkla život a ladný pohyb, který přiměl mnohé k úvahám o návštěvách tanečních kurzů.
Zvítězilo zelí nebo šípky? A jak se správně loupe banán? Odpovědi se dozvíte v Milevských novinách.
Foto Lenka a Jan Jedličkovi, Václav Durďák a Marek Neumann
Diskuse k článku