Jaký byl z vašeho pohledu rok 2019?

Byl unikátní v tom, že se v tomto roce v Milevsku investovalo asi nejvíc v historii – 92 milionů korun. A zvláštní byl i v tom, že ne ve všem jsme ve vedení táhli za jeden provaz. Nemyslím teď opozici, u té je to její úkol, ale v radě města. Z toho se musíme velmi rychle poučit.

Co se tedy v roce 2019 podařilo vybudovat?

K velkým investičním akcím patřily ulice Nádražní a Sažinova, kde se udělaly nové chodníky, veřejné osvětlení, osvětlené přechody pro chodce a kabely se přeložily ze sloupů do země. Jen tato akce přišla na 18 milionů. Lidé na úpravy tří křižovatek reptali, teď už se ale situace snad uklidnila. Nelibost zůstala u zjednosměrnění propojky kolem dopravního hřiště. Tam jsem byl i já pro zachování dvousměrného provozu, protože na to byli řidiči zvyklí. Jenže jsme se museli podřídit normám. Dalších 9 milionů korun stála rekonstrukce Dukelské ulice a 15 milionů teplovod mezi Komenského a Nádražní ulicí. Tyhle výdaje jsem viděl velmi nerad, protože právě tento úsek teplovodu patřil ve městě k nejmladším a musel se udělat jen kvůli nekvalitně provedené zakázce z 90. let. Dalších 12 milionů stálo odvodnění nového hřbitova a dešťová kanalizace. Zavodněné hroby nechat nemůžeme, udělat se to muselo. K větším investicím patřila i retenční nádrž na zadržování dešťové vody ve sportovním areálu nebo hřiště u 1. základní školy.

Kam se přikláníte v polemice, jestli mají obce z opatrnosti uchovávat rezervy na účtech nebo peníze naopak co nejvíc investovat?

Opatrnost je jistě na místě, ale ne na úkor vhodných investic provedených ve správnou chvíli. Město velikosti Milevska by mělo mít na účtu 25 až 30 milionů korun. V minulosti se u nás jak více šetřilo – například v roce 2006, kdy ve funkci končila paní starostka Stráská, mělo město k dispozici úctyhodných 80 milionů korun, tak i více utrácelo. V posledních čtyřech letech udržujeme hladinu financí v rozmezí 40 – 60 milionů korun. Dnes vidíme, že kdyby se místo držení peněz na účtech některé věci udělaly včas, mohly to být podstatně levnější generální opravy a ne totální rekonstrukce. Narážíme ale i na důsledky nekvalitní práce z minulosti, nejen u teplovodu v Komenského, ale třeba i u krovu v budově bývalého soudu. Na druhou stranu vydat peníze lze, ale jde o to za co. Milevsko má poměrně velký majetek a odborníci doporučují už ho příliš nerozšiřovat. Údržba rozsáhlého majetku město finančně zatěžuje, a to nemluvím o běžných výdajích, kde růst mezd do značné míry určuje stát.

Jedním takovým kostlivcem ve skříni je stav Milevského potoka. Našel se viník loňské velké havárie s úhynem ryb? A bude se do vodohospodářského majetku víc investovat?

Šetření provádí Česká inspekce životního prostředí a viníků bude zřejmě více, včetně města. V rozpočtu města není krytí na řešení té situace, ale budeme se jím muset velmi vážně zaobírat.
Pokud jde o investice do „vody“, pan zastupitel Doubek má pravdu, že peníze vybrané na vodném a stočném se mají do tohoto majetku vracet. Není ale pravda, že by se to nedělo. Za pět let se do tohoto majetku dalo 50 milionů. To znamená, že se tam kompletně vrátilo 37 milionů nájemného, hrazeného městu společností ČEVAK, která vybírá vodné a stočné, a ještě se tam dalo 13 milionů navíc. V rozpočtu na tento rok žádnou velkou investici do této oblasti nemáme, ale jsme připraveni pokračovat v obnově kanalizačních sběračů i vodovodů, záleží na financích.

Zmínil jste dům čp. 1, tedy bývalý soud. Proč se tam stále neotevřela avizovaná literární kavárna? Napřed byla za výlohou cedule, že se kavárna brzy otevře, pak cedule zmizela. Narazili jste na nutnost velké rekonstrukce, jako v restauraci domu kultury při střídání nájemců?

V čp. 1 by restaurace být neměla. Není ani v těchto místech potřeba, naproti přes ulici vznikla mezitím Tankovna. My tu máme studii architekta Hlavína, podle níž by měla být v bývalém soudu literární kavárna, nikoliv restaurace s vyvařováním. I tak tam ale musí proběhnout generální oprava kanalizace, podlah, toalet a dalšího. A to se musí udělat letos. Dlouho jsme čekali na vyjádření památkářů a na projektovou dokumentaci. Provedeme výběrové řízení na realizační firmu a budeme doufat, že kavárna tam v roce 2020 vznikne. Je to jiná situace, než když jsme stáli před nutností zrekonstruovat kuchyni s restaurací v domě kultury nebo ve Sporthotelu.

A co dům kultury, na jeho modernizaci dojde?

Současný dotační titul, kdy můžeme získat pouze 11 z potřebných 60 milionů, není pro město finančně schůdný. Můžeme ale také z projektu vybírat jednotlivé kroky a ty realizovat postupně. Aktuální je hlavně kotelna, která se musí do dvou let udělat, a na ní navázané zateplení budovy a vzduchotechnika v sále. Rozsah investice by se tak snížil o cca 20 milionů a dotace by nám zůstala.

Vraťme se k plánům, které nějak utichly. Je ještě aktuální autobusový terminál u vlakového nádraží?

Na tuto akci musí být dvě strany. Správa železniční dopravní cesty a město. Projekt existuje, zmenšenou variantu původní verze bychom rádi uskutečnili. SŽDC se právě nedávno ozvala a chce pokračovat v krocích k realizaci. To vítáme. Můžeme se pokusit obnovit i jednání s firmami, které v tomto prostoru sídlí. Nejde jen o terminál, jde i o zamýšlený obchvat města. Původně se zvažovalo, že by tuto lokalitu přeťal na pilotech, ale to je nereálné. Cením si toho, že spolupráce neprobíhá jen mezi SŽDC a městem, ale i s tvůrci územního plánu a tvůrci dopravní strategie města. Téma terminálu se oživilo a zdá se, že tam bude posun.

Jaká je tedy budoucnost autobusového nádraží?

Společnost ČSAD Autobusy je ochotna do úpravy autobusového nádraží investovat, ale má to své podmínky. Žádá buď odprodat, nebo dlouhodobě pronajmout pozemky, kterých by se to týkalo. To je podle poslední verze prostor, kde se předpokládá řada autobusových stání vedle Růžové ulice. Ale jak upozorňuje organizace SmartPlan, která studii prověřovala, a mluvil o tom na zastupitelstvu i pan Doubek, navržená šikmá stání nejsou optimální, protože by autobusy při vyjíždění musely couvat. SmartPlan i tvůrci územního plánu se přiklánějí k vymístění autobusového nádraží úplně, ponechat v centru města jen zastávky a orientovat se na autobusový terminál u nádraží.

Hraje roli i momentální posilování železniční dopravy na trati Ražice – Tábor?

Určitě. A nejen osobní dopravy. Když se podaří zkapacitnit železniční most na Červené, otevřou se úplně jiné perspektivy pro nákladní dopravu po železnici. To by mohlo přispět ke snížení nákladní dopravy v Milevsku. Teď tu denně městem projede přes 10 tisíc aut a kamionů. SmartPlan má už navržený plán na to, jak dopravu zjednodušit. Brzy se jej chystá představit zastupitelům a veřejnosti.

Jak to vypadá s průmyslovou zónou u Dukelské ulice?

Budování páteřní komunikace v budoucím podnikatelském parku jsme loni pozastavili a čekáme na vhodnější dotační titul. O podobě nových dotačních titulů se má na státní úrovni rozhodnout v lednu. Jestliže se ani letos dotační titul neobjeví, jsem připraven prosazovat vybudování páteřní komunikace za vlastní prostředky města a prostředky z prodeje pozemků zájemcům pak vkládat do budování infrastruktury.

Mluvilo se přibližně o sedmi zájemcích, kteří tu chtějí postavit své provozovny. Trvá jejich zájem, i když se realizace zóny odložila?

Teď aktuálně jsem s nimi nejednal, ale nově projevila zájem místní firma, kterou bych tam velmi přivítal. Musíme si už ale konečně nahlas říct, co od tohoto projektu očekáváme. To se totiž nikdy nestalo. Chceme tu nová pracovní místa? Kolik? A co se potom stane? Za sebe říkám, že nestojíme o velkou firmu, která by sem přivedla cizince. Protože jinak tu kapacita volné pracovní síly, například pro firmu o 200 zaměstnancích, momentálně není. A ani taková firma za dveřmi nestojí. Chceme tu třeba překladiště, které sem pak přivede kamiony? Na tyto otázky je třeba si odpovědět. Tím neříkám, že nechceme vytvořit místa pro lidi, kteří nechtějí za prací dojíždět do Písku nebo Tábora.

Milevsku nechybí jen větší pracovní nabídka. Mnozí lidé ho vnímají jako místo příjemného bydlení a za prací jsou ochotni i dojíždět. Plánujete nějaké lokality s parcelami, aby si tu mladí lidé mohli stavět domy a zůstávali ve městě?

Pozemků, které vlastní město, je málo a nejsou obvykle vhodné pro bytovou výstavbu. Například za firmou Polata a kolonií zahrádkářů, kde ale chybí příjezd. Nebo u Václava pod Sažinovou ulicí, kde nám patří polovina pozemků, také chybí příjezdová komunikace. Město má ale i 300 bytů, z toho zhruba polovinu sociálních. Je potřeba do nich investovat. A jsou tu i soukromé subjekty, které nabízejí byty a mají je neobsazené. Takže možnosti bydlení tu jsou.

Mladé rodiny ale dnes stojí spíš o rodinné domy než o byty. Město tedy parcely nepřipravuje?

Do připravovaného územního plánu je navržen rozvojový projekt Živého Milevska, podle kterého bychom mohli připravit velmi atraktivní parcely pro výstavbu rodinných domů v lokalitě na Hajdě.

Na hospodaření města bylo podáno v minulých měsících několik trestních oznámení. Jak dopadla?

Žádné zprávy nemáme. Víme jen, že všechna oznámení byla podána anonymně, my podáváme vysvětlení a dohledáváme doklady, což zabírá dost času. Oznámení se týkala například rekonstrukce kanceláří na městském úřadu. To podle oznamovatelů nebylo v rozpočtu, což je ovšem nesmysl. Jen se to nestihlo v daném roce udělat, tak se náklady uhradily až následující rok. Další oznámení se týkalo parkovacích karet a my dokládáme, kdy a komu se vydávaly za léta zpátky.

Teď vznikla nová vyhláška o parkovacích kartách, v čem se systém změnil?

Nová příkazní smlouva se Službami Města, které parkovací karty vydávají, obsahuje jednoznačnější formulaci toho, že město a organizace řízené městem mohou parkovací karty dostat za minimální roční poplatek. Šest karet bude vydáno pro potřeby úřadu – například pro hosty nebo vedení radnice, pokud bude používat soukromá auta ke služebním účelům. Tyto karty nejsou vydány na konkrétní espézetky vozidel. Když se zřizovala zpoplatněná místa za městským úřadem, mohli jsme tam udělat vyhrazená místa pro služební auta města nebo konkrétní espézetky aut jako to mají třeba v Písku, ale to jsme nechtěli, protože by ta místa nemohla využívat veřejnost ani v době, kdy by tam tato auta neparkovala. Mrzí mě, že pan zastupitel Polanecký, který s námětem na prověření parkovacích karet přišel, stál u jejich zrodu a zrovna za něj evidence v pořádku nebyla.

Michal Polanecký byl iniciátorem vzniku participativního rozpočtu, kdy o část peněz rozhodují občané. Myšlenka zaujala místostarostu Michala Horka, vy jste ale zjevně příznivcem nebyl, proč?

Myslím, že Milevšťáci mají dostatek možností, jak přijít na město se svými nápady. Já to považuji za populistické gesto vůči voličům, které navíc stojí hodně peněz. V rozpočtu jsme vyčlenili 500 tisíc korun, ale spolu s propagací, prací řady úředníků to bude stát nejméně 750 tisíc. Určitě nás to nezruinuje, ale nadšení ostatních bohužel nesdílím.

Můžete tedy zmínit priority roku 2020, na kterých jste se shodli?

Mezi naše hlavní úkoly na rok 2020 patří zpracování a schválení územního plánu, tak důležitého pro budoucí vývoj města. Musíme se rozhodnout, co s podnikatelským parkem – jestli začít budovat svobodně za vlastní prostředky, nebo použít dotaci, ale být jí svázáni. Rádi bychom výrazněji pokročili v přípravách na vybudování dopravního terminálu na vlakovém nádraží. O rekonstrukci domu kultury jsme již hovořili, budeme jednat o přístavbě domu s pečovatelskou službou. Nesmím zapomenout na zateplení sportovní haly.