Nemáte dojem, že město spěje k závislosti na kanonii premonstrátů? Jsou aktuální kroky s lesy, muzeem nebo chystanou obřadní síní výhodné i pro město?
Já vztah s premonstráty považuji za přátelský a korektní. V otázce cen pronájmů nebo prodejů pozemků postupujeme podle znaleckých posudků. Spolupracujeme v kultuře a připravujeme s premonstráty rozsáhlou směnu pozemků.

Nebyly by lepší dva znalecké posudky pro srovnání?
Za prvé to něco stojí, za druhé – jak bychom postupovali, podle levnějšího? Byl by levnější? Já už jsem to zažil, když jsme museli vystěhovat Reichnerák, osmnáct bytů, a pak přijeli právníci, kteří se snažili ten dům prodat a přivezli si odhad na 50 milionů. Dva odhady jsme udělali jednou jedinkrát, když jsme chtěli vykoupit alej u bývalého Jitexu. Tam si manželé Polákovi přivezli odhad na deset milionů a pak nám to odhadl znalec Jirka Cihlář pětkrát níž. Já se tedy spoléhám na znalosti místní znalkyně paní Hrochové.

Jak byste tedy reagoval na obavy některých Milevšťanů, že ve středověku už město v područí kláštera bylo?
Co bylo ve středověku, bylo. Musím brát, co je teď. Premonstráti mají nějaký majetek a za to, že nám ho poskytují, něco chtějí. Těch věřících oveček ubývá a my i oni se chováme jako majitelé pozemků a nemovitostí. To je celé. Klášter je poměrně unikátní, děláme ve spolupráci řadu akcí, pořádáme v bazilice koncerty, teď se konal společný svatomartinský průvod. Můžeme se spolupráci vyhýbat, ale nemáme k tomu důvod.

Čeho by se měla týkat rozsáhlá směna pozemků, kterou zmiňujete?

Celý obsáhlý rozhovor o nájmu pro Milevské muzeum, smuteční síni, nutné investici do tepelného hospodářství, která klepe na dveře, parcelách, skládce, bývalé poště, budově Lidovky, parkovacím chodníku v Gagarinově ulici i interních rozporech mezi zastupiteli je v dnešních Milevských novinách.