Jak se stane, že člověk začne sbírat motorky? Pohlednice, ubrousky, tácky, to chápu, ale tak objemné věci?

Já k motorkám inklinoval vždycky. Můj děda z Mladějovic dělal celý život ve zbrojovce. Měl motorku čezetu, na které jsem se učil jezdit. Zatímco ostatní patnáctiletí proháněli simsony, já túroval sto padesátku z roku 1952. Později jsem si pořídil harleye. První starou čezetu jsem poprvé koupil před patnácti lety. A protože jsem patriot, rozhodl jsem se, že nebudu sbírku zbytečně plnit jinými značkami výrobců, ale pouze motocykly značky ČZ.

 Vybral jste si finančně náročného koníčka, to ale, předpokládám, rozebírat nebudete.

Peníze jsou jedna věc, čas druhá. Dát do kupy starou motorku trvá docela dlouho. Na rozdíl od psacích strojů. Ty jsou kolikrát sto let staré, stačí je promazat a během pěti hodin jsou v dokonalém stavu. U motorek jsou to stovky hodin.

 Vy si je renovujete sám?

Společně s Jardou Horejšů a především s jeho tatínkem. Ten nás začal brát na veteránské burzy, učil nás.

 Z jakého roku je nejstarší psací stroj, který máte ve sbírce? Vyrábí se ještě vůbec dnes psací stroje?

Nejstarší stroj, který mám, je z roku 1895. Pak mám pár slepeckých, pár na těsnopis, dálnopisy a podobně. Pravda je, že dnes se už psací stroje nevyrábějí.

 Vy dokonce uvažujete o vybudování malého muzea psacích strojů poblíž Strakonic.

Zatím jsem ve fázi hledání objektu. To znamená baráčku, kde bychom mohli s rodinou bydlet a zároveň v něm zřídit místnosti k vystavení mých sbírek.

 Jarka Krejčová

 Celý rozhovor se Štěpánem Kučerou, ve kterém mluví mimo jiné o výstavě, kterou uspořádal v Mladějovicích, nebo o historii psacích strojů spjaté s naším regionem, si můžete přečíst v aktuálním vydání Týdeníku Strakonicko.