Sedmatřicetiletého Ivana Ivanovského poslal soud do vězení na sedmnáct a třiatřicetiletého Róberta Simona na dvanáct let. Senát je uznal vinnými z loupeže, kterou spáchali jako členové pětičlenné organizované skupiny 16. září roku 2015. Neklasifikoval jejich jednání jako trestný čin vraždy, jak požadovala obžaloba. Nepodařilo se nade vší pochybnost prokázat, že by měli podíl na smrti dvou mužů, majitele firmy a jeho švagra, kteří zemřeli na následky svých zranění v nemocnici. Tři z pachatelů jsou stále hledaní, je na ně vydán mezinárodní zatykač. Nyní souzení muži byli dopadeni v březnu v Brně. 

„Musím ocenit práci policistů z jihočeské mordparty,“ pronesl předseda senátu ještě před odůvodněním rozsudku. „I z minima informací a stop, které byly k dispozici, dokázali perfektní prací, že dnes stojí před soudem dva z pachatelů. Nepodařilo se však zadržet všech pět, kteří byli na místě při přepadení a to má samozřejmě vliv na dokazování,“ pokračoval soudce Černý. „Nepodařilo se s jistotou prokázat, že oba obžalovaní jsou odpovědní za trestný čin vraždy. Naopak celkem dokonale se dle názoru senátu podařilo zrekonstruovat časový snímek průběhu celého přepadení, i když výpovědi obou obžalovaných jsou mírně upravovány,“ pokračoval soudce Petr Černý v odůvodnění. Konstatoval, že oba obžalovaní se násilí dopouštěli minimálně. Toho se měli nejvíce dopustit další dva z pachatelů Andrej Smal a Viktor Bobak. „Tito dva speciálně kvůli tomu přijeli z Ukrajiny, odkud si je pozval vůdce celé skupiny Vitalij Reprincev. Ti dva dělali tu špinavou práci,“ uvedl dále soudce Černý. 

Pětičlenné komando přijelo na loupež večer autem z Brna. Oběti spoutali, některým dali na hlavu papírové krabice. Některé pak bili výfukem od motocyklu a kopali do nich. Nedělalo jim problém spoutat a bít i ženu. Róbert Simon před soudem uvedl, že jej k loupeži přemluvili na poslední chvíli a vlastně náhodou. Tvrdil, že za nim přišel Vitalij Reprincev a řekl mu, že jim odpadl člověk, aby s nimi na tu loupež šel. „Já jsem jenom pomáhal spoutat ty, kteří se v objektu nacházeli,“ uvedl před soudem Simon. Tvrdil také, že se mu to nelíbilo a odešel před dům, kde čekal, až ostatní přijdou. „Dělal jsem to poprvé a měl jsem strach,“ dodal Simon. Před přepadením měl čistý trestní rejstřík. 

Ivan Ivanovskij vypověděl, že útočníkům se situace na místě vymkla z rukou. „Přijeli jsme k firmě, dívali jsme se dovnitř oknem a viděli jsme tam jenom dva muže. Já jsem vešel dovnitř, namířil na ně pistoli a řekl, že si mají lehnout. Ostatní je spoutávali. Najednou přišel z jiné místnosti další muž, který už tam podle našich předpokladů neměl být. I na něj jsem namířil a řekl, že si má lehnout na zem. Chtěl utéct, ale zastoupil jsem mu cestu a ostatní ho spoutali,“ popsal začátek přepadení Ivanovskij. V průběhu líčení zaznělo, že o rodinné firmě se vědělo, že se jí daří, majitel půjčoval lidem z okolí i dost vysoké částky. Pachatelé přijeli na místo s plánkem vnitřních prostor. 

Dále pak už podle něj nešel a neví, co se tam dělo. Nemůže říct, kdo poškozené bil a jak to celé dále probíhalo. Ivanovský byl v minulosti odouzen na Ukrajině k desetiletému trestu za loupež. Oběma obžalovaným hrozilo za vraždu, ublížení na zdraví a porušování domovní svobody až doživotí. 

„Celé přepadení neslo známky profesionality, to jak poškozené poutali, jak útočili. Na loupeži se domluvili, věděli, že budou užívat násilí aby dostali peníze,“ upozorňovala v závěrečné řeči před vynesením rozsudku státní zástupkyně Libuše Pospíšilová. „Nesouhlasím s kvalifikací skutku tak, jak jej v závěrečné řeči přednesla paní státní zástupkyně,“ oponoval naopak obhájce Ivanovského Petr Novotný. „Vím, že se jedná o mediáně sledovanou kauzu, kdy by někteří lidé rádi viděli pachatele viset na stromě. Ale to já bych podle této teorie musel viset hned vedle nich. Pokud by se soud přiklonil k vraždě, jednalo by se o použití principu kolektivní viny. Ale soud musí zkoumat, čeho se kdo konkrétně dopustil,“ argumentoval dále obhájce Novotný a navrhl jednání posuzovat jako trestný čin loupeže se sazbou pět až dvanáct let. Podobně jako on argumentovala i obhájkyně Róberta Simona. 

Soud se v odsuzujícím rozsudku nakonec přiklonil spíše na stranu obhajoby, když jednání obou obžalovaných posoudil jako trestný čin loupeže, i když s přísnější kvalifikací. Ta  v tomto případě činila deset až osmnáct let. „Soud vzal v úvahu všechny okolnosti, povahové a osobnostní rysy a když ukládal obžalovanému Simonovi dvanáctiletý trest, který je jen málo vyšší, než činí spodní hranice sazby. Stejně postupoval v případě obžalovaného Ivanovského, kde musel vzít v úvahu jeho předchozí odsouzení, a také jeho osobnostní rysy, které vyplynuly ze znaleckého zkoumání. Proto stanovil trest těsně pod horní hranicí trestní sazby,“ zdůvodnil předseda senátu sedmnáctiletý trest pro Ivanovského. 

Ivanovský se hned na místě prostřednictví svého obhájce proti rozsudku odvolal – jak proti výroku o vině, tak i proti výši trestu. Simon, státní zástupkyně a zmocněnec poškozených se nevyjdářili a ponechali si lhůtu pro případné odvolání. 

Vynesený rozsudek tak není pravomocný a o odvolání bude rozhodovat Vrchní soud v Praze.