Jak jste se k bezmotorovému létání v Táboře dostal?

Na letišti jsem se v podstatě narodil, protože mě tam rodiče brali už od malička. V tomto prostředí jsem vyrůstal. K létání mě dovedl otec, který v táborském aeroklubu létá už přibližně pětadvacet let. S ním jsem také absolvoval své první lety ve větroni.

Vybavíte si vůbec první moment v letadle?

Ten úplně první okamžik si už nepamatuji, musel jsem být velmi malý, když mě otec poprvé vzal nahoru. Mám jasné vzpomínky na dobu, kdy mi bylo zhruba sedm let. Tehdy jsem létal s tátou ve větroni typu Blaník přímo nad Táborem a využívali jsme termiku.

Můžete vysvětlit, jak vlastně větroň dokáže létat bez motoru i na dlouhé vzdálenosti?

Právě díky využívání termiky, což je přírodní jev. Slunce nahřeje zemský povrch a na těchto místech se vytvoří teplejší vzduch než v okolním prostředí. Tento vzduch následně stoupá vzhůru. My tyto stoupavé proudy vyhledáváme a díky nim se držíme ve vzduchu. Tímto způsobem plachtění je možné uletět i několikasetkilometrové vzdálenosti.

Kdy jste se od létání s otcem posunul k samostatnému pilotování?

Letecký výcvik jsem zahájil ve třinácti letech, když jsem chodil do sedmé třídy základní školy. Od čtrnácti let létám v kluzáku sám. Legislativa České republiky to takto umožňuje – čtrnáctiletý pilot může v kokpitu větroně sedět samostatně. Oficiální pilotní průkaz jsem získal v šestnácti letech, takže od té doby létám jako pilot s licencí.

Kdy došlo na váš první samostatný let?

Bylo to 5. května 2023. Je to zajímavý pocit, najednou jste v letadle úplně sami, nikdo za vámi nesedí a nikdo za vás nemůže převzít kontrolu. Člověk se musí soustředit.

Jak moc je létání náročné časově a finančně?

Časově je to velmi náročné, možná i víc než finančně. Na letišti trávím skoro každý víkend. Aby větroň vůbec vzlétl, je zapotřebí spousty lidí, kteří pomáhají na zemi. Musí se držet křídla nebo zapisovat časy vzletů a přistání.

Na Mistrovství České republiky v akrobacii na kluzácích jste loni v kategorii Sportsman zvítězil. Co podle vás rozhodlo o tomto úspěchu hned při vaší premiéře?

Velkou roli hrálo to, že jsem na mistrovství do Zbraslavic dorazil krátce po absolvování akrobatického výcviku pod vedením Martina Šonky. Byl jsem čerstvě rozlítaný, s postupy v paměti. Můj klubový kolega Andreas Papánek se umístil hned za mnou na druhém místě. Je hezké, že se tak po dlouhé době opakovala historie našeho letiště, kdy dva táborští piloti kdysi obsadili stupně vítězů podobně za sebou. Létali jsme dvě povinné sestavy a pak tajné, které jsme dostali až ráno před startem. Ty se trénují tak, že si je „nachodíte“ na zemi a simulujete si obraty v hlavě. Svůj vliv na úspěch má i zdravotní stav.

V čem konkrétně hraje fyzička pilota při akrobacii roli?

Při akrobacii vznikají přetížení. Mně osobně se při manévrech na závodech nezavíraly oči, což je klíčové pro udržení pozornosti a orientace v akrobacii. Některým starším účastníkům občas podle jejich vlastních slov dělalo problém udržet během přetížení oči otevřené a zachovat stoprocentní pozornost.

Pomáhá vám i nějaká příprava mimo letiště?

Sedm let jsem dělal gymnastiku. Možná díky tomu mám dnes dobrou prostorovou orientaci. Gymnastika lidem do létání obecně může hodně dát, zejména co se týče vnímání polohy těla v neobvyklých polohách, což je pro akrobacii zásadní.

Jaké jsou vaše další cíle v létání?

U akrobacie rozhodně zůstávám. Letos se plánuji zúčastnit dalšího ročníku mistrovství republiky, abych znovu obhájil pozici v kategorii Sportsman. Chci na své výsledky navázat. Do budoucna mám v plánu instruktorský výcvik, abych mohl učit nové žáky. Časem bych si rád udělal výcvik i pro akrobatického instruktora. I když mě láká motorové létání, teď se chci posunout hlavně v plachtění s kluzáky.

Věnují se bezmotorovému létání v táborském aeroklubu i další mladí lidé?

Většina z nás mladších má okolo dvaceti let, ale celková základna je věkově velmi pestrá. Bezmotorovému létání se u nás lidé věnují od čtrnácti do šedesáti let. Mnoho z nich začíná podobně jako já a pokračují v rodinné tradici. Někteří přijdou i čistě ze zvědavosti, protože je létání láká. Navíc to není jen mužská záležitost, v Táboře u nás běžně létají i ženy a dívky.