Můžete komplexně zhodnotit podzimní část u vaší mládeže?

Od léta probíhala příprava v běžném režimu a stejně tak začala podzimní část až do desátého října, kdy byly pozastaveny soutěže a deset dní na to zakázáno veškeré společné trénování. Našich týmů se nijak nedotkla opatření, kdy jsme museli odložit zápas kvůli karanténě u nás nebo v týmu soupeře, tak nám zbývá odehrát pouze nesehraná utkání po pozastavení soutěže. Jestli se dohrají v jarní části, to asi nikdo z nás neví.

Splnila se vaše očekávání nebo jste od nějakého mužstva čekal více?

Žádná velká týmová očekávání jsme neměli, chtěli jsme hlavně, aby se mohlo zase pravidelně trénovat a kluci se posouvali výkonnostně, ale vše se zase v průběhu podzimu zkomplikovalo. Loňská sezona byla kvůli koronaviru zrušena.

Jak vidíte zpětně toto rozhodnutí? Byla na výkonech mládeže znát absence tréninků a zápasů?

V dané situaci to bylo asi jediné řešení. Fotbal je kolektivní sport, kde je důležitá součinnost více hráčů a celého týmu a pozastavení společného sportování se tak projeví více, než například v individuálních sportech.

V říjnu přišla další stopka. Bylo to podle vás dobře, nebo by se mělo trénovat a hrát dál?

To, že se nesmí hrát zápasy, bylo v dané situaci správné, ale to, že se nesmí sportovat na velkém hřišti, v otevřeném prostoru na čerstvém vzduchu, tomu stále nerozumím. Přijde mi rozumné, že jsou zakázané šatny a sprchy, ale bez těch se dá obejít. Když kluci přijdou na trénink už převlečeni, odtrénují a vysprchují se až doma. Tak v tom zase tak velký problém nevidím. V tomto režimu jsme jeli část podzimní sezony a všichni to respektovali. Je hodně opomíjená prevence, posilování imunity a psychická stránka organismu. Z dlouhodobějšího hlediska to může být velký problém pro mladé sportovce a hlavně nesportovce, kteří i to minimum pohybové činnosti, které měli například ve škole, tak ztratili.

Během koronavirových přestávek jak trénuje mládež FC Písek? Jsou nějaké společné individuály, nebo si to každý tým řeší podle svého?

Spolu s trenéry už od jara připravujeme klukům individuální plány, které jsou na týdenní nebo čtrnáctidenní bázi. Vždy dokud to umožňovala vládní nařízení, tak jsme trénovali do posledního dne a od kluků i rodičů to bylo hodnoceno pozitivně. Od nového roku jsme zapojili i online tréninky, které vedeme spolu s Petrem Jandou, fyzioterapeutkou a zapojují se do jejich vedení i hráči.

Jsou trenéři s hráči v pravidelném kontaktu?

V kontaktu s hráči se snažíme být neustále. Ať už pomocí internetu, mobilu anebo osobně dle vládních nařízení. Jednotliví trenéři se snaží vymýšlet další aktivity, které jsou v současné situaci dostupné.

Kdyby se situace uvolnila, máte pro mládež naplánovanou nějakou zimní přípravu?

Hned, jak bude možnost trénovat, tak druhý den jsme schopni zapojit všechny týmy do přípravy. Jestli se ptáte na přípravná utkání, tak ta jsme už letos třikrát předělávali, podle toho, jak se mění epidemiologická opatření. Ale všechny týmy jsou na tom stejně, tak hned, jak to bude možné, kluci budou hrát i zápasy.

Zaznamenali jste během epidemie úbytek hráčů? Můžete přiblížit aktuální počty dětí, které hrají za FC Písek?

Zatím po prvních dvou vlnách, po kterých jsme znovu mohli trénovat, tak úbytek hráčů nebyl. Spíše se kluci scházeli na tréninku ve větším počtu, protože všichni doléčili jednotlivá zranění, která je během sezony trápí. Aktuálně máme v klubu od náboru po dorostence přibližně 245 hráčů.

Myslíte si, že se letošní sezona dohraje? Jaký scénář by byl podle vás optimální?

To je otázka, na kterou teď asi nikdo nezná odpověď a vše se bude řešit z týdne na týden podle toho, jak se situace bude vyvíjet a co nám vláda umožní. Optimální varianta bude i to, když se sezona povede jakýmkoli způsobem dohrát.

Jak tato pauza v trénování mládeže může podle vás zasáhnout celkově sport do budoucna?

Určitě to důsledky mít bude. Ve sportu je důležitá pravidelnost a návyky se strašně jednoduše a rychle ztrácí, stejně tak kondice, která sice není u nejmenších dětí nejdůležitější, ale ty zase potřebují dovednostní rozvoj, který si rozvíjí v kontaktu s ostatními a za pomoci trenéra. Ale nejdůležitější je radost dětí ze sportu, získávání společných zážitků při hře. Tu si pak přenášejí a prohlubují ji, nejen na tréninkách, ale i při jejich volné sportovní aktivitě. Ta jim pak vydrží po celý život. No, a když ji nezískáte v útlém věku, tak pak je většinou již pozdě.

Co byste řekl na závěr?

Přál bych všem, ať se vrátíme do normálu. Ať můžeme zase naplno trénovat a fungovat nejen v oblasti sportu, ale každodenním životě.