Milan Vlček tedy klade otázku, jestli město hodlá vybírat poplatky, pokud si například majitelé bytového domu na svém vlastním pozemku u domu postaví lešení a jestli to není neoprávněný majetkový prospěch města.
Starosta Martin Doležal říká, že město neučinilo nic jiného, než dalo texty obecních vyhlášek do souladu s všeobecně platnými předpisy. V tomto případě se zákonem o obcích. „Dřív naše vyhláška vyjmenovávala, že se zpoplatnění záboru veřejného prostranství týká náměstí Tomáše Bati a Husova náměstí a komunikací a k nim přiléhající zeleně. Teď obsahuje pojem, že se poplatky mohou vybírat na volně přístupných veřejných prostranstvích bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru,“ popisuje starosta. Právě onen dodatek – bez ohledu na vlastnictví.., Milana Vlčka tak nadzdvihl. Jenže právě tak zní i formulace v zákoně o obcích.
Starosta Doležal ubezpečuje, že jde jen o formalitu. „Ani dřív v naší vyhlášce nebylo řečeno, že se musí za zábor veřejného prostranství vybírat jen na pozemcích města. Jsme tady ale liberální a tolerantní a pokud někdo nezabírá přímo chodníky nebo parky, nikdy se to neřešilo. Takže praktický dopad je nulový a určitě jsme vyhlášku neupravovali proto, aby na záboru město vydělávalo peníze,“ ujišťuje. Nemůže ovšem popřít, že nástroj tímto existuje.

Na otázku, zda by město zůstalo nečinné i v případě, že by si třeba v době předvolební kampaně majitelé domů obložili své trávníky u domu stojkami s kampaní nějaké strany, už si starosta tak jistý nebyl. „To by se asi posuzovalo případ od případu,“ řekl. A to je právě to, nač Milan Vlček poukazuje. Posuzování „případ od případu“ nedává lidem žádnou právní jistotu.
Dají se dohledat judikáty, které tuto formulaci vnímají jako zpoplatnění vlastnického práva veřejnou mocí. Vyhlášky řady měst – například Frýdku-Místku, Prostějova nebo Hlavního města Prahy, proto dodávají, že zpoplatnění záboru se netýká vlastníků, respektive spoluvlastníků těchto pozemků. Nález Ústavního soudu 35/06 říká, že obec by měla ve vyhlášce zároveň vyjmenovat místa, kde poplatek bude vybírán, a že pouhá transformace definice veřejného prostranství do místní vyhlášky nedává občanům potřebnou právní jistotu.
Různá právní stanoviska zároveň upozorňují, že existuje také rozdíl mezi pronájmem veřejného prostranství a poplatkem za jeho zábor. Některé obce osvobozují od poplatku ty, kteří si obecní pozemek pronajali a platí nájem, jinde se platí nájem i zábor.

Milan Vlček má pravdu v tom, že město Sezimovo Ústí by tuto nejistotu jednoduše vyřešilo dodatečnou přesnou definicí míst, kde poplatky za zábor veřejného prostranství hodlá vybírat. V diskusi na toto téma poukázal i na další nerovnost – město v roce 2011 zvýšilo daň z nemovitostí a výtěžek ukládá do speciálního fondu, kterým šetří na stavbu seniorského zařízení. „Tím se říká, že na stavbu domova důchodců mají přispívat ti, co vlastní nějakou nemovitost. Kde je nějaká rovnost občanů?,“ ptá se Vlček.
Známý sezimovoústecký rebel, který byl nepříjemný svými bystrými postřehy během let všem politickým garniturám před i po roce 1989, prohlásil, že ve svých 74 letech už v nápravu zdejšních věcí moc nevěří. „Já vidím současný vývoj v Evropě tak, že dokupuji zásoby, na chalupě už jsem provozuschopný bez elektřiny a dozbrojení už jsem taky realizoval,“ žertuje a jako výraz černého humoru poslal i foto.