Dorostenci získali historické stříbro v lize, muži skončili ve druhé lize mezi nejlepšími čtyřmi. Dopadla z tohoto pohledu podle vás sezona pro TJ Radomyšl mimořádně úspěšně – nad očekávání? Zvlášť u dorostenců jste měli před startem ročníku vysoké ambice…
Nejen dění ve společnosti, ale i ve sportu bylo ovlivněno covidem, a tak se soutěže neodehrály kompletní, ale ve zkráceném formátu. To však nic nemění na tom, že se tento rok stal pro náš oddíl z hlediska výsledků jednoznačně nejúspěšnější. U mužů i dorostu se podařilo dát dohromady kvalitní hráče, takže cílem před sezonou bylo se pohybovat v horních patrech tabulky.

Bylo reálné, aby se alespoň jeden tým, či dokonce oba, umístily ještě lépe? Nebo oba skončily na svých maximech?
Mužům prakticky chyběl jeden bod k tomu, aby v semifinále porazili tým Pankráce a postoupili do finále druhé ligy a mohli bojovat o postup do vyšší soutěže. Myslím, že čas tohoto týmu ještě přijde a že bude schopen umístění zopakovat, nebo i vylepšit. Dorostenci svou kvalitu museli prokázat během celého play-off, když postupně přešli přes soupeře z Holic a z Pekla. Samotné Superfinále je tak trochu loterie hraná na jeden zápas a nám bohužel utekl jeho začátek. A i když jsme se dokázali zvednout, na vítězství to bohužel nestačilo.

Užil jste si vy osobně tuto sezonu nejvíce vzhledem k úspěšnému tažení soutěžemi?
Samozřejmě jsem si sezonu užíval a dobré výsledky mě potěšily a jsou takovým bonbonkem na dortu. Ale vedle toho je spousta práce se zajištěním financí, organizací soutěží a zajištění chodu oddílu, což stojí spoustu energie a času. Takže jsem docela rád, že máme tuto sezonu za sebou.

Když byste měl shrnout a zhodnotit vystoupení dorostenců – jaké bylo, jak se tým prezentoval? To samé u mužů – byl i zde patrný vývoj k větší kvalitě?
Dorostenecké, potažmo všechny mládežnické oddíly, procházejí každý rok obměnou a nám se letos podařilo dát dohromady kvalitní tým s jednou výraznou individualitou v podobě Filipa Hokra. V základní části to ještě nebylo výsledkově ono, jednak vinou zranění, ale i tím, že dostali příležitost všichni členové kádru. Což si myslím, že je z hlediska budoucnosti a zkušeností pro příští ročník jen dobře. V play-off nám to ale sedlo a zisk druhého místa v Botas dorostenecké lize je z hlediska oddílu historickým úspěchem. Mužský tým ve své druhé sezoně ve druhé lize dokázal, že má svoji kvalitu a chybělo málo a mohl bojovat o vyšší soutěž. Domnívám se, že z dlouhodobého hlediska je ale zatím lepší hrát druhou ligu, protože zapracování mladých hráčů v této soutěži bude snazší. Právě budování kádru, který bude mít perspektivu v delším časovém horizontu, je náš cíl.

V čem jste naopak viděl handicap u dorostenců, co hráčům (týmu) scházelo? A co u mužů, proč nedošli ještě o krůček dál? Bylo něco, co je provázelo celou sezonu?
Jsme malý vesnický oddíl, který má omezené možnosti. A i když se snažíme pracovat s mládeží co nejvíce, nejde to srovnávat s velkými oddíly. To bylo patrné při Superfinále, kde soupeř měl daleko lepší mezihru, přípravu a organizaci hry. To jsou věci, které nás asi nejvíce tlačí, ale ty nelze získat ze dne na den a je třeba na nich pracovat intenzivněji už od žáků. U mužů jsme měli bohužel smůlu v podobě zranění, celé play-off jsme odehráli bez Tomana a Švancara. Pokud by oba byli v pořádku, jsem přesvědčen, že jsem druhou ligu vyhráli. Ovšem na kdyby se bohužel nehraje.

Co bude s oběma týmy příští rok? Nakolik se změní, nakolik zůstanou pohromadě? Vydrží tato generace dorostenců spolu?
Tým dorostu opouští z věkových důvodů Hokr, Vachulka a Věženský. Došlo k dohodě s NK Habeš, kde mají hráče s potenciálem hrát dorosteneckou ligu, takže soutěž bude u nás pokračovat i v příštím roce. Muži by měli hrát druhou ligu, kádr zůstává pohromadě a chceme zapracovat končící dorostence. Kromě Hokra, který u nás byl pouze na hostování a který bude hrát extraligu. Dle posledních informací se má měnit formát soutěží hraných pod Českým nohejbalovým svazem, takže ještě uvidíme.

Zaznamenali jste zájem o některého hráče do jiného klubu nebo vyšší soutěže?
Jak jsem již uvedl, určitě odchází Filip Hokr, který má potenciál a ambice na extraligu. Už letos byl na zkoušku na hostování v Šacungu Benešov Lukáš Votava. Uvidíme, ale zatím nic konkrétního dohodnuté není.

Kolik let práce zabralo oddílu, aby dosáhl stříbrného úspěchu dorostenců a výkonnosti mužů, kteří ukázali, že se s nimi musí počítat? Přes jaké překážky jste se museli dostat od začátku nohejbalu v Radomyšli až k letošnímu historickému úspěchu?
Výchova mladých je běh na dlouhou trať a určitě bych rád uvedl pár jmen. Vladimír Babka, díky kterému jsme u nás v Radomyšli s mládeží vůbec začali. Libor Šíp, který na něj navázal a odvedl ohromné množství práce především v žákovských kategoriích. Jan Babka, současný trenér žáků, kterému pomáhají právě dorostenci a nově i Vladimír Mašek. Josef Slavíček a Marek Votava, současní trenéři dorostu. Za výsledky, kterých jsme dosáhli, je ohromné množství práce, spousta tréninků a volného času, který museli trenéři obětovat. Všem patří velký dík. Aby vše mohlo dobře fungovat, je zapotřebí také značné množství finančních prostředků, takže se určitě v tuto chvíli nabízí poděkovat i všem sponzorům a podporovatelům klubu, bez nichž bychom tohoto nemohli dosáhnout.