Šířka voru byla maximálně šest metrů, poslední plul po Vltavě v roce 1960, zaznělo během zimní plavby v Krumlově












Kochat se při tom lidé mohli z hladiny řeky pohledem na hrad a zámek, Plášťový most či kostel svatého Víta. V ceně bylo občerstvení v podobě čaje nebo svařáku a zároveň vstupenka do Muzea voroplavby. Pět zhruba dvacetiminutových plaveb se tu v neděli 29. prosince konalo v letošním roce naposledy.
Zimní adventní plavbu na voru si v neděli například nenechala ujít Eva Antošová, která sem zavítala s rodinou z Velké Bíteše v Kraji Vysočina. „Do Krumlova jezdíme tradičně, protože se nám tu líbí a máme to město rádi. Na možnost se nechat svézt po řece jsme narazili náhodou, tak jsme to poprvé zkusili a určitě nelitujeme. Super byl výklad týkající se historie voroplavby i perličky z historie Krumlova samotného. Pan průvodce to podal úplně skvěle, prostě bomba,“ nešetřila slovy chvály Eva Antošová.
Jen pro sebe měla vor při jedné z projížděk rodina Ondřeje Poláška z Berouna ve Středočeském kraji. „V Krumlově jsme byli už mockrát a tentokrát jsme se přijeli na dvě noci. Chceme si tu totiž s naší dcerkou užít co nejvíce atrakcí. Na plavbě vorem jsme byli poprvé. Nebylo to právě nejlevnější, ale už když je to drahý, tak musím ocenit to, že nás svezli jen ve třech. Navíc jsme k tomu dostali svařák, takže to bylo celkem fajn. Výklad byl moc pěkný, dozvěděli jsme se řadu zajímavostí a hezký byl i výhled z řeky na Plášťový most a celý zámek,“ sdělil Ondřej Polášek.
Vor řídil a cestu komentoval v angličtině
Zájemce vozily v neděli v Krumlově po Vltavě dva spojené novodobé vory v jeden. Konstrukci každého z nich, na které se nacházejí i lavice pro cestující, nadnášejí čtyři vzduchové plováky a pohání je motor. Ten obsluhoval, celé plavidlo vzadu řídil a zároveň dával komentář zahraničním turistům v angličtině majitel Voroplavby Radek Šťovíček z Českého Krumlova. Vpředu mu zdatně, s výkladem v češtině, sekundoval plavec na vorech Michal Pavlík ze stejného města. „Voroplavbě se věnuji již 21 let a Zimní adventní plavby pořádáme osmým rokem. Máme celkem čtyři vory, pojmenované Václav, Vítek, Eliška a Vilém. Letos jsme zde jezdili naposledy, ale nějakou poptávku máme ještě po Novém roce, takže z vody zatím nepůjdeme. Hlavní letní sezonu pak tradičně budeme zahajovat 16. května. Zájemci si nás ale mohou objednat celoročně,“ uvedl Radek Šťovíček, který se zároveň tituluje jako vrátný, tedy kapitán plavby. „S Radkem Šťovíčkem se spolu plavíme už 17 let a stále nám to parádně klape,“ uzavřel s úsměvem Michal Pavlík.
Vory měly 150 až 300 metrů
Vor, zastarale také plť, je plavidlo sestavené z dřevěných klád a sloužící k jejich dopravě po proudu řeky nebo umělého kanálu. Vory byly kromě dopravy dřeva používány i k dopravě dalších nákladů a osob. Patří k nejstarším lidským dopravním prostředkům. Vory se při přepravě často svazovaly za sebe, takže celková délka soupravy mohla dosahovat na dolním toku až téměř 300 metrů. Na středním toku Vltavy se vory spojovaly až do délky kolem 150 metrů.
Diskuse k článku