Zakladatelem českého skautingu byl učitel Antonín Benjamin Svojsík, který už před první světovou válkou pořádal skautské tábory. Úplně první se uskutečnil v roce 1912 a mezi jeho účastníky bychom nalezli i tři mladíky z Budějovic. V květnu 1914 potom v Budějovicích Svojsík o skautingu osobně přednášel a svou přednášku doplnil i projekcí světelných obrazů. Jak připomněly tehdejší noviny, tak na přednášce „všichni účastníci nabyli náležitých informací o podstatě skautingu, jeho vlivu na povahu mládeže a významu, z toho vyplývající pro východu mládeže.“

Hlavními postavami z počátků budějovického skautingu byli členové rodiny Kepkovy. Jejich byt v domě na Pražském předměstí sloužil zpočátku jako klubovna, kde se nevelký počet skautů pravidelně každý týden scházel. Vedle bratrů Jaroslava a Bohuslava Kepkových to byli např. gymnaziální studenti Jiří Vránek, Vilém Gellert nebo bratři František a Bohumil Hainové.

„Organisátorem a vůdcem této nepatrné hrstky nadšených junáků byl student Kepka, který, sdruživ kolem sebe ještě několik nováčků, propůjčil jeden pokoj bytu svých rodičů účelům klubovním a počal s odvahou pracovati k zdokonalení mladé družiny a vycvičení všech junáků,“ napsal tenkrát dobový tisk.

Důležitou úlohu při vzniku budějovických skautu sehrál otec bratrů Kepkových, který ve městě působil jako úředník na báňském úřadu a přistěhoval se sem v roce 1905 z Ostravy. Jistě netušil, že jednou na domě, kde bydlel a kde se mladí skauti (junáci) díky němu od roku 1916 mohli scházet, bude viset pamětní deska. Deska je opatřena nápisem, který ve dvou větách vše stručně připomíná: „V tomto domě byla 6. 2. 1916 založena družina Vyder 1. oddílu skautů R. Č. S. Tímto dnem byla zahájena pravidelná skautská činnost v Č. Budějovicích.“