Skauting v České republice je součástí celosvětového skautského hnutí. Na počátku 20. století ho v Anglii založil Robert Bade-Powell. Cílem hnutí je výchova mladých lidí k plnění povinností vůči sobě, svému okolí a vyšším principům a hodnotám. Za otce českého skautingu je považovaný Antonín Benjamin Svojsík. Kromě britského skautingu čerpal Svojsík i z tradice lesní moudrosti (woodcraftu) Ernesta Thompsona Setona. Původní význam slova woodcraft je obsahově ekvivalentní dnešnímu anglickému výrazu survival, tedy přežití ve volné přírodě. Skauti se řídí skautským zákonem a ctí především tyto hodnoty – hrát fér, spolupracovat s ostatními, být ohleduplný k okolnímu prostředí, mít vztah k přírodě.

Vedoucím 3. skautského oddílu Bílý Měsíc Junáka v Sezimově Ústí je Martin Doležal, starosta města. Na webových stránkách oddílu mají akční heslo: Bílý Měsíc míří vstříc dobrodružství bez hranic! Požádali jsme Martina Doležala, aby skautské dění v Sezimově Ústí trochu přiblížil. A aby prozradil, co jeho samotného nasměrovalo k tomu, že se stal skautem.

Můžete krátce vysvětlit rozdíl mezi skautem a Junákem?

V krátkosti řečeno – místo názvu skaut (z anglického scout) začal propagátor nového hnutí A. B. Svojsík při zakládání skautingu v českých zemích v roce 1912 používat český, respektive jihoslovanský, ekvivalent junák.

Kdy jste se stal skautem vy?

Po páté třídě jsem začal jezdit na stanové tábory s oddílem Vlčata, což byl pionýrský a turistický oddíl, původně však oddíl skautský. Tomu odpovídal i duch a program oddílu. Po čase jsem se stal jeho členem. Oddíl a jeho výhonky v roce 1989 přešly do Junáka, takže já se stal skautem vlastně až v dospělosti. Ve skrytu duše jsem jím byl ale již tak od 14 let, kdy jsem „zhltal“ všechny foglarovky, které se mi podařilo půjčit.

Jaké pravidlo ze skautského zákona je vám nejbližší?

Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích.

Co skaut dětem přináší?

Možná to zní otřepaně, ale v dnešní době to dostává jiný rozměr – kamarádství, schopnost spolupracovat bez ohledu na věk či pohlaví (náš oddíl je společný pro kluky i děvčata), příležitost na vlastní kůži zažít dobrodružství, naučit se leccos zajímavého a užitečného, umět přežívat v přírodě a spoustu jiného.

A co přináší dospělým?

Příjemný pocit z toho, že aktivity ve skautských oddílech děti stále baví, a že skautské ideály a skautský program mají co říci i dnešní mladé generaci.

Co dělali skauti na jaře během nouzového stavu?

Činnost našeho oddílu byla přerušena. Cestou on-line aktivit jsme se jako některé oddíly nevydali, radši jsme se připravovali na další akce a letní tábor. Jakmile to bylo možné, činnost jsme znovu nastartovali, začaly schůzky a výpravy.

Druhá vlna ale znovu všechno přerušila. Jste v kontaktu?

Těšíme se na to, až omezení skončí. Vím, že řada dětí v našem oddíle je navzájem v kontaktu přes společnou instagramovou skupinu, to ale nenahradí společné akce a společné zážitky.

Jak dlouho existuje organizace Junáka v Sezimově Ústí?

Skautování přinesli do našeho města zaměstnanci firmy Baťa, kteří se sem přistěhovali ze Zlína. První skautský oddíl u nás vznikl v roce 1940, středisko pak v roce 1945. Připomínáme si tak malé výročí, ale naše středisko a jeho oddíly žijí hlavně přítomností a budoucností, takže žádné oslavy nepřipravujeme.

Kolik má Junák v Sezimově Ústí oddílů?

Máme u nás tři oddíly, z toho dva oddíly dětské a jeden oddíl dospělých. Středisko mělo k letošnímu 31. lednu 121 členů, z toho 89 do 18 let. Náš oddíl Bílý Měsíc má 47 členů, nejmladšímu je šest let.

Kde se vzala černá růže ve skautském znaku sezimovoústeckého Junáka?

Podle pověsti měl Sezima, levoboček Vítka z Prčice, ve znaku právě černou růži ve zlatém poli. Ta byla mimochodem v horní polovině znaku města Sezimovo Ústí až do roku 1998, kdy ji nahradila půlená modrozlatá růže. Skauti setrvali u názvu střediska Černá růže a černou růži si ponechali i ve svém znaku.

A proč se váš oddíl jmenuje Bílý Měsíc?

Náš oddíl má ve znaku bílý Měsíc v úplňku uprostřed modrého kruhu s bizoními rohy. Má to svou symboliku, ale tu si uchovávají mezi sebou jen členové oddílu.

Tajemství musíme ctít. Chodíte s dětmi hodně do přírody? Kde to máte nejraději?

V každém koutě naší vlasti se dá najít spousta krásných míst. Osobně mám rád členitý a kopcovitější terén, takže spíše pahorkatiny, vrchoviny, hory.

Jaký vandr se vám v létě povedlo uskutečnit?

Na konci léta jsme několik dní putovali po Novohradských horách. Všechno bylo parádní – příroda, počasí, klid. Tedy až na poslední noc, kdy k nám doléhal hluk z nějaké technopárty.

Plní se dnes ještě bobříci, třeba bobřík odvahy, bobřík mlčení?

My jsme se k nim vrátili letos po mnoha letech na táboře, kdy jsme je zahrnuli jako doplněk programu. A ono to fungovalo! S velkým nasazením se plnila celá řada bobříků.

Jaké aktivity se dětem nejvíce líbí?

To je asi otázka spíše na děti. Za mne nejde o to, které aktivity se jim nejvíce v daném okamžiku líbí, ale které v nich zanechají nejhlubší dojem, a které jsou spojeny s překonáváním nějakých bariér nebo které jim dají nějakou důležitou zkušenost či dovednost.

Hrajete na kytaru?

V dětství jsem hrál na housle, pak jsem se sám učil nějaký čas na kytaru, takže něco málo zvládnu. Říci o sobě, že umím hrát na kytaru, si ale nedovolím.

Prozraďte, co máte ve své krabičce poslední záchrany?

Nůž, provázek, spínací špendlíky, zapalovač a malou kapesní lékárničku.

A máte na závěr nějakou radu nebo povzbuzení do dnešních dnů?

Zejména být ohleduplný. K jiným lidem, ale i k sobě. Dodržovat nařízená opatření, nevystavovat zbytečnému riziku sebe ani druhé. Ale zároveň se udržovat v dobré psychické pohodě, trávit co nejvíce času v přírodě a neztrácet naději, že současnou složitou situace překonáme a zvládneme. A do budoucna si z toho vzít ponaučení a víc si vážit toho, co máme.