A nevynechal ani ten letošní… Vážnou nemocí zkoušená legenda si splnila poslední přání a sledovala naživo začátek programu. Při kolapsu diváka zasahovala v areálu záchranná služba a předseda klubu Karel Kladenský potvrdil před vyhlášením výsledků smutnou zprávu: bývalý hráč a dlouholetý činovník sledoval zbytek turnaje z fotbalového nebe. „Přál si umřít na hřišti, a téměř se mu to povedlo,“ řekl pohnutě nastoupeným finalistům. Minuta ticha a poslední potlesk na trávníku tak u Malého jezu patřily v sobotu právě Vratislavu Dvořákovi. Bylo mu 79 let, v červenobílé Síni slávy měl čestné místo již od roku 2013. V rozhovoru tehdy dával k dobru, že má v koleně zarytou pod kůží škváru jako památku na souboje na bývalém hřišti Koh-i-nooru.

Trenér Brozman koučoval syny

Čtveřice týmů včetně zaniklé Akry pozvala do svých řad hráče nad 35 let. Ve finále memoriálu se střetly o putovní pohár budějovická Slavia a Neplachov. Michal Pícha poskládal a přivezl k Malši zajímavý soubor v čele s koučem Vojtěchem Brozmanem na lavičce – a  jeho svěřenci v úvodu finále Slavii ve vedru zle zatápěli! První půle byla vynikající, kluci hráli fakt překvapivě dobře! Měli jsme tři čtyři čisté šance. Nedali jsme gól, dostali a ve druhé půli jsme už odešli… Škoda,“ litoval Brozman promarněné šance na pohár, který Neplachovským uniká. I tak si užil trenérskou rozlučku a dostal dodatečný dárek k jubileu. „Byla to trochu odměna pro mne, hlavně abych mohl koučovat oba své kluky. Oba se shodou okolností zranili… Mužstvo poskládal Michal Pícha, který to celý zorganizoval. Hráče oslovil a i s mojí manželkou to takhle dali dohromady, protože jsem měl sedmdesátiny. Mohl jsem se s kluky naposledy potkat na hřišti,“ považoval si harcovník, že měl v týmu syny Michala a Tomáše.

V rukavicích čelil slávistům Jaroslav Černý, veterán, který jinak chytá I.B třídu za Mladé. Ale domácí ho nenechali moc vyniknout, z vyložených pozic zkušeně navyšovali skóre. „Byli lepší,“ přiznal host v brance Neplachova. „Kdybychom na začátku dali góly, bylo to o něčem jiným. Mají to v noze, jsou sehraný.“ Přestože ve finále pětkrát inkasoval, pořadatelé byli galantní a vyhlásili Černého nejlepším gólmanem turnaje. „Líbilo se mi tu, pěkná akce,“ zhodnotil svou premiéru na memoriálu.

Na „Hynkáč“ se těší každý slávista

Jednou Černého překonal i spoluhráč z Mladého: Vladislav Šafrata. Zvyšoval na 4:0, jednou mu navíc pokazil radost zdvižený praporek rozhodčího. „Bylo nás tu dost, sešla se znovu parádní parta. Někteří kluci ještě hrají soutěže, tak jsme si říkali, že bychom mohli vyhrát. Povedlo se nám to a je to parádní,“ usmíval se 44letý hráč, který rozdělil kariéru právě mezi Slavii a Mladé.  „Když je zdraví, snažím se tu být na každý Hynkáč. Vždycky se sem rád vracím. Mám to tu rád, osm let jsem tady hrál. Tenkrát tady byly parádní dokopný!“ připomněl Šafrata červenobílou etapu a zároveň ujistil, že Mladé není uzavřená kapitola: „Myslím, že dva tři roky bych ještě mohl dát.“

Další protřelý slávista Michal Bez střelecky orámoval celý turnaj, když vstřelil první gól Klikovu a proti Neplachovu naopak pečetil vystoupení domácí staré gardy. Už do melodií Sam Bandu povídal: „Turnaj je super v tom, že se potkáme s klukama, se kterými jsme dlouho hráli. Zavzpomínáme tady na to, jaký jsme dělali kraviny před pětadvaceti lety, a je to fajn,“ popisoval každoroční setkání. Kvituje, když do týmu přijdou čerství pětatřicátníci, zejména když panuje horko jako v sobotu: „My chodíme, oni běhaj,“ žertoval bývalý tvůrce hry, který se před časem vrátil jako trenér mládeže z Roudného na Slavii, takže kamarády potkává u hřiště zase víc než dřív. „Tonda Arnold se třeba jen mihne, protože je jinak v Praze. Ale zase – hraje za Dobrou Vodu, takže se tu občas objeví. Sláva Baščevan taky přijede… Je fajn, že se člověk s klukama vidí, a je pohoda,“ chválil si Michal Bez atmosféru na tradiční fotbalové akci.

Dvořák šel po obhajobě do Malše

Koupelí v řece zakončil úspěšnou obhajobu Slavie Tomáš Dvořák: „Jak říkával na Hluboký Renda Janoušek, zacelí se mikrotrhliny ve svalech, tím jak je to studený… Ale asi to pomáhá!“ Proti Neplachovu zúročil zkušenosti a dvakrát zachraňoval situaci za překonaným brankářem. Podělili se tak o vychytanou nulu. „Po mé chybě útočník obešel Gramiho, už si myslel, že je to jasnej gól, ale já věřil, že to stihnu. Povedlo se. Při druhý šanci ten kluk zavřel oči a prostě to napálil doprostřed brány, kde jsem stál. Náhoda,“ tvrdil skromně Dvořák, který se každý rok těší, až potká bývalé kumpány. Hlavně partu, která po pádu do okresního přeboru do roka vrátila k Malému jezu I.B třídu. Tehdejší trenér Václav Hojdar se stal novým členem slávistické Síně slávy. „Já tu pod ním začínal. V zimě jsem přišel za Vítovce, ale ten během čtrnácti dnů skončil a vzal to on. Bohužel jsem byl tehdy ještě v Praze, pendloval jsem a na jeden zápas jsem byl, na druhý ne. Za půlrok se spadlo. Ale pak jsme to vykopali s Michalem Bezem, ten měl na tom asi největší zásluhu,“ zavzpomínal exhlubocký Tomáš Dvořák, hrající na Budějovicku soutěž hráčů nad 40 let.

Konečné pořadí Hynkova memoriálu: 1. Slavia ČB, 2. Neplachov, 3. Klikov, 4. Akra ČB. Nejlepší hráč Jiří Voldán (Slavia ČB), brankář Jaroslav Černý (Neplachov), střelec Tomáš Maxa (Klikov, 4 góly).