Slovo do pranice
Pocházím z rodiny učitele a často si říkám, co by asi můj táta na dnešní situaci ve školství říkal. Byl to zapálený kantor, který po roce 1968 musel školství opustit. V roce 1990 se tam jako důchodce už odmítl vrátit a opustil i ministerskou rehabilitační komisi, protože došel k závěru, že se vlastně nic nezměnilo. Opět si pod politickou zástěrkou lidi mezi sebou vyřizovali účty a neukojení kariéristé nabyli dojmu, že teď přišla jejich chvíle. To byl jeho pocit, než umřel. Vybavil se mi to, když ho jako ředitele před nedávnem opomněli při výročí školy, kterou kdysi s ministrem školství Císařem slavnostně otevíral. Protože některým dodnes žijícím by vzpomínky na čistky z konce 60. let nebyly milé? Jihočeši, buďte v klidu, to bylo v západočeském Sokolově... Ale budiž. Hlavně, že nám dětem táta stihl vštípit, že všechna sláva polní tráva a komu je dáno víc síly, ten má pomáhat slabším. Ale taky, že peníze jsou za práci. A nad tím mám někdy divný pocit, když slyším, jak se dnešní učitelé cítí nedocenění.
V mezinárodních žebříčcích znalosti našich žáků zaostávají. Třetina žáků druhého stupně neumí pořádně číst. Jak uvedl minulý týden deník Právo, Česká školní inspekce zjistila, že 42,7 procent učitelů neposkytuje žákům s problémy čtení podporu. Prostě je nechají být.
S matematikou to nebude o moc lepší. Nás učili násobilku dnes zavrhovaným drilem, ale když čekám ve frontě v marketu u pokladny, dodnes se občas bavím tím, že si v hlavě spočítám částku za nákup v košíku, než přijdu na řadu. Někdy to pak paní pokladní nesedí a končím v trapných reklamacích u infookénka, přestože pokladní na to má stroj a já jen hlavu.
Občas taky pozoruji dnešní mladé lidi, jak nejsou schopni sečíst tři položky na účtu v restauraci. (Že by to konečně vyřešily strojky EET?) O práci novinářů se přicházejí ucházet absolventi vysokých škol, kteří píší hrubky a zaměňují významy slov. (Že by nový recept na další snížení nezaměstnanosti? Každý mladý novinář bude mít asistenta – korektora českého jazyka ze „staré školy“. Ideální recept na zaměstnání prý nezaměstnatelné skupiny lidí předdůchodového věku.)
Nedivím se, že každý záměr porovnat celorepublikově znalosti žáků naráží na hysterické scény ze strany učitelské veřejnosti. Státní maturity se podařilo oddálit o spoustu let, jednotné přijímací zkoušky taky a kolem povinné maturity z matematiky je tu další povyk.
Když se pak pídíte po tom, jak státní maturity v konkrétních školách dopadly, je to skoro tajné. A když položíte politikům otázku, jestli ty školy se špatnými výsledky zavřou, slyšíte jen výmluvy.
Učitelé argumentují, že dnešní rodiče na děti kašlou, nespolupracují, všechno hážou na školu. Rodiče se ke škole staví stylem „tady ho máte a vraťte mi ho s vysokoškolským diplomem. A hlavně mě neotravujte!“ Čest výjimkám.
Přesto si myslím, že když někdo pobírá plat – a chce ho čím dál vyšší – měl by mít taky výsledky. Transparentní, čitelné, veřejně srovnatelné mezi jednotlivými školami. Pak možná zas líp obstojíme i mezi jinými zeměmi.
Učitelé se často porovnávají s lékaři nebo inženýry. Jak to, že tamti vysokoškoláci mají vyšší příjem? Souhlasím. Učitel by měl mít srovnatelný plat. Ovšem peníze jsou za práci – tedy až poté, co prokáže, že mají v konkrétní škole výsledky.
Doktora za chybu při operaci tahají po soudech. Když spadne kvůli chybě inženýra most, nejspíš půjde do vězení. A když děti neumějí pořádně číst, psát a počítat – tak nic? Nebo dokonce vyšší plat?
Diskuse k článku